15, 16. (a) Ve kterém „pozdějším čase“ se změní situace v „oblastech Zebulona a Naftaliho“? (b) Jak je poctěna země, s níž se zacházelo s opovržením?

¹⁵ Na tuto otázku odpovídá ve své inspirované zprávě o Ježíšově pozemské službě apoštol Matouš. Popisuje počáteční období této služby a říká: „Když [Ježíš] opustil Nazaret, přišel a usadil se v Kafarnaum u moře v oblastech Zebulona a Naftaliho, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: ‚Ty, země Zebulona a země Naftaliho, podél mořské cesty, na druhé straně Jordánu, Galileo národů! Lid sedící ve tmě viděl velké světlo a pokud jde o ty, kdo sedí v kraji smrtelného stínu, nad těmi vzešlo světlo.‘“ (Matouš 4:13–16)

„Velké světlo“

17. V jakém smyslu svítí v Galileji „velké světlo“?

¹⁷ Ale co Matoušova zmínka o ‚velkém světle‘ v Galileji? I to je citát z Izajášova proroctví. Izajáš napsal: „Lid, který chodil ve tmě, viděl velké světlo. Pokud jde o ty, kdo bydleli v zemi hlubokého stínu, na ty zazářilo světlo.“ (Izajáš 9:2) Až do prvního století n. l. bylo světlo pravdy zakryto pohanskými nepravdami. Tento problém ještě zhoršovali židovští náboženští vůdci, protože se drželi svých náboženských tradic, jimiž „učinili Boží slovo neplatným“. (Matouš 15:6) Pokorní lidé následovali ‚slepé vůdce‘ a byli jimi utlačováni a sváděni z cesty. (Matouš 23:2–4, 16) Když se objevil Ježíš Mesiáš, oči mnoha pokorných lidí se podivuhodným způsobem otevřely. (Jan 1:9, 12) Dílo, které Ježíš vykonal na zemi, a požehnání, které přináší jeho oběť, jsou v Izajášově proroctví vhodně charakterizovány jako „velké světlo“. (Jan 8:12)