V úvodu k prvnímu dopisu Korinťanům se Pavel zmiňuje o společníku Sosthenovi, kterému možná tento dopis diktoval. To je pravděpodobné, protože v závěru dopisu čteme: „Zde je můj pozdrav, Pavlův, vlastní rukou.“ (1Ko 1:1; 16:21)

Dva inspirované kanonické dopisy, které v prvním století n. l. napsal apoštol Pavel křesťanům v Řecku. V českých překladech Křesťanských řeckých písem jsou tyto dopisy uvedeny na sedmém a osmém místě. Pavel sám říká, že je pisatelem těchto dopisů, když První Korinťanům adresuje „Božímu sboru, který je v Korintu“ a Druhý Korinťanům „Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii“. (1Ko 1:1, 2; 2Ko 1:1)

To, že První a Druhý Korinťanům napsal opravdu Pavel, není možné vážně zpochybnit. Kromě vyjádření samotného apoštola potvrzují i mimobiblické doklady, že oba tyto dopisy jsou věrohodné a všeobecně uznávané. Tyto dopisy Pavlovi připisovali a citovali z nich pisatelé z období mezi prvním a třetím stoletím. Také tzv. „Athanasiův kánon“ (367 n. l.) uvádí mezi „čtrnácti dopisy apoštola Pavla“ „dva Korinťanům“. Tento seznam je první ukázkou katalogu knih Křesťanských řeckých písem, jaké dnes máme, a je o 30 let starší než seznam, který v roce 397 n. l. vydal koncil neboli synod v africkém Kartágu.

Druhý Korinťanům. Svůj druhý dopis Korinťanům Pavel snad napsal koncem léta nebo začátkem podzimu roku 55 n. l. První dopis apoštol napsal v Efezu, kde pravděpodobně zůstal až do Letnic, jak měl v plánu, nebo o něco déle. (1Ko 16:8) Potom odcestoval do Troady, kde se ke svému zklamání nesetkal s Titem, který byl do Korintu poslán, aby tam pomáhal se sbírkou pro svaté v Judeji. Setkal se s ním až v Makedonii, kam se Pavel vydal, a Titus mu tam podal zprávu o reakci Korinťanů na apoštolův první dopis. (2Ko 2:12, 13; 7:5–7) Svůj druhý dopis Korinťanům tehdy Pavel napsal v Makedonii a zřejmě jim ho poslal po Titovi.