Zničení během jedné sekundy!

Právě bloudíš oblastí zeleného pološera, kolonami stromů, které se nad tebou tyčí do výšky patnácti poschodí. Nad sebou máš rozsáhlou spleť života, nejhustější a nejbohatší ekosféru na Zemi. Stromy jsou ověšeny úponky dlouhými někdy stovky metrů a ovinuty rostlinami, jež zpevňují kmeny a větve. Stálé skleníkové ovzduší je prostoupeno vůní bujných tropických květů.

To je tedy tropický deštný prales. Představuje však něco více, než jen krásné místo, než jen klenuté průseky vlhkého lesa, jimiž probleskují sluneční paprsky. Je to neobyčejně složitý mechanismus, jehož součásti pracují společně s velkou přesností.

Nikde na povrchu naší planety nenajdeme takovou jedinečnou rozmanitost a hojnost života. Přestože deštné pralesy zaujímají pouze 6 procent zemského povrchu, obsahují až polovinu všeho rostlinstva a živočišných druhů. Vyrábějí asi třetinu veškeré živé hmoty na Zemi. Vysoko nad tebou je korunami tvořený baldachýn, který je domovem pro exotický hmyz, ptactvo, opice a jiné savce. Většina z nich se vůbec nikdy nedostane dolů na zem. Stromy jim poskytují obydlí a potravu a oni je zase opylují nebo rozšiřují semena plodů ve svém trusu.

Prales je deštěm denně smáčen a tak je zásobován jejich komplikovaný cyklus života. Déšť omývá listy a z kmenů odplavuje směs bohatou na výživné látky, jež dodává výživu rostlinám, zvaným epifyty, které žijí na stromech. Epifyty zase napomáhají stromům získat z ovzduší dusík, jejich nejdůležitější potravu. Mnohé epifyty mají listnaté rezervoáry, které zadržují litry vody, a tyto malé nádrže vysoko ve vzduchu jsou domovem pro rosničky, salamandry a ptáky.

Jakákoli potrava, která se dostane dolů na zem, je rychle pohlcena. Savci, hejna hmyzu a bakterie se spolu podílejí na rozkladu ořechů, mrtvých těl živočichů a listí v odpadní produkty. Půda je pak sama přijme a zpracuje. Když tento odpad poněkud poodhrneme, najdeme silnou houbovitou vrstvu bílého vláknoví, spleť kořínků a houbových vláken. Tyto houby pomáhají kořenům rychle absorbovat živiny, ještě předtím, než je déšť odplaví.

Ale dejme tomu, že by tvé putování deštným pralesem bylo omezeno jen na malý úsek, přibližně o velikosti fotbalového hřiště. Najednou ten celý úsek pralesa zmizí. Je úplně zničen — během jediné sekundy! A jak to tak s úděsem pozoruješ, v následující sekundě je smeten další, stejně velký úsek, a tak to stále pokračuje. Nakonec se ocitneš na otevřené planině, vystavené účinkům žhavého, oslňujícího tropického slunce.

Podle několika odhadů jde o ukázku, jakou rychlostí jsou deštné pralesy ničeny. Někteří dokonce odhadují, že to je ještě rychleji. Podle časopisu Newsweek je každým rokem zničena oblast o poloviční velikosti Kalifornie. Podle časopisu Scientific American ze září 1989 jde o území o velikosti Švýcarska a Holandska dohromady.

Ale ať je rozměr jakýkoli, škoda je děsivá. Proces odlesňování vyvolal celosvětový rozruch a je zaměřen z velké části na jedinou zemi.

Typický příklad: Brazílie

V roce 1987 ukázaly snímky povodí Amazonky, pořízené umělou družicí, že stupeň odlesňování v této jedné oblasti je vyšší než původní odhady, které se týkaly odlesňování celé planety! Jak lidé vypalováním lesů čistili plochy, na tisíce ohňů zalily noci světlem. Některá letiště musela být uzavřena v důsledku hustého oblaku kouře o velikosti území Indie. Dle jednoho odhadu ztrácí ročně povodí Amazonky plochu deštného pralesa o rozloze Belgie.

Brazilský ochránce životního prostředí José Lutzenberger to nazval „největší katastrofou v historii lidstva“. Na celém světě se ochránci životního prostředí bouří. Tuto vážnou situaci ohledně deštného pralesa odhalili zájmu veřejnosti. I potištěná trička a rockové koncerty zdůrazňovaly heslo: „Zachraňte prales.“ Pak nastala finanční tíseň.

Brazílie má přes 100 miliard dolarů zahraničních dluhů, a asi 40 procent příjmu získaného exportem padne na splácení úroků. Je velmi závislá na zahraniční pomoci a půjčkách. Proto mezinárodní banky začaly zastavovat půjčky, které by možná sloužily k ničení pralesů. Vyspělé státy navrhly, aby byla Brazílii nějaká část dluhu smazána a peníze věnovány na zlepšení životního prostředí. Americký president Bush dokonce žádal Japonsko, aby Brazílii nepůjčovalo peníze na výstavbu silnice, která má vést panenskou přírodou deštných pralesů.

Celosvětový problém

Mnoho obyvatel Brazílie v tom všem vidí pokrytectví. Už je to dávno, co vyspělé země zničily své vlastní lesy a sotva by dovolily nějaké jiné mocnosti, aby jim v tom bránila. Spojené státy v současnosti ničí svůj poslední deštný prales. Jistě, nejde o tropický prales; jedná se o pralesy v mírném pásmu severozápadního Tichomoří. Zde však rovněž vymizí určité druhy rostlin a živočichů.

A tak odlesňování není jen problémem Brazílie, nýbrž problémem celosvětovým. Ztráty tropického deštného pralesa jsou nyní těmi nejkritičtějšími. Více než polovina těchto ztrát se objevuje mimo Brazílii. Střední Afrika a jihovýchodní Asie představují další dvě velké oblasti deštných pralesů na světě a také zde pralesy rychle mizí.

Následky odlesňování jsou stejně ceslosvětové. Znamená to hlad, žízeň a smrt miliónům. Jde o problém, jenž nějak zasahuje i do tvého života. Týká se toho, co jíš, léků, jež užíváš, počasí v místě, kde žiješ, a snad i budoucnosti celého lidstva.

Ale možná se ptáš sám sebe: ‚Jak mohou mít tyto deštné pralesy tak dalekosáhlý vliv? Co když opravdu zmizí během několika desetiletí, jak někteří vědci odhadují? Bude to skutečně znamenat tak velkou tragédii?‘

Než zodpovíme tyto otázky, musí být jako první zodpovězena jiná: Na jaké příčiny ničení deštných pralesů se nejprve zaměřit?