1., 2. V čem je cesta, která čeká Barnabáše a Saula, mimořádná a jak jejich činnost přispěje ke splnění slov ve Skutcích 1:8?

SBOR v Antiochii prožívá vzrušující den. Ze všech tamních proroků a učitelů vybral svatý duch Barnabáše a Saula, aby nesli dobrou zprávu do vzdálených míst.a (Sk. 13:1, 2) Je pravda, že způsobilí muži byli na jiná místa vysíláni už dříve. V minulosti však misionáři cestovali do oblastí, kde už křesťanství zapustilo kořeny. (Sk. 8:14; 11:22) Tentokrát budou Barnabáš a Saul posláni do zemí, ve kterých se převážná většina lidí ještě s dobrou zprávou nesetkala. Na cestách jim bude sloužit Jan Marek.

² Asi před 14 lety řekl Ježíš svým následovníkům: „Budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Tím, že Barnabáš a Saul byli jmenováni, aby sloužili jako misionáři, se splnění Ježíšových prorockých slov velmi urychlí.b

Vyčleněni, „aby se věnovali práci“ (Skutky 13:1–12)

3. Proč bylo v prvním století obtížné podnikat dlouhé cesty?

³ Díky tomu, že byla vynalezena auta a letadla, mohou dnes lidé za pár hodin urazit velkou vzdálenost. V prvním století n. l. to však bylo jiné. Po souši tehdy lidé cestovali většinou pěšky, často drsným terénem. Za den se dalo ujít jen asi 30 kilometrů a cestování bylo únavné.c I když se tedy Barnabáš a Saul jistě těšili na to, že budou sloužit jako misionáři, bezpochyby si také uvědomovali, že to od nich bude vyžadovat velké úsilí a obětavost. (Mat. 16:24)

4. a) Na čí pokyn byli vybráni Barnabáš a Saul a jak na toto jmenování reagovali jejich spoluvěřící? b) Jak můžeme podporovat ty, jimž jsou svěřeny teokratické úkoly?

⁴ Bible neříká, proč dal svatý duch pokyn, aby byli pro tuto práci vyčleněni právě Barnabáš a Saul. (Sk. 13:2) Víme však, že tento výběr vedl. Nic nenasvědčuje tomu, že by proroci a učitelé v Antiochii měli nějaké námitky. Toto jmenování naopak plně podporovali. Představme si, jak se asi Barnabáš a Saul cítili, když se jejich křesťanští bratři bez sebemenší známky žárlivosti postili, modlili se, „položili [na ně] ruce a vyslali je na cestu“. (Sk. 13:3) Také my bychom měli podporovat ty, jimž jsou svěřeny teokratické úkoly, tedy i muže, kteří jsou jmenováni jako dozorci ve sboru. Těm, kdo obdrží takové výsady, bychom neměli závidět, ale měli bychom „si jich kvůli jejich práci mimořádně [vážit] a [milovat] je“. (1. Tes. 5:13)

5. Popiš, co všechno museli Barnabáš a Pavel udělat, aby mohli vydat svědectví na Kypru.

⁵ Barnabáš a Saul došli do Seleukie, přístavu blízko Antiochie, a odtamtud pluli asi 200 kilometrů daleko na Kypr.d Barnabáš z Kypru pocházel, a proto se jistě těšil, že přinese dobrou zprávu do své domoviny. Když Barnabáš a Saul připluli do Salaminy, města na východním pobřeží ostrova, neztráceli čas a hned „začali oznamovat Boží slovo v židovských synagogách“.e (Sk. 13:5) Pak prošli Kypr z jednoho konce na druhý, přičemž pravděpodobně vydávali svědectví ve významnějších městech. Nevíme, kudy přesně vedla cesta těchto misionářů, ale mohli ujít asi 160 kilometrů.

6., 7. a) Kdo byl Sergius Paulus a proč se ho Bar-Jezus snažil odvrátit od dobré zprávy? b) Jak Saul reagoval na Bar-Jezusův odpor?

