Izajáš 10:20–23

Desátá kapitola knihy Izajáš se zaměřuje zejména na to, jak Jehova použije k vykonání rozsudku nad Izraelem vpád Asyřanů, a na Jehovův slib ochránit Jeruzalém. Verše 20–23 jsou v polovině tohoto proroctví, a proto je možné se domnívat, že se obecně splňují ve stejném období. (Srovnej Izajáše 1:7–9.) Nicméně formulace těchto veršů naznačuje, že se konkrétněji vztahují na pozdější období, kdy se i Jeruzalém bude muset zodpovídat za hříchy svých obyvatel.

Král Achaz se snaží zajistit si bezpečí tím, že žádá o pomoc Asýrii. Prorok Izajáš předpovídá, že po takové nerozumné cestě se přežijící z Izraelova domu v budoucnosti už nikdy nevydají. U Izajáše 10:20 čteme, že se budou „opírat o Jehovu, Izraelova Svatého, v opravdovosti“. Dvacátý první verš však ukazuje, že to udělá pouze malý ostatek: „Pouhý ostatek se vrátí.“ To nám připomíná Izajášova syna Šear-jašuba, jenž je znamením v Izraeli a jehož jméno znamená „pouhý ostatek se vrátí“. (Izajáš 7:3) Dvacátý druhý verš desáté kapitoly varuje před přicházejícím ‚hubením‘, o němž bylo rozhodnuto. Toto hubení bude spravedlivé, protože se jedná o oprávněné potrestání vzpurného lidu. V důsledku toho se z velmi lidnatého národa, který je „jako zrnka mořského písku“, vrátí pouze ostatek. Dvacátý třetí verš varuje, že toto přicházející hubení bude mít vliv na celou zemi. Jeruzalém tentokrát nebude ušetřen.

Proroctví u Izajáše 10:20–23 mělo další splnění v prvním století, jak to vyplývá z Římanům 9:27, 28. (Srovnej Izajáše 1:9; Římanům 9:29.) Pavel vysvětluje, že v duchovním smyslu se „ostatek“ Židů ‚vrátil‘ k Jehovovi v prvním století n. l., protože malá skupina věrných Židů se stala následovníky Ježíše Krista a začala uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) K těmto Židům se později připojili věřící pohané a společně vytvořili duchovní národ, ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16) Při této příležitosti se splnila slova Izajáše 10:20: „Již nikdy“ se národ zasvěcený Jehovovi neodvrátil od Jehovy, aby pomoc hledal u lidí.