Jednoho dne se Esau vrátil z pole unavený a hladový ve chvíli, kdy Jákob vařil nějaký pokrm. Když mu Esau řekl: „Rychle, prosím, dej mi sousto toho červeného — tady toho červeného“, Jákob ho požádal, aby mu prodal své prvorozenecké právo. Esau neměl ocenění pro posvátné věci, totiž pro slib, který dal Jehova Abrahamovi a který se týkal semene, prostřednictvím něhož si budou žehnat všechny národy země. Své prvorozenecké právo Jákobovi proto bez dlouhého rozmýšlení a pod přísahou prodal za dušenou čočku a chléb. Tím, že pohrdl prvorozeneckým právem, které v jeho očích nemělo velkou hodnotu, projevil naprostý nedostatek víry. Možná nechtěl prožít utrpení, s nímž bylo spojeno splnění Božího slibu o Abrahamovu semeni: „Tvé semeno [se] stane cizím usedlíkem v zemi, která není jejich, a budou jim muset sloužit, a ti je jistě budou trápit po čtyři sta let.“ (1Mo 15:13; 25:29–34; Heb 12:16)

Esau věděl, že Jákob měl na požehnání nárok, protože prvorozenecké právo získal zákonným způsobem. (Archeologické důkazy potvrzují, že mezi starověkými národy Středního východu existoval zvyk vyměňovat prvorozenecké právo za něco hmotného. Například v jednom textu z Nuzi se vypráví, že jistý člověk získal od svého bratra tři ovce výměnou za svůj podíl na dědictví.) Ale Esau, podobně jako Kain, choval nenávist ke svému bratrovi a čekal na příležitost, aby Jákoba mohl usmrtit. Když se to Rebeka dozvěděla, řekla Jákobovi, aby utekl k jejímu bratru Labanovi do Charanu. Když se snažila získat Izákův souhlas, jednala ohleduplně a rozhodla se, že Esauův vražedný záměr Izákovi neodhalí. Svěřila se mu však, jak špatně by se cítila, kdyby si Jákob jednou vzal takovou manželku, jako byly Chetovy dcery. Izák si potom zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu, aby odešel k Rebečiným příbuzným do Paddan-aramu a tam získal manželku. Když to Esau uviděl, podnítilo ho to, aby si vzal za manželku třetí ženu, Machalat (Basemat?), dceru Abrahamova syna Išmaela. (1Mo 27:41–28:9; 36:3; viz heslo BASEMAT č. 2.)