⁶ Kypr byl v prvním století prosáklý falešným náboženstvím. To se ukázalo zejména tehdy, když se Barnabáš a Saul dostali na západní pobřeží ostrova, do města Páfos. Tam potkali Žida, „který se jmenoval Bar-Jezus. Byl to kouzelník a falešný prorok a byl u prokonzula Sergia Paula, inteligentního muže“.f V prvním století se mnozí vzdělaní Římané před tím, než udělali nějaké významné rozhodnutí, obraceli o pomoc ke kouzelníkovi nebo astrologovi. Dělal to dokonce inteligentní muž Sergius Paulus. Hodně ho však zaujalo poselství o Království a „velmi [si] přál slyšet Boží slovo“. Bar-Jezusovi, který byl znám také pod svým profesním titulem Elymas neboli „kouzelník“, to vůbec nebylo vhod. (Sk. 13:6–8)

⁷ Bar-Jezus se poselství o Království stavěl na odpor. A není divu. Vždyť jediným způsobem, jak si mohl udržet své vlivné postavení, které měl jako rádce Sergia Paula, bylo „prokonzula odvrátit od víry“. (Sk. 13:8) Saul však nehodlal přihlížet tomu, jak nějaký dvorní kouzelník odvádí prokonzulův zájem jinam. Co udělal? Zpráva říká: „Saula, zvaného také Pavel, naplnil svatý duch. Upřeně se na Elyma podíval a řekl: ‚Ty Ďáblův synu, plný všeho podvodu a ničemnosti, nepříteli všeho dobrého, ty nepřestaneš překrucovat Jehovovy přímé cesty? Teď na tebe dopadne Jehovova ruka, oslepneš a nějakou dobu neuvidíš sluneční světlo.‘ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil sem a tam a hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku.“g Jak tento zázrak zapůsobil na Sergia Paula? „Když prokonzul viděl, co se stalo, uvěřil. Byl totiž ohromený tím, co se dozvěděl o Jehovovi.“ (Sk. 13:9–12)

8. Jak dnes můžeme napodobovat Pavlovu odvahu?

⁸ Pavel se Bar-Jezuse nezalekl. Ani my bychom neměli couvnout, když se odpůrci snaží podkopat víru lidí, které zajímá poselství o Království. Samozřejmě by naše slova měla být „vždy laskavá, ochucená solí“. (Kol. 4:6) Když však je ohroženo duchovní zdraví zájemce, nebudeme tomu nečinně přihlížet, jen abychom se vyhnuli konfliktu. Ani bychom se neměli bát odhalovat falešné náboženství, které podobně jako Bar-Jezus stále „[překrucuje] Jehovovy přímé cesty“. (Sk. 13:10) Napodobujme Pavla tím, že budeme odvážně oznamovat pravdu a snažit se působit na srdce upřímných lidí. I když nás Bůh možná nepodpoří tak viditelně jako Pavla, můžeme si být jisti, že použije svého svatého ducha, aby přitáhl k pravdě ty, kdo si to zaslouží. (Jan 6:44)

„Povzbudivá slova“ (Skutky 13:13–43)

9. V čem jsou Pavel a Barnabáš znamenitým příkladem pro ty, kdo dnes vedou sbor?

⁹ Nyní muži opustili Páfos a vypluli do Pergé, města ležícího asi 250 kilometrů odtamtud na pobřeží Malé Asie. V té době zřejmě nastala určitá změna. Ve Skutcích 13:13 je o té skupině mužů uvedeno, že se na cestu vydali „Pavel a jeho společníci“. Z tohoto vyjádření je možné usoudit, že Pavel se ujal vedení v činnosti. Nic však nenasvědčuje tomu, že by Barnabáš začal Pavlovi závidět. Oba dále bok po boku plnili Boží vůli. Pavel a Barnabáš jsou znamenitým příkladem pro muže, kteří dnes vedou sbor. Křesťané mezi sebou nesoupeří o význačné postavení, ale dbají na Ježíšova slova: „Vy všichni jste bratři.“ Ježíš také řekl: „Kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:8, 12)

