8. lekce

Rodinný život, jaký se líbí Bohu

Jaké postavení v rodině má manžel? (1)

Jak by měl manžel jednat se svou manželkou? (2)

Jaké odpovědné úkoly má otec? (3)

Jakou úlohu v rodině má manželka? (4)

Co Jehova vyžaduje od rodičů a od dětí? (5)

Jaký je biblický názor na rozluku a rozvod? (6, 7)

1. Bible říká, že manžel je hlavou rodiny. (1. Korinťanům 11:3) Muž smí mít pouze jednu manželku. Měli by spolu žít v řádném manželství podle zákona. (1. Timoteovi 3:2; Titovi 3:1)

2. Manžel by měl svou manželku milovat jako sám sebe. Měl by s ní jednat stejně, jako Ježíš jedná se svými následovníky. (Efezanům 5:25, 28, 29) Nikdy by neměl svou manželku uhodit nebo ji nějak týrat. Měl by jí naopak prokazovat čest a mít k ní úctu. (Kolosanům 3:19; 1. Petra 3:7)

3. Otec by se měl usilovně starat o svou rodinu. Musí zajistit, aby jeho manželka a děti měly jídlo, oblečení a bydlení. Otec musí také uspokojovat duchovní potřeby své rodiny. (1. Timoteovi 5:8) Iniciativně pomáhá své rodině poznat Boha a jeho záměry. (5. Mojžíšova 6:4–9; Efezanům 6:4)

4. Manželka by měla být svému manželovi dobrou pomocnicí. (1. Mojžíšova 2:18) Měla by mu pomáhat s vyučováním a výchovou dětí. (Přísloví 1:8) Jehova od manželky vyžaduje, aby láskyplně pečovala o svou rodinu. (Přísloví 31:10, 15, 26, 27; Titovi 2:4, 5) Měla by mít hlubokou úctu ke svému manželovi. (Efezanům 5:22, 23, 33)

5. Od dětí Bůh vyžaduje, aby poslouchaly své rodiče. (Efezanům 6:1–3) Očekává, že rodiče budou své děti poučovat a usměrňovat. Rodiče musí svým dětem věnovat čas a studovat s nimi Bibli; tak uspokojí jejich duchovní a citové potřeby. (5. Mojžíšova 11:18, 19; Přísloví 22:6, 15) Nikdy by neměli své děti ukázňovat hrubým nebo surovým způsobem. (Kolosanům 3:21)

6. Jestliže mezi manželi dochází k nějakým problémům, měli by se snažit uplatňovat biblické rady. Bible nás vybízí, abychom si projevovali lásku a abychom si odpouštěli. (Kolosanům 3:12–14) Boží slovo nedoporučuje rozluku jako způsob řešení drobných problémů. Ale manželka by se mohla rozhodnout, že od svého manžela odejde, jestliže manžel 1. zatvrzele odmítá podporovat svou rodinu, 2. se chová tak násilnicky, že ji ohrožuje na zdraví a na životě, nebo 3. jí svým mimořádně silným odporem znemožňuje, aby uctívala Jehovu. (1. Korinťanům 7:12, 13)

7. Manželští partneři musí být jeden druhému věrní. Cizoložství je hřích proti Bohu i proti partnerovi. (Hebrejcům 13:4) Cizoložství manželského partnera je jediným důvodem k tomu, aby se křesťan mohl rozvést a mohl být volný pro nové manželství. (Matouš 19:6–9; Římanům 7:2, 3) Jehova nenávidí to, když se lidé rozvádějí bez biblického důvodu a vstupují do manželství s někým jiným. (Malachiáš 2:14–16)

[Obrázky na straně 16 a 17]

Milující otec se o svou rodinu stará v hmotném i duchovním ohledu

[Obrázek na straně 17]

Bůh očekává, že rodiče budou své děti poučovat a usměrňovat

9. lekce

Boží služebníci musí být čistí

Proč musíme být v každém ohledu čistí? (1)

Co znamená být čistí duchovně (2), mravně (3), duševně (4) a tělesně? (5)

Na jaký druh nečisté mluvy bychom si měli dávat pozor? (6)

1. Jehova Bůh je čistý a svatý. Očekává, že jeho ctitelé zůstanou čistí — duchovně, mravně, duševně i tělesně. (1. Petra 1:16) Zůstat z Božího pohledu čistí vyžaduje velké úsilí. Žijeme v nečistém světě. Musíme také bojovat proti vlastním sklonům ke špatnému jednání. Ale nesmíme se vzdát.

