5. Jaká naděje byla předložena Ježíšovým následovníkům z prvního století?

⁵ Ježíš neměl být jediným vzkříšeným k nebeskému životu. Pavel sdělil spolukřesťanům v Římě, že byli pomazáni svatým duchem k tomu, aby byli Božími syny a spoludědici s Kristem, pokud však své pomazání potvrdí tím, že vytrvají až do konce. (Římanům 8:16, 17) Pavel také vysvětlil: „Jestliže jsme s ním totiž byli sjednoceni v podobě jeho smrti, budeme jistě také s ním sjednoceni v podobě jeho vzkříšení.“ (Římanům 6:5)

Obhajoba naděje na vzkříšení

6. Proč byla víra ve vzkříšení v Korintu zpochybněna, a jak reagoval apoštol Pavel?

⁶ Vzkříšení je součást ‚prvotní nauky‘ křesťanství. (Hebrejcům 6:1, 2) Přesto byla tato nauka v Korintu zpochybněna. Někteří členové korintského sboru, kteří byli zjevně ovlivněni řeckou filozofií, říkali: „Není vzkříšení mrtvých.“ (1. Korinťanům 15:12) Když se zprávy o tom dostaly k apoštolu Pavlovi, začal naději na vzkříšení obhajovat, a to zejména naději pomazaných křesťanů. Prozkoumejme Pavlova slova zaznamenaná v 15. kapitole prvního dopisu Korinťanům. Zjistíte, že bude prospěšné, když si přečtete celou kapitolu, jak bylo doporučeno v předchozím článku.

7. (a) Na jakou klíčovou otázku se Pavel zaměřil? (b) Kdo viděl vzkříšeného Ježíše?

⁷ V prvních dvou verších 15. kapitoly prvního dopisu Korinťanům Pavel předkládá téma svého pojednání: „Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste také přijali, ve které také stojíte, jejímž prostřednictvím jste také zachraňováni, . . . pokud se jí pevně držíte, pokud jste se ovšem nestali věřícími bezúčelně.“ Kdyby Korinťané nezůstali pevní v dobré zprávě, bylo by marné, že přijali pravdu. Pavel pokračoval: „Mezi prvními věcmi jsem vám totiž předal, co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti. Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně, jakoby předčasně narozenému.“ (1. Korinťanům 15:3–8)

8, 9. (a) Jak důležitá je víra ve vzkříšení? (b) Při jaké příležitosti se Ježíš pravděpodobně objevil „více než pěti stům bratrů“?

⁸ Pro ty, kdo přijali dobrou zprávu, nebyla víra v Ježíšovo vzkříšení věcí vlastní volby. Mnozí očití svědkové potvrdili, že „Kristus zemřel . . . za naše hříchy“ a že byl vzbuzen. Jedním z nich byl Kéfas, známější pod jménem Petr. Potom, co v noci, kdy byl Ježíš zrazen a zatčen, Ježíše zapřel, muselo být pro Petra velkou útěchou, když se mu Ježíš objevil. Vzkříšený Ježíš také navštívil ‚dvanáct‘ apoštolů, když byli spolu; byl to zážitek, který jim nepochybně pomohl překonat strach a stát se odvážnými svědky Ježíšova vzkříšení. (Jan 20:19–23; Skutky 2:32)

⁹ Kristus se objevil také velké skupině ‚více než pěti set bratrů‘. Takové velké množství následovníků měl pouze v Galileji, a proto je možné, že to byla situace popsaná v Matoušovi 28:16–20, kdy Ježíš přikázal, aby byli činěni učedníci. Tito lidé mohli vydat opravdu mocné svědectví! Někteří byli naživu ještě v roce 55 n. l., kdy Pavel sepisoval tento první dopis Korinťanům. Povšimněte si však, že o těch, kdo zemřeli, říkal, že „usnuli ve smrti“. Ještě nebyli vzkříšeni, aby dostali svou nebeskou odměnu.