10. Popiš cestu z Pergé do pisidské Antiochie.

¹⁰ Když dorazili do Pergé, Jan Marek Pavla a Barnabáše opustil a vrátil se do Jeruzaléma. Proč tak náhle odešel, není v Bibli vysvětleno. Pavel a Barnabáš cestovali dále do pisidské Antiochie, což bylo město v provincii Galácii. Byla to nesnadná cesta, protože Antiochie ležela v nadmořské výšce asi 1 100 metrů. Stezky, které vedly horami, byly nebezpečné a také nechvalně známé tím, že tam bylo mnoho lupičů. K tomu všemu měl Pavel v té době pravděpodobně zdravotní problémy.h

11., 12. Jak Pavel vzbudil zájem posluchačů, k nimž mluvil v synagoze v pisidské Antiochii?

¹¹ V pisidské Antiochii vstoupil Pavel s Barnabášem o sabatu do synagogy. Zpráva říká: „Po čtení Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: ‚Bratři, pokud máte pro lidi nějaká povzbudivá slova, mluvte.‘“ (Sk. 13:15) Pavel povstal a začal mluvit.

¹² Nejdříve posluchače oslovil: „Izraelští muži i vy ostatní, kdo se bojíte Boha.“ (Sk. 13:16) Pavlovými posluchači byli Židé a proselyté. Tito lidé nevěděli, jakou úlohu v Božím záměru má Ježíš. O čem Pavel mluvil, aby vzbudil jejich zájem? Nejprve stručně shrnul dějiny židovského národa. Vysvětlil, že Jehova z nich „udělal … velký národ, když žili jako cizinci“ a že po jejich propuštění čtyřicet let „snášel jejich chování v pustině“. Zmínil se také o tom, proč se Izraelité dokázali zmocnit Zaslíbené země, a o tom, že Jehova jim dal „jejich území … jako dědictví“. (Sk. 13:17–19) V jednom výkladovém díle byla vyjádřena domněnka, že se Pavel odvolával na určité úseky z Písma, které byly krátce předtím nahlas čteny při sabatní bohoslužbě. Pokud to tak bylo, pak by šlo o další příklad toho, že Pavel uměl být „pro lidi všeho druhu … vším“. (1. Kor. 9:22)

13. Co můžeme udělat, abychom dosáhli srdce svých posluchačů?

¹³ Také my bychom se měli snažit, abychom vzbudili zájem lidí, se kterými mluvíme v kazatelské službě. Pokud například víme, jestli je náš posluchač věřící, nebo ne, případně jaké má náboženské názory, snadněji zvolíme náměty, které ho budou zajímat. Také můžeme citovat nějaký biblický verš, se kterým se ten člověk snadno ztotožní. Může být dobré podat mu svoji Bibli a poprosit ho, aby z ní verš přečetl. Snažme se přijít na nějaký způsob, jak dosáhnout srdce svých posluchačů.

14. a) Jak Pavel uvedl dobrou zprávu o Ježíšovi a před čím varoval své posluchače? b) Jak zástup reagoval na Pavlovu řeč?

¹⁴ Pavel dále mluvil o tom, že z rodové linie izraelských králů vyšel zachránce, Ježíš, a že jeho předchůdcem byl Jan Křtitel. Potom popsal, jak byl Ježíš usmrcen a vzkříšen. (Sk. 13:20–37) „Ať je vám tedy známo,“ prohlásil, „že jeho prostřednictvím vám zvěstujeme odpuštění hříchů. Každý, kdo věří, je jeho prostřednictvím prohlášen za nevinného.“ Pak své posluchače varoval: „Dejte si proto pozor, aby vás nepostihlo to, co se píše v Prorocích: ‚Dívejte se, posměvači, divte se tomu a zanikněte, protože za vašich dnů udělám něco, čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo vyprávěl.‘“ Pavlova řeč vyvolala u posluchačů neobyčejnou odezvu. Bible o tom říká: „Lidé [Pavla a Barnabáše] prosili, aby o tom s nimi mluvili i příští sabat.“ A když bylo shromáždění v synagoze ukončeno, „mnozí Židé a také proselyté, kteří uctívali Boha, [je] následovali“. (Sk. 13:38–43)

