19. Proč Pavel odešel z Troady do Makedonie a co mu nakonec přineslo úlevu?

¹⁹ Když byl Pavel v Efezu, neomezil se jen na to, že bratrům v Korintu napsal dopis, ale poslal také Tita, aby jim pomohl, a pověřil ho, aby mu přinesl zprávu o tom, jak na jeho dopis reagovali. Pavel doufal, že Tita zastihne v Troadě. Tam měl Pavel požehnání v podobě znamenitých příležitostí k činění učedníků. Ale úzkostnou starost měl dál, protože Titus se stále nevracel. (2. Korinťanům 2:12, 13) Proto Pavel cestoval do Makedonie v naději, že se s Titem setká tam. K jeho úzkostem přispívalo i to, že se proti jeho službě vzedmula vlna prudkého odporu. „Když jsme přijeli do Makedonie,“ uvedl Pavel, „vskutku se našemu tělu neulevilo, ale byli jsme nadále ztrápeni každým způsobem — navenek byly boje, uvnitř obavy. Nicméně Bůh, který utěšuje zkroušené, nás utěšil Titovou přítomností.“ (2. Korinťanům 7:5, 6) Jakou úlevu musel Pavel zažít, když se Titus konečně vrátil a sdělil mu, že jeho dopis byl v Korintu přijat příznivě!

20. a) Jaký je další důležitý způsob, jímž nám Jehova poskytuje útěchu, podobně jako to udělal v Pavlově případě? b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

²⁰ Pavlův zážitek je pro Boží služebníky dnes útěchou, protože mnozí z nich také prožívají zkoušky, které působí, že jsou „zkroušení“ neboli „sklíčení“. (Ekumenický překlad) Ano, ‚Bůh, který poskytuje útěchu,‘ ví o našich osobních potřebách a může nás použít k tomu, abychom poskytli útěchu jeden druhému, podobně jako získal útěchu Pavel prostřednictvím Titovy zprávy o kajícném postoji Korinťanů. (2. Korinťanům 7:11–13) V následujícím článku budeme uvažovat o Pavlově vřelé reakci na zprávu o Korinťanech a o tom, jak nám to může pomoci, abychom se dnes účinně dělili s druhými o Boží útěchu.

Pavlovi přinesla velkou útěchu Titova zpráva o Korinťanech