10. (a) Co bylo výsledkem Ježíšova posledního setkání s jeho učedníky? (b) V jakém smyslu se Ježíš objevil Pavlovi „jakoby předčasně narozenému“?

¹⁰ Dalším význačným svědkem Ježíšova vzkříšení byl Jakub, syn Josefa a Ježíšovy matky Marie. Před Ježíšovým vzkříšením Jakub zjevně nebyl věřící. (Jan 7:5) Když se mu však Ježíš objevil, Jakub se stal věřícím a snad se nějak podílel na obrácení dalších svých bratrů. (Skutky 1:13, 14) Při posledním setkání se svými učedníky, při té příležitosti, kdy vystoupil do nebe, jim Ježíš přikázal: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:6–11) Později se objevil pronásledovateli křesťanů, Saulovi z Tarsu. (Skutky 22:6–8) Saulovi se Ježíš objevil „jakoby předčasně narozenému“. Znamenalo to, jako by Saul již byl vzkříšen k duchovnímu životu a mohl vidět oslaveného Pána o staletí dříve, než takové vzkříšení mělo nastat. Tento zážitek okamžitě zastavil Saulovu dráhu vražedného odporu proti křesťanskému sboru a způsobil v něm pozoruhodnou změnu. (Skutky 9:3–9, 17–19) Ze Saula se stal apoštol Pavel, jeden z nejvýznačnějších obhájců křesťanské víry. (1. Korinťanům 15:9, 10)

Víra ve vzkříšení je nezbytná

11. Jak Pavel odhalil, že výrok ‚není žádné vzkříšení‘, je klamný?

¹¹ Ježíšovo vzkříšení tedy bylo dobře doložené. Pavel se ptá: „Jestliže se tedy o Kristu káže, že byl vzbuzen z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?“ (1. Korinťanům 15:12) Byli tam lidé, kteří nejenže měli v souvislosti se vzkříšením vnitřní pochybnosti nebo otázky, ale kteří otevřeně dávali najevo, že ve vzkříšení nevěří. A tak Pavel odhaluje, že jejich uvažování je klamné. Říká, že pokud Kristus nebyl vzbuzen, pak je křesťanské poselství lživé a ti, kdo potvrzují Kristovo vzkříšení, jsou „falešnými Božími svědky“. Jestliže Kristus nebyl vzbuzen, pak nebylo Bohu zaplaceno žádné výkupné; křesťané jsou ‚ještě ve svých hříších‘. (1. Korinťanům 15:13–19; Římanům 3:23, 24; Hebrejcům 9:11–14) A křesťané, kteří „usnuli ve smrti“, někteří dokonce jako mučedníci, zemřeli bez opravdové naděje. Křesťané by byli skutečně v politováníhodném stavu, kdyby tento život byl všechno, co mohou očekávat. Veškeré jejich utrpení by bylo naprosto marné.

12. (a) Co Pavel ukázal tím, že Krista nazval „první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti“? (b) Jak Kristus umožnil vzkříšení?

¹² Ale tak to nebylo. Pavel pokračuje: „Kristus . . . byl vzbuzen z mrtvých.“ A kromě toho je „první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti“. (1. Korinťanům 15:20) Když Izraelité poslušně dávali Jehovovi první ovoce ze svého výnosu, Jehova jim žehnal velkou úrodou. (2. Mojžíšova 22:29, 30; 23:19; Přísloví 3:9, 10) Pavel nazývá Krista „první ovoce“, a tím ukazuje, že budou jako další úroda ještě i jiní lidé vzbuzeni z mrtvých k nebeskému životu. „Poněvadž je . . . smrt skrze člověka,“ říká Pavel, „vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:21, 22) Ježíš toto vzkříšení umožnil tím, že dal svůj dokonalý lidský život jako výkupné, a tak připravil cestu, aby lidstvo bylo osvobozeno z otroctví hříchu a smrti. (Galaťanům 1:4; 1. Petra 1:18, 19)a

13. (a) Kdy dochází k nebeskému vzkříšení? (b) Jak to, že někteří pomazaní křesťané ‚neusnou ve smrti‘?