„Obracíme se k jiným národům“ (Skutky 13:44–52)

15. Co se stalo následující sabat?

¹⁵ Následující sabat se shromáždili „téměř všichni lidé z města“, aby si Pavla vyslechli. Jistým Židům se to nelíbilo, takže „začali rouhavě oponovat tomu, co říkal Pavel“. Pavel a Barnabáš jim odvážně řekli: „Boží slovo mělo být oznámeno nejprve vám. Ale protože ho odmítáte a ukazujete tak, že nejste hodni věčného života, obracíme se k jiným národům. Jehova nám totiž dal tento příkaz: ‚Ustanovil jsem tě světlem pro národy, abys přinesl záchranu až do nejvzdálenějších končin země.‘“ (Sk. 13:44–47; Iz. 49:6)

16. Jak Židé reagovali na Pavlova a Barnabášova ostrá slova a jak se tito misionáři zachovali tváří v tvář odporu?

¹⁶ Lidé z jiných národů, kteří naslouchali, se začali radovat a „všichni, kdo měli správný postoj vedoucí k věčnému životu, uvěřili“. (Sk. 13:48) Jehovovo slovo se brzy rozšířilo po celém tom území. Židé však na Pavlova a Barnabášova slova reagovali úplně jinak. Vlastně jim bylo řečeno, že Boží slovo bylo sice proneseno nejprve k nim, ale oni Mesiáše zavrhli, a proto je čeká Boží nepříznivý rozsudek. Židé popudili vážené ženy a přední muže města a ti proti Pavlovi a Barnabášovi „rozpoutali … pronásledování a vyhnali je odtamtud“. Jak se tito misionáři zachovali? „Setřásli [si] prach z nohou na svědectví proti nim a šli do Ikonia.“ Byl to snad konec křesťanství v pisidské Antiochii? Rozhodně ne. Učedníci, které tam Pavel s Barnabášem zanechali, „byli plní radosti a svatého ducha“. (Sk. 13:50–52)

17.–19. Jak můžeme napodobovat znamenitý příklad Pavla a Barnabáše a jak to přispěje k naší radosti?

¹⁷ Ze způsobu, jak tito věrní křesťané jednali, když se setkali s odporem, můžeme načerpat cenné poučení. Dobrou zprávu nepřestaneme hlásat, ani když se nám v tom snaží bránit význační lidé tohoto světa. Povšimněme si také, že když lidé v Antiochii odmítli poselství, které jim Pavel a Barnabáš přinesli, tito misionáři „si setřásli prach z nohou“. Tímto gestem člověk nedával najevo hněv, ale to, že se zříká odpovědnosti. Pavel a Barnabáš si uvědomovali, že reakci druhých ovlivnit nemohou. Mohou se však rozhodnout, zda oni sami budou dále kázat. A oni opravdu kázali. Jejich dalším působištěm bylo Ikonion.

¹⁸ A co učedníci, které zanechali v Antiochii? Je pravda, že území, kde žili, bylo nepřátelské. Jejich radost však nezávisela na pozitivní odezvě. Ježíš řekl: „Šťastní jsou … ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují ho!“ (Luk. 11:28) A právě k tomu byli učedníci v pisidské Antiochii odhodláni.

¹⁹ Jednejme podobně jako Pavel a Barnabáš a stále pamatujme, že naší odpovědností je kázat dobrou zprávu. To, zda ji naši posluchači přijmou, nebo odmítnou, záleží výlučně na nich. Jestliže to vypadá, že lidé, kterým kážeme, o dobrou zprávu nestojí, můžeme si vzít příklad z učedníků v prvním století. Važme si pravdy a nechme se vést svatým duchem. Tak si můžeme zachovat radost, dokonce i tváří v tvář odporu! (Gal. 5:18, 22)

1., 2. Co se událo v Lystře, když tam byl Pavel s Barnabášem?

