zázračně nasytil 4 000 lidí. (Mr 8:1–10) Dalmanuta bývá ztotožňována s různými místy, avšak toto jméno se nevyskytuje v žádných jiných biblických ani mimobiblických pramenech. Přesná poloha tedy zůstává neznámá. Někteří učenci se domnívají, že Dalmanuta může být písařskou změnou. Paralelní příběh u Matouše 15:29–39 totiž místo o Dalmanutě mluví o ‚Magadanu‘ a také jisté staré rukopisy Markovy zprávy místo Dalmanuty používají „Magadan“ nebo „Magdala“. Avšak nejlepší řecké rukopisy obsahují slovo Dalmanuta, a tak se zdá dobré tento výraz nepovažovat za chybu v textu a znění Dalmanuta zachovat. Je možné, že Dalmanuta bylo prostě jiné jméno Magadanu. Nebo to mohla být přilehlá oblast, jejíž jméno se používalo málo nebo nebylo všeobecně známé, nicméně zachovalo se nám v Markově evangeliu.

[heb. ša·fanʹ].

Toto hebrejské slovo je také překládáno jako „jezevec“ (He) a „králík“. (ČB, KB) Daman poněkud připomíná velkého králíka, ale má krátké okrouhlé uši, krátké nohy a prakticky žádný ocas. Chodidla jsou vybavena pružnými polštářky. Damani obývají skalnatá území, kde vyhledávají díry a rozsedliny, do nichž se mohou rychle ukrýt při sebemenším náznaku nebezpečí. Tento tvor je sice velmi plachý, ale dokáže silně pokousat svými řezáky, když je zahnán do díry, odkud nemá úniku. Damani jsou býložravci. Druh, o němž se píše v Bibli, je zřejmě daman syrský (Procavia syriaca).

Někteří lidé vznášeli námitky proti tomu, že je v Písmu daman zařazen mezi tvory, kteří přežvykují, ale nemají rozdělená kopyta. (3Mo 11:5; 5Mo 14:7) Zoolog Hubert Hendrichs, který pozoroval damany v zoologické zahradě Hellabrunn u Mnichova, si u nich povšiml zvláštních žvýkacích a polykacích pohybů. Zjistil, že damani opravdu přežvykují, a to 25 až 50 minut denně, obvykle v noci. Německý list Stuttgarter Zeitung z 12. března 1966 o tomto objevu napsal: „Ačkoli tato skutečnost nebyla oficiální zoologii dříve známa, není to nic nového. Už ve 3. knize Mojžíšově, v 11. kapitole . . . to můžete najít.“

Také se tvrdilo, že damaní prsty vybavené kopýtky jsou rozdělené napůl. Těžko se však dá říci, že přední nohy damanů vybavené čtyřmi prsty, které jsou zakončeny nehtovitými kopýtky, a zadní nohy se třemi prsty a odpovídajícím počtem kopýtek či nehtů by se podobaly nohám s ‚rozděleným kopytem‘, jaké má například kráva.

Písmo mluví o instinktivní moudrosti tohoto malého tvora. Daman sice není „mocný“, ale svou zdánlivou bezbrannost vyrovnává tím, že přebývá na nepřístupných skalnatých místech. (Ža 104:18; Př 30:26)

Žena, která slyšela Pavlovu obhajobu na aténském Areopagu (Martově pahorku) a stala se věřící. (Sk 17:33, 34) Vzhledem k tomu, že ženy v aténské společnosti obvykle zůstávaly v ústraní, je možné, že Damaris nebyla Řekyně. Damaris je jen jediná žena, která je uvedena jménem, je tedy možné, že měla nějaké význačné postavení. Vyvozovat, že byla manželkou Dionysia, jen proto, že ti dva jsou jmenováni společně, není opodstatněné.

Důležité starověké město v Sýrii. Damašek (novodobý eš-Šam neboli Dimašq) leží na úpatí pohoří Antilibanon. (Pís 7:4) Před ním na V se rozkládá Syrská poušť. Na JZ od města se do výšky 2 814 m zvedá zasněžený vrchol hory Hermon a označuje již. konec pohoří Antilibanon.

Svahy za Damaškem směrem na Z jsou celkem pusté, ale z jedné rokliny v horách vytéká chladná voda řeky Barada (Abana z 2Kr 5:12) a vtéká na planinu, kde město leží. Zavlažováním tam byla vytvořena kvetoucí oáza asi 16 km široká a 48 km dlouhá. Díky hojnému zdroji vody byl Damašek významným místem na starověkých vojenských a obchodních cestách mezi zeměmi vých. Středomoří, zeměmi Mezopotámie a zeměmi Orientu. Kromě toho pohoří Libanon a Antilibanon sloužily jako přirozená bariéra pro pohyb karavan od středomořského pobřeží, a tak vedly dopravu kolem Damašku.

Severozápadně od města je pohoří Antilibanon přerušeno. Od starověku bylo možné se tímto průsmykem napojit na významnou silnici, která vedla údolím Koilé Sýrie (Beqaʽ) na J do Chacoru, potom podél záp. pobřeží Galilejského moře přes pláně Megiddo k mořskému pobřeží a pokračovala na J přes Filisteu a dále do Egypta. Východně od pohoří Antilibanon byla další cesta, která z Damašku vedla na J do Chacoru a na S do Chamatu, Aleppa a Karkemiše. Další významná trasa, které se obvykle říkalo Královská silnice (srovnej 4Mo 21:22), vedla z Damašku na J podél okraje náhorní plošiny ležící na V od Jordánu a pokračovala k Rudému moři a na Arabský poloostrov. Po těchto cestách pochodovaly armády Egypta, Asýrie, Babylónie a Persie. A ještě v jiném směru vedla cesta, po níž karavany, které mířily do Mezopotámie, šly z Damašku na V do Tadmoru a odtud do oblasti Eufratu.

Planina, na níž Damašek leží, je náhorní rovina asi 700 m nad hladinou moře. Město má příjemné podnebí. V zimě jsou průměrné teploty asi 7 °C a v létě asi 29 °C. Na velmi úrodné půdě rostou sady oliv, fíků a meruněk a také tam jsou bohatá obilná pole. Prosperita města byla však závislá především na obchodním ruchu — mimo jiné proto, že město bylo přirozeným obchodním střediskem kočovných kmenů. Prorok Ezekiel nazval Damašek „kupcem“ Tyru. Damašek směňoval víno ze sousedního města Chelbon a narudle šedou vlnu za tyrské výrobky.