¹³ Pavel pokračuje: „Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ (1. Korinťanům 15:23) Kristus byl vzkříšen v roce 33 n. l. Jeho pomazaní následovníci — „ti, kdo patří Kristu“ — však museli čekat až do doby krátce po začátku jeho královské přítomnosti, která — jak vyplývá z biblického proroctví — nastala v roce 1914. (1. Tesaloničanům 4:14–16; Zjevení 11:18) A co ti, kdo měli být během této přítomnosti naživu? Pavel říká: „Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme ve smrti, ale všichni budeme přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní totiž trubka a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni.“ (1. Korinťanům 15:51, 52) Je tedy zřejmé, že ne všichni pomazaní musí spát v hrobě a očekávat vzkříšení. Ti, kdo umírají během Kristovy přítomnosti, jsou okamžitě proměněni. (Zjevení 14:13)

14. Jak jsou pomazaní „křtěni proto, aby byli mrtví“?

¹⁴ Pavel se ptá: „Co jinak budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví? Jestliže mrtví vůbec nemají být vzbuzeni, proč jsou také křtěni, aby byli takoví? Proč jsme také každou hodinu v ohrožení?“ (1. Korinťanům 15:29, 30) Pavel tím nemyslel, že živí lidé byli pokřtěni ve prospěch mrtvých, jak se může zdát z některých překladů Bible. Vždyť křest přece souvisí s tím, že křesťané jsou učedníci, a mrtvé duše nemohou být učedníky. (Jan 4:1) Přesně řečeno Pavel mluvil o živých křesťanech, z nichž mnozí byli stejně jako on „každou hodinu v ohrožení“. Pomazaní křesťané byli ‚pokřtěni v Kristovu smrt‘. (Římanům 6:3) Od svého pomazání byli jakoby „křtěni“ k životnímu běhu, který měl vést ke smrti stejně jako životní běh Ježíše Krista. (Marek 10:35–40) Měli zemřít s nadějí na slavné vzkříšení do nebe. (1. Korinťanům 6:14; Filipanům 3:10, 11)

15. Jaká ohrožení snad Pavel zažil a jakou úlohu v tom, že je překonal, hrála víra ve vzkříšení?

¹⁵ Pavel dále vysvětluje, že on sám se dostal do takového ohrožení, že mohl říci: „Denně čelím smrti.“ Z obavy, aby ho někteří lidé neobviňovali z přehánění, dodává: „Potvrzuji to jásáním nad vámi, bratři, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Ekumenický překlad tento verš podává: „Den ze dne hledím smrti do tváře — ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ Jako příklad nebezpečí, jimž čelil, Pavel ve 32. verši uvádí, že „bojoval s divokými zvířaty v Efezu“. Římané často popravovali zločince tak, že je házeli divokým zvířatům v arénách. Jestliže Pavel přežil boj s doslovnými divokými zvířaty, mohl zůstat naživu jen s Jehovovou pomocí. Kdyby si životní běh, který ho vystavoval takovému ohrožení, zvolil bez naděje na vzkříšení, opravdu by zbytečně riskoval. Snášet těžkosti a oběti, které přicházely ve spojitosti se službou Bohu, by bez naděje na budoucí život téměř nemělo smysl. Pavel říká: „Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, ‚jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít‘.“ (1. Korinťanům 15:31, 32; viz 2. Korinťanům 1:8, 9; 11:23–27.)

16. (a) Odkud možná pocházel výrok „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“? (b) Proč bylo nebezpečné přijmout tento názor?