V LYSTŘE je rozruch. Člověk, který byl od narození chromý, poskakuje radostí. Před chvílí ho uzdravili dva neznámí muži. Lidé nevěří svým očím a myslí si, že to jsou bohové. Diův kněz jim přináší věnce. Býci, které se chystá porazit, hlasitě bučí a frkají. Pavel a Barnabáš křičí na protest. Roztrhnou si oděv, skočí do zástupu a prosí, aby je lidé neuctívali. Jen stěží se jim však podaří zástup zadržet.

² Potom přijdou z pisidské Antiochie a Ikonia židovští odpůrci a otráví mysl obyvatel Lystry jedovatými pomluvami. Lidé, kteří chtěli předtím Pavla a Barnabáše uctívat, se nyní kolem Pavla srotí a kamenují ho, dokud neupadne do bezvědomí. Když se dav takto vybouří, vyvlečou jeho zbité tělo za městské brány a nechají ho tam. Domnívají se, že je mrtvý.

3. Kterými otázkami se bude zabývat tato kapitola?

³ Co předcházelo tomuto dramatickému incidentu? Jaké poučení z událostí, v nichž vystupují Barnabáš, Pavel a vrtkaví obyvatelé Lystry, mohou načerpat dnešní hlasatelé dobré zprávy? A jaký příklad si z Barnabáše a Pavla – z těch věrných mužů, kteří vytrvali ve své službě a „mluvili s odvahou díky moci od Jehovy“ – mohou vzít křesťanští starší? (Sk. 14:3)

„Uvěřilo velké množství Židů i Řeků“ (Skutky 14:1–7)

4., 5. Proč Pavel s Barnabášem odešli do Ikonia a co se tam stalo?

⁴ Nedávno byli Pavel a Barnabáš vyhnáni z pisidské Antiochie, když jim židovští odpůrci v onom římském městě způsobili těžkosti. Tito dva muži se však nepříznivou reakcí tamních obyvatel nenechali sklíčit a „setřásli [si] prach z nohou na svědectví proti nim“. (Sk. 13:50–52; Mat. 10:14) Pokojně odešli a nechali je být, ať si odpůrci sami nesou následky, které na ně přijdou od Boha. (Sk. 18:5, 6; 20:26) Oba misionáři pokračovali ve své kazatelské cestě se stejnou radostí jako předtím. Putovali asi 150 kilometrů daleko na jihovýchod, až došli na úrodnou náhorní plošinu, která se rozkládá mezi pohořími Taurus a Sultan-dagh.

⁵ Jejich první zastávkou bylo Ikonion, jež patřilo k důležitým městům v římské provincii Galácii a bylo enklávou řecké kultury.a V tomto městě žilo vlivné židovské obyvatelstvo a mnoho nežidovských proselytů. Pavel s Barnabášem podle svého zvyku vešli do synagogy a začali tam kázat. (Sk. 13:5, 14) „Mluvili tak přesvědčivě, že uvěřilo velké množství Židů i Řeků.“ (Sk. 14:1)

6. Proč byli Pavel a Barnabáš dobrými učiteli a jak je můžeme napodobovat?

⁶ Proč způsob, jakým Pavel a Barnabáš mluvili, byl tak přesvědčivý? Pavel měl hlubokou moudrost, kterou načerpal z Písma. Když dokazoval, že Ježíš je slíbeným Mesiášem, mistrně propojoval odkazy na dějiny, proroctví a Mojžíšův zákon. (Sk. 13:15–31; 26:22, 23) Z Barnabáše vyzařoval upřímný zájem o lidi. (Sk. 4:36, 37; 9:27; 11:23, 24) Ani jeden se nespoléhal na své vlastní vědomosti, ale oba mluvili „díky moci od Jehovy“. Jak můžeš tyto misionáře napodobovat ve své kazatelské činnosti? Do hloubky studuj Boží Slovo. Vybírej odkazy na biblické verše, které by mohly dobře zapůsobit na tvé posluchače. Hledej praktické způsoby, jak druhé povzbudit nebo utěšit. A své vyučování vždy zakládej na mocném Jehovovu Slovu, a ne na vlastní moudrosti.