2. Duchovní čistota: Jestliže chceme sloužit Jehovovi, nesmíme si ponechat žádné nauky ani zvyklosti falešného náboženství. Musíme z falešného náboženství odejít a nesmíme ho žádným způsobem podporovat. (2. Korinťanům 6:14–18; Zjevení 18:4) Jakmile jsme poznali pravdu o Bohu, musíme si dávat dobrý pozor, aby nás nezavedli na scestí lidé, kteří učí nepravdivé věci. (2. Jana 10, 11)

3. Mravní čistota: Jehova chce, aby se jeho ctitelé vždy chovali jako praví křesťané. (1. Petra 2:12) Vidí všechno, co děláme, i když to děláme potají. (Hebrejcům 4:13) Měli bychom se vyhýbat sexuální nemravnosti a jiným nečistým zvyklostem tohoto světa. (1. Korinťanům 6:9–11)

4. Duševní čistota: Jestliže svou mysl plníme čistými, ryzími myšlenkami, pak bude i naše chování čisté. (Filipanům 4:8) Pokud se však v mysli zabýváme nečistými věcmi, povede to k ničemným skutkům. (Matouš 15:18–20) Měli bychom se vyhýbat takové zábavě, která může znečistit naši mysl. Můžeme plnit svou mysl čistými myšlenkami při studiu Božího slova.

5. Tělesná čistota: Křesťané zastupují Boha, a proto by měli své tělo i oblečení udržovat v čistotě. Měli bychom si umýt ruce po každém použití toalety a vždy před jídlem nebo než něco děláme s potravinami. Jestliže nemáte řádnou kanalizaci, měli byste odpad ze záchodu zakopat. (5. Mojžíšova 23:12, 13) Udržování tělesné čistoty přispívá k dobrému zdraví. Křesťanův domov by měl být uvnitř i zvenku upravený a čistý. Měl by být dobrým příkladem pro celé okolí.

6. Čistá mluva: Boží služebníci musí vždy mluvit pravdu. Lháři nevejdou do Božího Království. (Efezanům 4:25; Zjevení 21:8) Křesťané nemluví sprostě. Neposlouchají ani nevyprávějí oplzlé vtipy nebo neslušné historky. Svou čistou mluvou se nápadně odlišují v práci, ve škole i ve svém sousedství. (Efezanům 4:29, 31; 5:3)

[Obrázky na straně 18 a 19]

Boží služebníci musí být čistí v každém ohledu

10. lekce

Jednání, které Bůh nenávidí

Jak bychom měli smýšlet o tom, co Bůh považuje za špatné? (1)

Jaké druhy sexuálního chování jsou nesprávné? (2)

Jak by se křesťané měli dívat na lhaní (3), na hazardní hraní (3), na krádeže (3), na násilí (4), na spiritismus (5) a na opilství? (6)

Jak se člověk může od špatných návyků osvobodit? (7)

1. Boží služebníci milují to, co je dobré. Ale musí se také naučit nenávidět to, co je špatné. (Žalm 97:10) To znamená vyhýbat se určitému jednání, které Bůh nenávidí. Co patří k takovému jednání?

2. Smilstvo: Předmanželský sex, cizoložství, styk se zvířetem, krvesmilstvo a homosexualita jsou závažné hříchy proti Bohu. (3. Mojžíšova 18:6; Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 6:9, 10) Jestliže muž a žena nejsou manželé, ale žijí spolu, měli by se buď rozejít, nebo spolu uzavřít zákonné manželství. (Hebrejcům 13:4)

3. Lhaní, hazardní hraní, krádeže: Jehova Bůh nemůže lhát. (Titovi 1:2) Lidé, kteří chtějí, aby je schválil, se musí vyhýbat lhaní. (Přísloví 6:16–19; Kolosanům 3:9, 10) Každý druh hazardního hraní je znečištěný chamtivostí. Proto se křesťané nezúčastňují hazardních her, ať je to například nějaký druh loterie, sázení na koně, nebo bingo. (Efezanům 5:3–5) A křesťané nekradou. Vědomě si nekoupí žádné kradené věci ani si bez dovolení nevezmou cizí věc. (2. Mojžíšova 20:15; Efezanům 4:28)

4. Výbuchy hněvu, násilí: Neovládaný hněv může vést k násilnostem. (1. Mojžíšova 4:5–8) Násilník nemůže být Božím přítelem. (Žalm 11:5; Přísloví 22:24, 25) Je nesprávné mstít se druhým lidem nebo jim odplácet zlem za něco špatného, co nám možná udělali. (Přísloví 24:29; Římanům 12:17–21)

