Manželé a manželky, přemáhejte rozpory výměnou myšlenek

MANŽELSTVÍ — je to bezpečný přístav?

Zbraněmi jsou slova, jež jsou zaměřena s chladnokrevnou přesností, aby zasáhla slabá místa druhého. V mnoha rodinách si dokonce denně vyhlašují otevřenou válku, při níž se urážejí, křičí na sebe, perou se a házejí po sobě věci. Jiné rodiny zase upouštějí od otevřeného boje a stahují se za přehrady mlčení a proudů slzí. Většinou jsou to rodiny, kde se vzájemně zajímají o své vztahy. Co jim brání, aby si vytvořili vřelý domov, který si tak toužebně přejí? Jak mohou své poměry zlepšit? Následující články poskytují několik praktických podnětů.

Jana a Pavel měli podle názoru mnoha lidí „dokonalé manželství“. Pavla však citově zaujala jeho práce. ‚Když jsem přišel domů, chtěl jsem vyprávět o svých vzrušujících úkolech v zaměstnání. Sice jsem Janu letmo objal a políbil, ale mé myšlenky byly zcela jinde,‘ doznává Pavel. Jana nesdílela jeho nadšení pro práci. Potýkala se s povinnostmi mladé matky a cítila se přehlížená a opuštěná. Pavel nevnímal její pocity, a to v ní vyvolávalo roztrpčení.

Po čase přestala Jana mít zájem. Když jí Pavel vyprávěl o svých problémech, reagovala s lhostejnou nevšímavostí. Ve svých citech ‚stávkovala‘. Přestože on se staral o rodinu a ona byla schopná matka, zanedbávali svoji základní potřebu a nejpodstatnější dar — důvěrný vnitřní vztah. Citově se odcizovali a nedostatek vzájemné výměny myšlenek pomalu ničil jejich manželství.

Potřeba srdce

Podle poradců Marcie Lasswellové a Normana Lobsenze je „základní funkcí manželství“ zřejmě „poskytovat si vzájemnou [citovou] oporu“. Podpora od lidí, které milujeme, je životně důležitá, protože okolní svět na nás útočí. Nedostatek této podpory působí hluboká zranění a „pro bolest srdce je zkrušený duch“. (Přísloví 15:13) Může to otřást sebedůvěrou člověka i celkovým jeho stavem.

Jestliže má někdo zraněné srdce necitlivostí svého partnera, často v něm vzplane hněv. Jedna manželka to vyjádřila slovy: „Právě když se posadil a povídal mi, že jsem přecitlivělá, rozčílila jsem se. V rozčílení jsem se rozplakala a měla jsem hrozný pocit.“ A Pavlův pocit: ‚Zpozoroval jsem, že Janu máloco nadchne, když jsme byli spolu sami, ale když nás někdo pozval nebo navštívil, zaujal ji tak, že mne úplně přehlížela. Zdrtilo mě to a současně rozzlobilo, protože jsem měl pocit, že mne využívá. Staral jsem se o ni, a přesto se chovala tak, jako by byla raději s jinými lidmi než se mnou.‘

Některé manželské páry to raději snášejí v tichosti, ve skutečnosti však jednají jako „velcí podvodníci“, kteří předstírají, že v jejich manželství je všechno v pořádku. Tělo však vnímá to, co mozek chce potlačit. Lidé, kteří mají neřešené rozpory ve svém manželství, si stěžují lékařům na vleklé choroby, bolesti hlavy, žaludeční potíže, deprese, frigiditu a impotenci. Vzrůstající nepřátelství často vrcholí rozvratem. Badatelé odhadují, že polovina všech prvních uzavřených manželství nyní ve Spojených státech bude končit rozvodem.

Co je však možné udělat pro překonání rozporu a vytvoření důvěrného vztahu? To tajemství zní: Uplatňujte biblické zásady! Bůh, který stvořil srdce a mysl, zná naše citové potřeby. Nejlepší vedení je tedy v Bibli, která poskytuje Boží radu. Manželskému páru nestačí pouze znát tuto inspirovanou radu, ale oba se musí upřímně snažit ji uplatňovat. Teprve potom může Bible manželům přiměřeně pomáhat, aby vzájemně uspokojovali své citové potřeby. — Efezanům 5:22–33.

„Nevím, co chce“

Není snadné rozpoznat citové potřeby manželského partnera. Snad každý z nich váhá vyjádřit druhému své potřeby, protože má strach z odmítnutí, dalšího ublížení nebo zklamání, nebo možná ani své potřeby nezná. Jeden manžel se přiznal: „Přísahám, že nevím, co chce. Stále říká, že spolu musíme mluvit, ale když spolu mluvíme, vždycky to dopadne tak, že říkám něco špatného... Nakonec je mi to líto a neříkám už nic.“

Bible nicméně ukazuje, že je lepší, aby člověk spíše projevoval rozlišovací schopnost, než aby mluvil jako tento manžel. „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností,“ říká Přísloví 24:3. Snaž se tedy rozlišit, co se skrývá za jednáním nebo poznámkami tvého partnera. Ptej se sám sebe: Proč mi to říká? Co skutečně chce nebo potřebuje?