7. a) Jaké účinky má dobrá zpráva? b) Na co bys měl pamatovat, pokud je tvá rodina rozdělená kvůli tomu, že jednáš v souladu s dobrou zprávou?

⁷ Ne každý v Ikoniu však rád slyšel to, s čím Pavel a Barnabáš přišli. Lukáš dále píše: „Židé, kteří neuvěřili, poštvali proti bratrům lidi z jiných národů.“ Pavel a Barnabáš usoudili, že tam musí zůstat a hájit dobrou zprávu. Strávili „tam tedy … delší dobu a mluvili s odvahou“. Nakonec se „obyvatelé města … rozdělili – někteří byli na straně Židů, jiní na straně apoštolů“. (Sk. 14:2–4) Dnes má dobrá zpráva podobné účinky. Některé lidi spojí, jiné rozdělí. (Mat. 10:34–36) Jestliže je tvá rodina rozdělená kvůli tomu, že jednáš v souladu s dobrou zprávou, pamatuj na to, že odpor vzniká často v důsledku nepodložených zpráv nebo záměrných pomluv. Když se chováš co nejlépe, může to působit jako protijed, takže srdce těch, kdo ti odporují, se nakonec obměkčí. (1. Petra 2:12; 3:1, 2)

8. Proč Pavel a Barnabáš nakonec opustili Ikonion a jaké poučení si můžeme vzít z jejich příkladu?

⁸ Za nějaký čas odpůrci v Ikoniu zosnovali spiknutí, aby Pavla a Barnabáše ukamenovali. Když se o tom ti dva misionáři dozvěděli, rozhodli se, že odejdou a budou vydávat svědectví na jiném území. (Sk. 14:5–7) Podobnou rozvahu projevují hlasatelé Království v dnešní době. Když se setkáváme se slovními útoky, mluvíme s odvahou. (Filip. 1:7; 1. Petra 3:13–15) Když však hrozí násilí, vyvarujeme se nerozumného jednání, kterým bychom zbytečně ohrožovali svůj život nebo život našich spoluvěřících. (Přísl. 22:3)

„Obrátili se k živému Bohu“ (Skutky 14:8–19)

9., 10. Kde ležela Lystra a co víme o jejích obyvatelích?

⁹ Pavel a Barnabáš zamířili do Lystry, což byla římská kolonie vzdálená asi 30 kilometrů na jihozápad od Ikonia. Lystra udržovala přátelské vztahy s pisidskou Antiochií, ale na rozdíl od Antiochie neměla vlivnou židovskou komunitu. Obyvatelé sice pravděpodobně uměli řecky, ale jejich mateřský jazyk byl lykaonský. Pavel a Barnabáš začali kázat na veřejném prostranství, možná proto, že ve městě nebyla žádná synagoga. Když v Jeruzalémě Petr kdysi uzdravil člověka, který byl od narození tělesně postižený, mnozí lidé se díky tomuto zázraku stali věřícími. (Sk. 3:1–10) Když v Lystře nyní Pavel zázračně uzdravil muže od narození chromého, byl výsledek úplně jiný. (Sk. 14:8–10)

¹⁰ Jak již bylo popsáno v úvodu, tamní obyvatelé, kteří viděli chromého vyskočit na nohy, ihned z toho zázraku vyvodili nesprávný závěr. Mysleli si, že Barnabáš je Zeus, hlavní bůh, a Pavel že je Hermes, Diův syn a mluvčí bohů. (Viz rámeček „Lystra – město, kde byl uctíván Zeus a Hermes.“) Ale Barnabáš a Pavel rozhodně nechtěli, aby si je lidé spojovali s pohanskými bohy. Chtěli zástupu vysvětlit, že mluví a jednají díky moci od Jehovy, jediného pravého Boha. (Sk. 14:11–14)

11.–13. a) Co řekli Pavel a Barnabáš obyvatelům Lystry? b) Jaké poučení si můžeme vzít z Pavlových a Barnabášových slov?