¹⁶ Je možné, že Pavel citoval Izajáše 22:13, kde je popisován fatalistický postoj neposlušných obyvatel Jeruzaléma. Nebo snad měl na mysli učení epikurejců, kteří opovrhovali nadějí na život po smrti a věřili, že největším blahem v životě je tělesná rozkoš. Ať to bylo jakkoli, filozofie „jezme a pijme“ byla bezbožná. Proto Pavel varuje: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Společenský styk s těmi, kdo zavrhovali vzkříšení, mohl být zhoubný. Takové společenství možná hrálo určitou roli v problémech, které Pavel musel řešit v korintském sboru; jednalo se například o sexuální nemravnost, rozkoly, soudní procesy a neúctu k Pánově večeři. (1. Korinťanům 1:11; 5:1; 6:1; 11:20–22)

17. (a) K čemu Pavel nabádá Korinťany? (b) Jaké otázky zůstávají nezodpovězeny?

¹⁷ Pavel tedy Korinťany takto přesvědčivě nabádá: „Probuďte se ke střízlivosti spravedlivým způsobem a nepáchejte hřích, neboť někteří nemají poznání o Bohu. Mluvím, abyste se zastyděli.“ (1. Korinťanům 15:34) Odmítavý postoj ke vzkříšení dovedl některé křesťany k duchovní otupělosti, jako by byli opilí. Potřebovali se probudit, zůstat střízliví. Podobně dnešní pomazaní křesťané potřebují být duchovně bdělí, nesmějí být ovlivněni skeptickými názory světa. Musí se pevně držet své naděje na nebeské vzkříšení. Stále však zůstaly nějaké otázky týkající se jak tehdejších Korinťanů, tak i nás dnes. Například: V jaké podobě jsou ti, kdo patří ke sto čtyřiceti čtyřem tisícům, vzkříšeni do nebe? A co bude vzkříšení znamenat pro ty miliony ostatních lidí, kteří jsou dosud v hrobě a kteří nemají nebeskou naději? V našem příštím článku budeme zkoumat zbývající část Pavlova pojednání o vzkříšení.

‚Smrt má být přivedena vniveč‘

1, 2. (a) O jaké naději pro zemřelé mluvil apoštol Pavel? (b) Jakou otázku týkající se vzkříšení Pavel vznesl?

„VĚŘÍM . . . ve vzkříšení těla a život věčný.“ Tak zní apoštolské vyznání víry. Katolíci a stejně i protestanté tato slova poslušně odříkávají a vůbec si neuvědomují, že jejich náboženské názory se více podobají řecké filozofii než tomu, čemu věřili apoštolové. Apoštol Pavel však zavrhoval řeckou filozofii a nevěřil v nesmrtelnou duši. Přesto pevně věřil v budoucí život a pod inspirací napsal: „Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:26) Co to vlastně znamená pro umírající lidstvo?

² V odpovědi se vraťme k Pavlově pojednání o vzkříšení zapsaném v 15. kapitole prvního dopisu Korinťanům. V paměti se vám vybaví, že v úvodních verších Pavel zařadil vzkříšení mezi základní články křesťanské věrouky. Nyní předkládá konkrétní otázku: „Přesto někdo řekne: ‚Jak mají být mrtví vzbuzeni? A s jakým druhem těla přicházejí?‘ “ (1. Korinťanům 15:35)

Jaký druh těla?

3. Proč někteří lidé odmítali vzkříšení?

³ Když Pavel vznesl tuto otázku, možná zamýšlel narušit vliv Platónovy filozofie. Platón učil, že člověk má nesmrtelnou duši, která zůstává naživu po smrti těla. Těm, kdo byli vychováni s takovou představou, se křesťanské učení o vzkříšení nepochybně zdálo zbytečné. Jaký význam má vzkříšení, jestliže duše zůstává po smrti naživu? Kromě toho se vzkříšení pravděpodobně jevilo nelogické. Jak může nastat nějaké vzkříšení, jestliže se tělo jednou rozpadne na prach? Biblický komentátor Heinrich Meyer říká, že antagonismus některých Korinťanů se snad opíral „o filozofický názor, že obnova hmotného těla je nemožná“.

4, 5. (a) Proč byly námitky nevěřících lidí nerozumné? (b) Vysvětli Pavlovo znázornění o ‚pouhém zrnu‘. (c) Jaké tělo dává Bůh vzkříšeným pomazaným?