5. Magická kouzla a spiritismus: Někteří lidé ve snaze léčit nemoci žádají o pomoc duchy. Jiní se pomocí kouzel snaží na své nepřátele přivolat nemoc, nebo je dokonce usmrtit. Za všemi těmito skutky stojí Satan. Křesťané se tedy na nich nesmějí nijak podílet. (5. Mojžíšova 18:9–13) Zůstáváme-li blízko u Jehovy, je to nejlepší ochrana před kouzly, kterými snad na nás budou působit jiní lidé. (Přísloví 18:10)

6. Opilství: Není to nic špatného trochu se napít vína, piva nebo jiného alkoholického nápoje. (Žalm 104:15; 1. Timoteovi 5:23) Ale silné pití a opilství považuje Bůh za špatnost. (1. Korinťanům 5:11–13; 1. Timoteovi 3:8) Přílišné pití vám může zničit zdraví a rozvrátit rodinu. Také může způsobit, že velmi rychle podlehnete jiným pokušením. (Přísloví 23:20, 21, 29–35)

7. Lidé, kteří běžně dělají věci, o nichž Bůh říká, že jsou špatné, „nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19–21) Jestliže opravdu milujete Boha a chcete se mu líbit, můžete se od špatného jednání osvobodit. (1. Jana 5:3) Naučte se nenávidět všechno, o čem Bůh říká, že to je špatné. (Římanům 12:9) Stýkejte se s lidmi, kteří mají bohulibé zvyky. (Přísloví 13:20) Mohou vám pomáhat duchovně vyspělí křesťanští přátelé. (Jakub 5:14) Především však spoléhejte na pomoc od Boha, o kterou ho prosíte v modlitbě. (Filipanům 4:6, 7, 13)

[Obrázky na straně 20 a 21]

Opilství, krádeže, hazardní hraní a násilnosti Bůh nenávidí

11. lekce

Názory a zvyky, které se Bohu nelíbí

Jaké názory a zvyky jsou nesprávné? (1)

Měli by křesťané věřit, že Bůh je Trojice? (2)

Proč praví křesťané neslaví Vánoce, Velikonoce ani narozeniny? (3, 4)

Mohou mrtví ublížit živým? (5)

Zemřel Ježíš na kříži? (6)

Jak důležité je líbit se Bohu? (7)

1. Všechny názory a zvyky nejsou špatné. Ale názory a zvyky, které pocházejí z falešného náboženství nebo které jsou v rozporu s biblickým učením, Bůh neschvaluje. (Matouš 15:6)

2. Trojice: Je Jehova Trojice, tedy tři osoby v jednom Bohu? Ne! Jehova, Otec, je ‚jediný pravý Bůh‘. (Jan 17:3; Marek 12:29) Ježíš je Boží prvorozený Syn, který je Bohu podřízený. (1. Korinťanům 11:3) Otec je větší než Syn. (Jan 14:28) Svatý duch není osoba; je to Boží činná síla. (1. Mojžíšova 1:2; Skutky 2:18)

3. Vánoce a Velikonoce: Ježíš se nenarodil 25. prosince. Narodil se přibližně 1. října, v té roční době, kdy pastýři nechávají svá stáda přes noc venku. (Lukáš 2:8–12) Ježíš nikdy křesťanům nepřikázal, aby slavili jeho narozeniny. Svým učedníkům však řekl, aby si připomínali památku na jeho smrt. (Lukáš 22:19, 20) Vánoce a vánoční zvyky pocházejí ze starověkých falešných náboženství. Totéž platí o velikonočních zvycích, například o velikonočních symbolech v podobě vajec a zajíců. První křesťané Vánoce ani Velikonoce neslavili a neslaví je ani dnešní praví křesťané.

4. Narozeniny: V Bibli se mluví pouze o dvou oslavách narozenin a tyto oslavy pořádali lidé, kteří neuctívali Jehovu. (1. Mojžíšova 40:20–22; Marek 6:21, 22, 24–27) První křesťané narozeniny neslavili. Zvyk slavit narozeniny pochází ze starověkých falešných náboženství. Praví křesťané si dávají dárky a dobře se pobaví kdykoli jindy během roku.