¹¹ I za těchto dramatických okolností se Pavel a Barnabáš snažili co nejlépe zapůsobit na srdce svých posluchačů. Při popisu této události Lukáš zaznamenal účinný způsob, jak kázat dobrou zprávu lidem, kteří nejsou křesťané. Povšimněme si, jak se Pavel a Barnabáš snažili na posluchače zapůsobit. Řekli: „Co to děláte? I my jsme jen obyčejní lidé. Oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste opustili tyto bezcenné věci a obrátili se k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich. V minulosti dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou, ale vydával o sobě svědectví tím, že konal dobro – dával vám déšť z nebe a úrodná období, sytil vás a naplňoval vaše srdce radostí.“ (Sk. 14:15–17)

¹² Z této podnětné řeči můžeme načerpat trojí poučení. Za prvé, Pavel a Barnabáš se nedomnívali, že jsou lepší než jejich posluchači. Nedělali ze sebe něco, čím nebyli. Naopak pokorně o sobě řekli, že mají stejné slabosti jako oni. Je pravda, že Pavel a Barnabáš už dříve obdrželi svatého ducha, byli oproštěni od falešných nauk a měli nádhernou naději, že budou vládnout spolu s Kristem. Ale uvědomovali si, že tytéž dary mohou dostat i obyvatelé Lystry, pokud budou poslouchat Krista.

¹³ A co my? Jaký máme postoj k lidem, jimž kážeme? Považujeme je za sobě rovné? Když druhým pomáháme poznat pravdu z Božího Slova, podobně jako Pavel a Barnabáš nechceme, aby nás někdo obdivoval. Příkladem je nám Charles Taze Russell, vynikající učitel, který stál v čele kazatelského díla koncem 19. a začátkem 20. století. Napsal: „Netoužíme po žádných poctách, žádné hluboké úctě pro sebe ani pro naše spisy; také si nepřejeme být nazýváni Ctihodný nebo Rabbi.“ Bratr Russell měl podobně pokorný postoj jako Pavel a Barnabáš. Ani nám v kazatelské službě nejde o to, abychom byli oslavováni, ale chceme lidem pomoci, aby se obrátili „k živému Bohu“.

14.–16. V čem spočívá druhé a třetí poučení z Pavlovy a Barnabášovy řeči k obyvatelům Lystry?

¹⁴ Zamysleme se nad druhým poučením, které můžeme načerpat z této řeči. Pavel a Barnabáš byli přizpůsobiví. Na rozdíl od Židů a proselytů v Ikoniu obyvatelé Lystry sotva něco věděli o Písmu nebo o Božím jednání s izraelským národem. Přesto měli Pavel s Barnabášem na čem stavět. Jejich posluchači žili v zemědělské oblasti, kde bylo mírné podnebí a úrodná pole. Viděli kolem sebe mnoho věcí, které svědčily o vlastnostech Stvořitele. Ty se projevovaly například v tom, že dával úrodná období. A misionáři tento společný základ využili, když se své posluchače snažili přivést k přemýšlení. (Řím. 1:19, 20)

¹⁵ Dokážeme i my být přizpůsobiví? Zemědělec může zasít stejný druh semene na více polí, ale musí použít různé metody, jak půdu připravit. Některá půda možná už je kyprá a semeno se v ní snadno uchytí. Jinou půdu je třeba připravovat víc. Něco podobného děláme my. Semeno, které zaséváme, je vždy stejné – je to poselství o Království obsažené v Božím Slově. Ale chceme-li napodobovat Pavla a Barnabáše, musíme se snažit rozpoznat okolnosti a náboženské zázemí lidí, kterým kážeme. To, co o svých posluchačích víme, pak vezmeme v úvahu, když jim budeme předkládat poselství o Království. (Luk. 8:11, 15)