⁴ Pavel odhaluje pošetilost jejich uvažování, když říká: „Ty nerozumný! Co zaséváš, není oživeno, dokud to nejdříve nezemře; a pokud jde o to, co zaséváš, nezaséváš tělo, které se bude vyvíjet, ale pouhé zrno, třeba pšenice nebo čehokoli jiného; ale Bůh mu dává tělo, právě jak se mu zalíbilo, a každému ze semen jeho vlastní tělo.“ (1. Korinťanům 15:36–38) Bůh neměl v úmyslu oživit těla, která lidé měli, dokud žili na zemi. Mělo však dojít k jejich proměnění.

⁵ Pavel přirovnává vzkříšení ke klíčení semen. Droubounké semínko pšenice ničím nepřipomíná rostlinu, která z něho vyroste. Dílo The World Book Encyclopedia píše: „Když semeno začíná klíčit, vstřebává velké množství vody. Voda uvnitř semene vyvolává mnoho chemických změn. Také působí, že vnitřní pletivo semene bobtná a pak prorazí obal a pronikne jím.“ Semeno ve své podstatě umírá jako semeno a stává se nově vzniklou rostlinou. „Bůh mu dává tělo“ v tom smyslu, že stanovil přírodní zákony, které řídí vývoj semene, a každé semeno dostává tělo podle svého druhu. (1. Mojžíšova 1:11) Podobně pomazaní křesťané nejprve umírají jako lidé. Potom je Bůh ve svém stanoveném čase přivádí zpátky k životu ve zcela novém těle. Jak Pavel řekl Filipanům, Ježíš Kristus „přetvoří naše pokořené tělo, aby se přizpůsobilo jeho slavnému tělu“. (Filipanům 3:20, 21; 2. Korinťanům 5:1, 2) Pomazaní křesťané jsou vzkříšeni v duchovním těle a žijí v duchovní říši. (1. Jana 3:2)

6. Proč je rozumné věřit, že Bůh může vzkříšeným opatřit vhodné duchovní tělo?

⁶ Je příliš obtížné tomu věřit? Není. Pavel uvádí, že zvířata mají mnoho různých druhů těla. Kromě toho staví do protikladu anděly a lidi z masa a krve, když říká: „Jsou nebeská těla a pozemská těla.“ V neživém stvoření je také velká rozmanitost. „Hvězda se od hvězdy liší slávou,“ řekl Pavel dávno před tím, než věda objevila taková nebeská tělesa, jako jsou modré hvězdy, rudí obři a bílí trpaslíci. Není tedy vzhledem k tomu logické, že Bůh může vzkříšeným pomazaným křesťanům opatřit vhodné duchovní tělo? (1. Korinťanům 15:39–41)

7. Co znamená neporušitelnost? A co nesmrtelnost?

⁷ Potom Pavel říká: „Tak je také vzkříšení mrtvých. Zaseto je v porušenosti, vzbuzeno je v neporušenosti.“ (1. Korinťanům 15:42) Lidské tělo, i když je dokonalé, je porušitelné. Může být usmrceno. Pavel například řekl, že Ježíš byl vzkříšen „s určením, aby se již nevrátil do porušení“. (Skutky 13:34) Již nikdy se neměl vrátit k životu v porušitelném, i když dokonalém, lidském těle. Tělo, které Bůh dává vzkříšeným pomazaným křesťanům, je neporušitelné — nepodléhá smrti ani chátrání. Pavel pokračuje: „Zaseto je v necti, vzbuzeno je ve slávě. Zaseto je v slabosti, vzbuzeno je v síle. Zaseto je hmotné tělo, vzbuzeno je duchovní tělo.“ (1. Korinťanům 15:43, 44) Pavel dále říká: „Co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost.“ Nesmrtelnost znamená nekonečný, nezničitelný život. (1. Korinťanům 15:53; Hebrejcům 7:16) V tomto smyslu vzkříšení lidé nesou „obraz toho nebeského“, Ježíše, který jim umožnil vzkříšení. (1. Korinťanům 15:45–49)

8. (a) Jak víme, že vzkříšení lidé jsou tytéž osoby, které před smrtí žily na zemi? (b) Která proroctví se splní, až nastane vzkříšení?