Manželka snad mnohdy mate manžela svými střídavými pocity. Ale „muž s rozlišovací schopností je chladného ducha“ a chce poznat skutečný problém. (Přísloví 17:27; 20:5) Potýká se manželka s nějakým citově vyčerpávajícím břemenem? (Srovnej Kazatele 7:7.) Skutečně svým nepřátelstvím v době, kdy přicházíš domů z práce, protestuje proti tvé lhostejnosti a nedostatku náklonnosti? Nebo jsi jí nějak bezmyšlenkovitě ublížil? Vyžaduje vyrovnání nesouladu zvláštní úsilí a čas? Rozlišit, co je zapotřebí, je však pouze první krok. — Přísloví 12:18; 18:19.

Vytvářet vroucí vztahy

Job podle Bible vyjádřil, že chce, aby slova z jeho úst posilovala posluchače. (Job 16:5) To se dá uplatnit i v manželství. Upřímné výroky, které zvyšují hodnotu tvého manželského druha, posilují. Bible přikazuje: „Vy, manželé, bydlete s nimi [se svými manželkami] nadále podle poznání a prokazujte jim čest [považujte je za cenné, zvláště drahé] jako slabší, totiž ženské nádoby.“ (1. Petra 3:7) Když své manželce dáš najevo, že je pro tebe cenná, její nepřátelství často zmizí.

Citové vazby mezi manželi jsou přirozeně i v některých zemích těsnější než v jiných. Bez ohledu na místní tradice však manželé, kteří ve svém manželství uplatňují biblické rady, zjišťují, že vytváření těsnějších citových vazeb s manželkami je cenné. Manželka, která ví, že si jí manžel váží, mu snadněji otevře srdce, a oba jsou pak šťastnější.

Kniha „Jednotlivec, manželství a rodina“ (angl.) říká: „Dobrý posluchač má schopnost vytvářet ve druhém člověku pocit, že je zvláště cenný a že to, co říká, je zajímavé a významné.“ Proto manželské páry, které chtějí rozvíjet vřelý vztah, by měly věnovat pozornost tomu, jak naslouchají. Ten, kdo naslouchá se zájmen, věnuje svému partnerovi plnou pozornost a pokouší se chápat, co partner chce říci, aniž ho přerušuje, předkládá námitky nebo mění námět. Vřelý vztah k manželskému druhovi bude vzkvétat, budeš-li mu naslouchat se snahou vcítit se do jeho pocitů a s nesobeckým osobním zájmem o jeho záležitosti. — Filipanům 2:3, 4.

Manželští poradci dále doporučují pro zlepšení vřelých vztahů: 1. Učit se důvěřovat partnerovi víc než komukoli jinému. 2. Vyhradit si každý den nebo alespoň každý týden nějaký vhodný čas pro nerušenou výměnu pocitů a myšlenek. 3. Vzájemně si vyprávět o každodenních drobných událostech. 4. Pravidelně si projevovat náklonnost v drobnostech — dávat si malé, neočekávané dárky, udělat (bez požádání) nějakou drobnou povinnost, kterou druhý nedělá moc rád, napsat mu láskyplný pozdrav do sáčku s jídlem nebo vzít druhého nečekaně za ruku či obejmout.

I vzájemně si oddaní manželé jsou však někdy v nesouladu. Nahoře v rámečku jsou podněty, které mohou zabránit, aby se takové neshody nerozrostly až ke ztroskotání manželství.

I když neshody nabývají na vážnosti, nepřestávej doufat ve své manželství. Jedni manželé, jejichž rozpory vedly až k rozluce, se smířili tím, že společně četli biblickou radu o manželství v Kolosanům 3:18, 19 a rozhodli se, že ji uplatní. Když pak upřímně hovořili o pocitech, které způsobily rozpor, ptali se jeden druhého: „Proč jsi mi neřekl dříve, co si o tom myslíš?“ Naslouchali a snažili se pochopit stanovisko druhého. Nyní, téměř po deseti letech, manžel uznává: „Ke zlepšení došlo pouze díky krásné radě z Jehovova slova. Naše nynější štěstí stálo za tu námahu.“

[Rámeček na straně 6]

Jak je důležitá citová podpora?

„Většina manželských párů, které mají pevné manželství, si velice váží své citové jistoty v manželství.“ — Dr. April Westfall, manželská poradna ve Filadelfii.

Příčinou mnohého nesouladu mezi pohlavími je neschopnost chápat logiku pocitů, a to přispívá k tomu, že manželství je nejobtížnější ze všech vztahů.“ — „Svět bolesti“ (angl.) od Lillian Rubinové.

„Zmatek mužů a z něho vyplývající nedostatek porozumění citových potřeb manželek způsobují a ovlivňují nespokojenost v mnoha manželstvích.“ — „Psychology Today“, říjen 1982.

[Rámeček na straně 7]

Jak řešit spory

• Stanovte si přijatelný čas a místo ke vzájemnému rozhovoru.

• Zaměřte se na spornou otázku a neuhýbejte od ní.

• Zaujměte postoj, že chcete řešit problém a ne zvítězit.

• Berte v úvahu, že můžete v danou chvíli mluvit vždy jen jeden.

• Vyhněte se osobním útokům a nemějte jeden ke druhému zášť.

• Mluvte k věci a buďte vnímaví k pocitům druhého.

• Buďte přístupní ke vzájemnému souhlasu.

• Vyhněte se jízlivostem a posměškům.

• Buďte ochotní v zájmu svého manželství učinit ústupky.