¹⁶ Co je třetím poučením, které můžeme získat ze zprávy o Pavlovi, Barnabášovi a obyvatelích Lystry? I když se snažíme sebevíc, semene, které zaséváme, se občas zmocní Satan nebo padne na skalnatou půdu. (Mat. 13:18–21) Pokud se to stane, nezoufej. Vždyť platí to, co Pavel později připomněl učedníkům v Římě: „Každý z nás [i každý jednotlivec, se kterým mluvíme o Božím Slově] se tedy bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Řím. 14:12)

„Svěřili je Jehovovi“ (Skutky 14:20–28)

17. Kam se Pavel s Barnabášem vydali z Derbé a proč?

¹⁷ Potom co byl Pavel vyvlečen z Lystry a ponechán za městem s tím, že je mrtvý, obklopili ho učedníci a on vstal. Našel útočiště ve městě, přenocoval tam a druhý den se s Barnabášem vydal do Derbé. Toto město bylo od Lystry vzdáleno asi 100 kilometrů. Zkusme si představit, jak obtížná cesta to pro něj musela být, když byl před pouhými několika hodinami kamenován. Pavel a Barnabáš však byli vytrvalí. Když přišli do Derbé, učinili tam „mnoho učedníků“. Potom nešli nejkratší cestou do syrské Antiochie, odkud původně vyšli, ale „vrátili [se] do Lystry, Ikonia a [pisidské] Antiochie“. Proč? Aby „posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře“. (Sk. 14:20–22) Ti dva muži nám zanechali opravdu vynikající vzor. Zájmy sboru pro ně byly důležitější než jejich vlastní pohodlí. Cestující dozorci a misionáři dnes napodobují jejich příklad.

18. Co je spojeno se jmenováním starších?

¹⁸ Pavel a Barnabáš nejenže svými slovy a osobním příkladem posílili učedníky, ale navíc „v každém sboru pro ně jmenovali starší“. Když tyto starší svěřovali Jehovovi, modlili se přitom a postili se. Dělali to i přesto, že byli na svou misionářskou cestu „vyslaní svatým duchem“. (Sk. 13:1–4; 14:23) Podobně se postupuje v dnešní době. Předtím než je někdo doporučen ke jmenování, místní rada starších se modlí a posuzuje, zda tento bratr odpovídá biblickým požadavkům. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13; Tit. 1:5–9; Jak. 3:17, 18; 1. Petra 5:2, 3) Rozhodujícím činitelem není to, jak dlouho je křesťanem, ale do jaké míry v jeho životě působí svatý duch, což lze poznat z toho, jak mluví, jak se chová a jakou má pověst. Pokud splňuje požadavky, které jsou v Písmu stanoveny pro dozorce, je způsobilý sloužit jako pastýř Božího stáda. (Gal. 5:22, 23) Odpovědnost jmenovat takového bratra starším má krajský dozorce. (Srovnej s 1. Timoteovi 5:22.)

19. Co si uvědomují starší a v čem napodobují Pavla a Barnabáše?

¹⁹ Jmenovaní starší si uvědomují, že mají před Bohem odpovědnost za to, jak jednají se sborem. (Hebr. 13:17) Podobně jako Pavel a Barnabáš i starší jdou příkladem v kazatelské službě. Posilují spolukřesťany svými slovy a jsou ochotni dávat přednost zájmům sboru před svým vlastním pohodlím. (Filip. 2:3, 4)

20. Jaký užitek máme ze čtení zpráv o věrné činnosti našich bratrů?

²⁰ Pavel s Barnabášem se vrátili na svou misionářskou základnu v syrské Antiochii a vyprávěli, „co všechno Bůh jejich prostřednictvím udělal a jak otevřel jiným národům dveře k víře“. (Sk. 14:27) Když čteme o věrné činnosti našich křesťanských bratrů a vidíme, jak Jehova požehnal jejich úsilí, povzbuzuje nás to, abychom dále „mluvili s odvahou díky moci od Jehovy“.