⁸ Vzkříšení lidé jsou i přes tuto proměnu stále tytéž osoby jako před tím, než zemřeli. Budou vzbuzeni k životu se stejnou pamětí a se stejnými nádhernými křesťanskými vlastnostmi. (Malachiáš 3:3; Zjevení 21:10, 18) V tom se podobají Ježíši Kristu. Přešel z duchovní do lidské podoby. Potom zemřel a byl vzkříšen jako duchovní tvor. Přesto „Ježíš Kristus je týž včera a dnes a navždy“. (Hebrejcům 13:8) Pomazaní křesťané mají opravdu nádhernou výsadu! Pavel říká: „Ale až to, co je porušitelné, obleče neporušenost a to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, potom se stane slovo, které je napsáno: ‚Smrt je pohlcena navždy.‘ ‚Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?‘ “ (1. Korinťanům 15:54, 55; Izajáš 25:8; Ozeáš 13:14)

A co vzkříšení k pozemskému životu?

9, 10. (a) Co v kontextu 1. Korinťanům 15:24 je „konec“, a jaké události se v souvislosti s ním mají dít? (b) Co se musí stát, aby smrt byla přivedena vniveč?

⁹ Je snad nějaká budoucnost i pro miliony těch, kdo nemají naději na nesmrtelný duchovní život v nebi? Samozřejmě že ano! Hned potom, co Pavel vysvětlil, že vzkříšení k nebeskému životu bude probíhat během Kristovy přítomnosti, popisuje následné události těmito slovy: „Potom konec, až předá království svému Bohu a Otci, když předtím přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc.“ (1. Korinťanům 15:23, 24)

¹⁰ „Konec“ je konec Kristova tisíciletého panování, kdy Ježíš pokorně a s věrnou oddaností předá Království svému Bohu a Otci. (Zjevení 20:4) Boží záměr „opět shromáždit všechny věci v Kristu“ bude uskutečněn. (Efezanům 1:9, 10) Nejprve však Kristus zničí „všechnu vládu a všechnu autoritu a moc“, jež odporují svrchované vůli. To zahrnuje nejen zničení v Armagedonu. (Zjevení 16:16; 19:11–21) Pavel říká: „[Kristus] musí . . . kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:25, 26) Musí být odstraněny všechny stopy hříchu a smrti zděděných po Adamovi. Bůh tedy úplně vyprázdní ‚pamětní hrobky‘ tím, že přivede mrtvé zpátky k životu. (Jan 5:28)

11. (a) Jak víme, že Bůh dokáže znovu stvořit mrtvé duše? (b) Jaký druh těla dostanou ti, kdo budou vzkříšeni na zem?

¹¹ To znamená, že znovu stvoří lidské duše. Je to snad nemožné? Není, protože Žalm 104:29, 30 nás ujišťuje, že Bůh to dokáže: „Jestliže odejmeš jejich ducha, vydechnou naposled a jdou zpět do svého prachu. Jestliže vyšleš svého ducha, jsou stvořeni.“ I když vzkříšení lidé budou tytéž osoby jako před tím, než zemřeli, nebudou potřebovat stejné tělo. Podobně jako těm, kdo byli vzbuzeni k životu v nebi, i jim Bůh dá takové tělo, jaké bude chtít. Jejich nové tělo bude nepochybně zdravé a přiměřeně podobné jejich původnímu tělu, takže jejich drazí příbuzní je poznají.

