• „Vyslechněte si“ mou obhajobu
    Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“

    • Na příští den svolal Sanhedrin, židovský nejvyšší soud, a Pavla před něj přivedl.

      „Jsem farizeus“ (Skutky 23:1–10)

      16., 17. a) Popiš, co se stalo, když Pavel promluvil před Sanhedrinem. b) Jak dal Pavel tehdy příklad pokory?

      16 Pavel svou obhajobu před Sanhedrinem začal slovy: „Bratři, až dodnes jsem před Bohem žil s naprosto čistým svědomím.“ (Sk. 23:1) Dál se nedostal. Zpráva říká: „Nato velekněz Ananiáš nařídil těm, kdo u něj stáli, aby ho udeřili přes ústa.“ (Sk. 23:2) To byla velká urážka a také projev předpojatosti. Vždyť Pavel byl v podstatě označen za lháře dříve, než mohly být vyslechnuty jakékoli důkazy! Není divu, že si to nenechal líbit a řekl: „Bůh udeří tebe, ty obílená stěno! Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona, a přitom Zákon porušuješ, když mě dáváš bít?“ (Sk. 23:3)

      17 Někteří z přítomných byli otřeseni. Nešokovalo je to, že Pavel dostal políček, ale to, jak reagoval. Zeptali se ho: „Ty urážíš Božího velekněze?“ Pavlova odpověď pro ně mohla být poučením o pokoře a úctě k Zákonu. Řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Vždyť je napsáno: ‚Nebudeš mluvit s pohrdáním o vůdci svého lidu.‘“d (Sk. 23:4, 5; 2. Mojž. 22:28) Nyní Pavel zvolil jinou strategii. Povšiml si, že Sanhedrin se skládá z farizeů a saduceů, a proto řekl: „Bratři, jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen kvůli naději na vzkříšení mrtvých.“ (Sk. 23:6)

      Duchovní se ve své Bibli pozorně dívá na biblický verš, když mu bratr vydává svědectví

      Když mluvíme s lidmi jiného náboženství, snažíme se podobně jako Pavel najít společný základ

      18. Proč Pavel o sobě řekl, že je farizeus, a jak za určitých okolností můžeme použít podobnou argumentaci?

      18 Proč o sobě Pavel řekl, že je farizeus? Protože byl „syn farizeů“ neboli pocházel z rodiny, která k této náboženské sektě patřila. Mnozí tedy Pavla pravděpodobně za takového ještě považovali.e Ale jak se mohl hlásit k tomu, co farizeové učili o vzkříšení? Farizeové údajně věřili, že duše si uvědomuje svou existenci a žije po smrti dál a že duše spravedlivých budou znovu žít v lidském těle. Takovým představám Pavel nevěřil. Věřil ve vzkříšení, o kterém učil Ježíš. (Jan 5:25–29) Přesto s farizei souhlasil v tom, že smrtí vše nekončí – a to bylo v protikladu k názoru saduceů, kteří v žádný budoucí život nevěřili. My můžeme podobnou argumentaci použít například v rozhovoru s katolíky nebo protestanty. Mohli bychom jim říci, že i my věříme v Boha. Je pravda, že oni možná věří v Trojici, zatímco my věříme v Boha, o kterém učí Bible. Ale přesto se shodujeme na tom, že Bůh existuje.

      19. Proč schůzka Sanhedrinu skončila chaosem?

      19 Pavlův výrok vedl k tomu, že se Sanhedrin rozdělil. Čteme o tom: „Ozval se hlasitý křik a někteří znalci Zákona ze strany farizeů vstali a začali prudce namítat: ‚Nenacházíme na tom člověku nic špatného. Co když s ním mluvil duch nebo anděl?‘“ (Sk. 23:9) Saducee musela zmínka o tom, že k Pavlovi mohl mluvit anděl, vydráždit k zuřivosti. Vždyť v existenci andělů nevěřili! (Viz rámeček „Saduceové a farizeové“.) Nastal takový zmatek, že římský vojenský velitel musel apoštola znovu zachránit. (Sk. 23:10)

  • „Vyslechněte si“ mou obhajobu
    Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“

    • d Někteří znalci se domnívají, že Pavel měl slabý zrak, a proto velekněze nerozpoznal. Nebo možná tak dlouho nebyl v Jeruzalémě, že nedokázal určit, kdo z přítomných je právě veleknězem. Je také možné, že Pavel kvůli množství lidí neviděl, kdo dal pokyn, aby ho udeřili.

      e Když v roce 49 n. l. apoštolové a starší řešili otázku, zda se lidé z jiných národů mají podřídit Mojžíšovu zákonu, byli u toho i křesťané označení jako ti, „kteří předtím patřili k sektě farizeů“. (Sk. 15:5) Je zřejmé, že tito věřící byli stále v určitém smyslu spojováni s tím, že dříve byli farizei.