1, 2. (a) Jaký problém měl Baruk ve čtvrtém roce vlády Jehojakima? (b) Jak Jehova Barukovi pomohl?

VĚRNÉHO Jeremjášova písaře Baruka přemohla únava. Byl čtvrtý rok vlády špatného krále Jehojakima, asi rok 625 př. n. l. Jeremjáš Barukovi řekl, aby do svitku knihy zapsal všechna jeho slova, jež mu Jehova sdělil o Jeruzalému a Judě, tedy všechny výroky, které Jeremjáš pronesl za dosavadních 23 let své prorocké dráhy. (Jer. 25:1–3; 36:1, 2) Baruk nezačal Židům číst obsah tohoto svitku hned, ale až následující rok. (Jer. 36:9, 10) Měl z něčeho obavy?

² „Běda mi nyní,“ naříkal Baruk, „neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním.“ Pravděpodobně i ty jsi někdy nahlas nebo v duchu řekl, že už nemůžeš dál. Ať už Baruk svá slova vyjádřil nahlas nebo si je nechal jen pro sebe, Jehova naslouchal. Zkoumá lidská srdce, a tak věděl, proč se Baruk dostal do tohoto stavu, a prostřednictvím Jeremjáše ho laskavě usměrnil. (Přečti Jeremjáše 45:1–5.) Možná si ale říkáš, proč Baruk pociťoval takovou únavu. Bylo to snad kvůli úkolu, který dostal, anebo kvůli okolnostem, za kterých ho měl vykonávat? Ne, problém byl v jeho srdci. Baruk ‚hledal velké věci‘. Jaké věci to byly? A co měl podle Jehovova slibu dostat, jestliže uposlechne jeho radu a příkaz? Jaké poučení si z Barukova příběhu můžeme vzít my?

⁵ Dá se pochopit, že člověk zvyklý na vysoké postavení se mohl unavit z toho, že proti Judě zapisoval jedno odsuzující poselství za druhým. Baruk podporoval Božího proroka, a tím mohl ohrozit své postavení a kariéru. A představ si, jaké důsledky mělo mít to, co řekl Jehova: „Pohleď, co jsem postavil, to strhávám.“ (Jeremjáš 45:4) „Velké věci“, které měl Baruk na mysli — ať už to byla ještě větší vážnost na králově dvoře nebo hmotný blahobyt —, by mohly přijít vniveč. Jestliže Baruk hledal bezpečné postavení v tehdejším odsouzeném židovském systému, Bůh měl důvod, aby mu v tomto sklonu bránil.