12. Kdy bude probíhat vzkříšení k pozemskému životu?

¹² Kdy bude probíhat vzkříšení k pozemskému životu? Marta řekla o svém zemřelém bratru Lazarovi: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Jak to věděla? Vzkříšení bylo v době jejího života předmětem sporů, protože farizeové ve vzkříšení věřili, ale saduceové ne. (Skutky 23:8) Marta však musela vědět, že předkřesťanští svědkové doufali ve vzkříšení. (Hebrejcům 11:35) Také z Daniela 12:13 mohla poznat, že vzkříšení nastane v posledním dnu. To se dokonce mohla dozvědět přímo od Ježíše. (Jan 6:39) Tento ‚poslední den‘ se shoduje s Kristovým tisíciletým panováním. (Zjevení 20:6) Představte si, jaká radost nastane během toho „dne“, kdy se to začne dít! (Srovnej Lukáše 24:41.)

Kdo ožije?

13. Jaké vidění o vzkříšení je zapsáno ve Zjevení 20:12–14?

¹³ Ve Zjevení 20:12–14 je zaznamenáno Janovo vidění, ve kterém spatřil průběh vzkříšení k pozemskému životu: „Viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“

14. Kdo bude patřit k těmto vzkříšeným?

¹⁴ Vzkříšení se bude vztahovat na „velké i malé“, na významné i nenápadné lidi, kteří žili na zemi a zemřeli. Mezi nimi budou jistě i malé děti! (Jeremjáš 31:15, 16) Ve Skutcích 24:15 je odhalena další důležitá podrobnost: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ Mezi ‚spravedlivými‘ budou vynikat věrní lidé, muži i ženy, z dávných dob, například Abel, Enoch, Noe, Abraham, Sára a Raab. (Hebrejcům 11:1–40) Představte si, že bude možné s takovými lidmi rozmlouvat a od očitých svědků se dozvídat podrobnosti o biblických událostech z dávné minulosti! Ke ‚spravedlivým‘ budou patřit také tisíce bohabojných lidí, kteří zemřeli v nedávné době a neměli nebeskou naději. Mohl by být mezi nimi i některý člen vaší rodiny nebo někdo milovaný? Je velmi povzbudivé vědět, že se s nimi můžete opět setkat! Kdo však jsou ti ‚nespravedliví‘, kteří také ožijí? K nim patří miliony nebo snad miliardy těch, kdo zemřeli a neměli příležitost poznat biblickou pravdu a uplatňovat ji.

15. Co znamená, že ti, kdo se vrátí, budou „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“?

¹⁵ Jak budou ti, kdo se vrátí, „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“? Tyto svitky nejsou záznamy o jejich skutcích z minulosti; když zemřeli, byli zproštěni hříchů, jichž se dopustili za svého života. (Římanům 6:7, 23) Vzkříšení lidé však budou stále v zajetí hříchu zděděného po Adamovi. V těchto svitcích tedy zjevně budou předloženy božské pokyny, kterými se budou muset všichni řídit, aby měli dokonalý užitek z oběti Ježíše Krista. Když bude zahlazena poslední stopa hříchu zděděného po Adamovi, v plném smyslu ‚bude přivedena vniveč smrt‘. Na konci toho tisíciletí Bůh bude „každému vším“. (1. Korinťanům 15:28) Člověk už nebude potřebovat přímluvy Velekněze ani Vykupitele. Celé lidstvo bude obnoveno do dokonalého stavu, v jakém byl původně Adam.

Uspořádané vzkříšení

16. (a) Proč je rozumné věřit, že vzkříšení bude mít uspořádaný průběh? (b) Kdo bude pravděpodobně mezi prvními vzkříšenými z mrtvých?