5. Strach z mrtvých: Mrtví nemohou nic dělat ani nic cítit. My jim nemůžeme pomáhat a oni nám nemohou škodit. (Žalm 146:4; Kazatel 9:5, 10) Duše umírá; nežije dál po smrti. (Ezekiel 18:4) Ničemní andělé, kterým se říká démoni, však někdy předstírají, že jsou duchové mrtvých. Všechny zvyky, které souvisejí s uctíváním mrtvých nebo se strachem z nich, jsou nesprávné. (Izajáš 8:19)

6. Kříž: Ježíš nezemřel na kříži. Zemřel na kládě neboli na kůlu. Řecké slovo, které je v mnoha Biblích přeloženo jako „kříž“, znamenalo pouze jeden kus trámu. Symbol kříže pochází ze starověkých falešných náboženství. První křesťané kříž neuctívali ani ho nepoužívali při uctívání Boha. Domníváte se tedy, že by bylo správné při uctívání používat kříž? (5. Mojžíšova 7:26; 1. Korinťanům 10:14)

7. Zbavit se některých názorů a zvyků, které zde byly uvedeny, může být velmi obtížné. Příbuzní a přátelé se vás možná pokusí přesvědčit, abyste své náboženské názory neměnili. Líbit se Bohu je však mnohem důležitější než líbit se lidem. (Přísloví 29:25; Matouš 10:36, 37)

[Obrázek na straně 22]

Bůh není Trojice

[Obrázek na straně 23]

Vánoce a Velikonoce pocházejí ze starověkých falešných náboženství

[Obrázek na straně 23]

Není důvod mrtvé ani uctívat, ani se jich bát

12. lekce

Projevujme úctu k životu a ke krvi

Jak bychom se měli dívat na život (1) a na potrat? (1)

Jak křesťané dávají najevo, že si uvědomují důležitost opatrnosti? (2)

Je špatné zabíjet zvířata? (3)

Z jakého jednání je patrná neúcta k životu? (4)

Jaký je Boží zákon o krvi? (5)

Vztahuje se i na krevní transfúze? (6)

1. Jehova je Zdrojem života. Všichni živí tvorové vděčí za svůj život Bohu. (Žalm 36:9) Bůh považuje život za svatý. I život nenarozeného dítěte je pro Jehovu drahocenný. Úmyslné zabití děťátka, které se vyvíjí v matčině lůně, je z Božího hlediska špatné. (2. Mojžíšova 21:22, 23; Žalm 127:3)

2. Praví křesťané si uvědomují, že opatrnost je velmi důležitá. Ujišťují se, že své automobily i byty dobře zabezpečili. (5. Mojžíšova 22:8) Boží služebníci zbytečně neriskují život jen kvůli potěšení nebo vzrušení. Nepěstují tedy žádné sporty, při nichž se záměrně ubližuje jiným lidem. Vyhýbají se zábavě, která podněcuje k násilí. (Žalm 11:5; Jan 13:35)

3. Stvořitel považuje za svatý i život zvířat. Křesťan smí zabíjet zvířata proto, aby si opatřil jídlo a oblečení a aby se ochránil před nemocemi a nebezpečím. (1. Mojžíšova 3:21; 9:3; 2. Mojžíšova 21:28) Ale týrat zvířata nebo je zabíjet jen ze sportu či pro potěšení je špatné. (Přísloví 12:10)

4. Kouření, žvýkání betelového ořechu a užívání drog kvůli požitku je pro křesťana nevhodné. Tyto návyky jsou špatné proto, že 1. nás zotročují, 2. škodí našemu tělu a 3. jsou nečisté. (Římanům 6:19; 12:1; 2. Korinťanům 7:1) Zbavit se těchto návyků může být velmi obtížné. Ale pokud se chceme líbit Jehovovi, musíme to udělat.

5. Také krev je z Božího hlediska svatá. Bůh říká, že v krvi je duše neboli život. Jíst krev je tedy špatné. Také je špatné jíst maso zvířete, které nebylo dostatečně zbaveno krve. Nemělo by se jíst zardoušené zvíře nebo zvíře, které zahyne v pasti. Probodnuté nebo zastřelené zvíře musí být rychle zbaveno krve a pak je možné je jíst. (1. Mojžíšova 9:3, 4; 3. Mojžíšova 17:13, 14; Skutky 15:28, 29)

6. Je špatné přijmout transfúzi krve? Nezapomeňte, že Jehova vyžaduje, abychom se zdržovali krve. To znamená, že nesmíme žádným způsobem přijímat do těla krev jiných lidí ani vlastní krev, která byla uskladněna. (Skutky 21:25) Praví křesťané tedy transfúzi krve nepřijmou. Přijmou jiné druhy léčby, například transfúzi bezkrevních produktů. Chtějí žít, ale nebudou se snažit zachránit si život porušováním Božích zákonů. (Matouš 16:25)

[Obrázky na straně 25]

Máme-li se líbit Bohu, musíme se vyhýbat krevním transfúzím, nečistým zvykům a zbytečnému riziku