¹⁶ Vzkříšení k nebeskému životu probíhá uspořádaně, „každý ve svém vlastním pořadí“, a proto je nepochybné, že ani vzkříšení k pozemskému životu nevyvolá chaotickou populační explozi. (1. Korinťanům 15:23) Pochopitelně bude nutné, aby se o právě vzkříšené lidi někdo postaral. (Srovnej Lukáše 8:55.) Tito lidé budou potřebovat tělesnou obživu, a co je důležitější, duchovní pomoc, aby získali životodárné poznání Jehovy Boha a Ježíše Krista. (Jan 17:3) Kdyby se všichni vrátili k životu současně, nebylo by možné dostatečně o ně pečovat. Je rozumné předpokládat, že vzkříšení bude probíhat postupně. Mezi prvními budou pravděpodobně vzkříšeni věrní křesťané, kteří zemřeli krátce před koncem Satanova systému. Můžeme také očekávat, že brzy budou vzkříšeni i věrní muži z dávných dob, kteří budou působit jako „knížata“. (Žalm 45:16)

17. Například ke kterým otázkám souvisejícím se vzkříšením se Bible nevyjadřuje, a proč by se křesťané neměli těmito záležitostmi zbytečně zabývat?

¹⁷ Nicméně bychom v těchto věcech neměli být dogmatičtí. K mnoha otázkám se Bible vůbec nevyjadřuje. Neuvádí podrobnosti o tom, jak, kdy nebo na kterých místech dojde ke vzkříšení jednotlivých lidí. Neříká nám, jak a kde budou bydlet ti, kdo se vrátí k životu, a jak se budou živit a oblékat. Ani nemůžeme s jistotou říci, jak Jehova vyřeší takové záležitosti, jako například výchovu vzkříšených dětí a péči o ně, nebo jak bude postupovat v určitých situacích, které by se mohly týkat našich přátel a příbuzných. Jistě, zajímat se o takové věci je docela přirozené, ale nebylo by moudré utrácet čas hledáním odpovědí na otázky, na které v současné době nelze odpovědět. Musíme se soustředit na to, abychom věrně sloužili Jehovovi a získali věčný život. Pomazaní křesťané mají naději na slavné vzkříšení k nebeskému životu. (2. Petra 1:10, 11) „Jiné ovce“ doufají, že navždy získají dědičný podíl v pozemské sféře Božího Království. (Jan 10:16; Matouš 25:33, 34) A pokud jde o řadu podrobností souvisejících se vzkříšením, které neznáme, prostě doufáme v Jehovu. Naše budoucí štěstí je spolehlivě v rukou Toho, kdo může ‚uspokojit touhu všeho živého‘. (Žalm 145:16; Jeremjáš 17:7)

18. (a) Na jaké vítězství Pavel poukazuje? (b) Proč se můžeme s důvěrou spolehnout, že se uskuteční naděje na vzkříšení?

¹⁸ Pavel svou rozpravu končí zvoláním: „Díky Bohu, neboť nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korinťanům 15:57) Ano, vítězství nad smrtí zděděnou po Adamovi je dosaženo prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista, a na tomto vítězství mají podíl jak pomazaní, tak i „jiné ovce“. Ovšem „jiné ovce“, které žijí v dnešní době, mají naději, která je specifická pro tuto generaci. Jako součást ‚velkého zástupu‘, jehož počet stále vzrůstá, budou moci přežít nadcházející ‚velké soužení‘ a nikdy nezakusí fyzickou smrt. (Zjevení 7:9, 14) Avšak i ti, kdo by zemřeli proto, že by je postihl „čas a nepředvídaná událost“, nebo že by na ně vztáhli ruce Satanovi přisluhovači, mohou mít důvěru v uskutečnění naděje na vzkříšení. (Kazatel 9:11)

19. Jaké vybídce musí dnes věnovat pozornost všichni křesťané?

¹⁹ Proto tak dychtivě očekáváme ten slavný den, kdy smrt bude přivedena vniveč. Naše neochvějná důvěra v Jehovův slib, že nastane vzkříšení, nám poskytuje realistický pohled na věci kolem nás. Ať se nám tedy v tomto světě stane cokoli — i kdybychom snad zemřeli —, nic nás nemůže připravit o odměnu, kterou nám Jehova slíbil. Závěrečná Pavlova vybídka určená Korinťanům je proto dnes stejně vhodná jako před dvěma tisíci lety: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58)