„Všichni se v pořádku dostali na suchou zem“ (Skutky 27:27–44)

16., 17. a) Při které příležitosti Pavel pronesl modlitbu a jak to na ostatní zapůsobilo? b) Jak se splnilo to, na co Pavel předem upozornil?

¹⁶ Po dvou strastiplných týdnech, kdy byla loď hnána asi 870 kilometrů daleko, začali námořníci tušit, že je nablízku země. Možná slyšeli příbojové vlny. Spustili ze zádi kotvy, aby loď nebyla dále unášena a aby mohli namířit příď k pevnině pro případ, že by se dalo najet na břeh. V této chvíli se námořníci pokusili loď opustit, ale vojáci jim v tom zabránili. Pavel důstojníkovi a vojákům řekl: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nezachráníte se.“ Teď, když byla loď o trochu stabilnější, Pavel všechny vybídl, aby něco snědli, a znovu je ujistil, že přežijí. Potom „přede všemi poděkoval Bohu“. (Sk. 27:31, 35) Touto děkovnou modlitbou dal příklad Lukášovi, Aristarchovi a také dnešním křesťanům. Jsou tvoje veřejné modlitby povzbuzující a přináší druhým útěchu?

¹⁷ Pavlova modlitba všechny povzbudila „a také se pustili do jídla“. (Sk. 27:36) Kromě toho vyhazovali do moře náklad pšenice, aby loď ještě více odlehčili. Měla díky tomu menší ponor a mohla připlout blíž ke břehu. Když nastal den, posádka odřízla kotvy, uvolnila kormidelní vesla na zádi a vytáhla přední plachtu, aby při najíždění na mělčinu bylo možné lodí alespoň trochu manévrovat. Pak příď uvázla, pravděpodobně na nějaké písčině nebo v bahně, a záď se začala tříštit pod náporem narážejících vln. Někteří vojáci se obávali, že by vězni mohli uniknout, a tak je chtěli zabít, ale Julius to nedovolil. Všem přikázal, aby plavali ke břehu. Přesně jak Pavel předpověděl, všech 276 lidí přežilo. Ano, „všichni [se] v pořádku dostali na suchou zem“. Ale kde vlastně byli? (Sk. 27:44)

„Byli k nám mimořádně laskaví“ (Skutky 28:1–10)

18.–20. V jakém ohledu byli Malťané k trosečníkům „mimořádně laskaví“ a jaký zázrak Bůh provedl Pavlovým prostřednictvím?

¹⁸ Ukázalo se, že trosečníci se ocitli na ostrově Malta, který leží jižně od Sicílie. (Viz rámeček „Kde byl ostrov ‚Malta‘?“.) Ostrované mluvící cizím jazykem k nim byli „mimořádně laskaví“. (Sk. 28:2) Viděli, že cizinci, kteří dorazili k jejich břehům, jsou promočení a třesou se zimou, a tak pro ně rozdělali oheň. U ohně se trosečníci zahřáli, přestože bylo chladno a pršelo. Navíc se u něj stal zázrak.

¹⁹ Pavel přiložil ruku k dílu a nasbíral chrastí, které pak vhodil do ohně. Přitom vylezla jedovatá zmije, uštkla ho a zůstala mu viset na ruce. Malťané si mysleli, že ho trestají bohové.a

²⁰ Domorodci, kteří viděli, že Pavel byl uštknut, si mysleli, že „oteče“. Jak uvádí jeden slovník, v původním jazyce je zde použit lékařský termín. Není překvapivé, že milovaného lékaře Lukáše mohl při psaní napadnout právě tento výraz. (Sk. 28:6; Kol. 4:14) Jisté je, že Pavel jedovatého hada setřásl a nic se mu nestalo.

21. a) Jaké příklady přesného vyjadřování jsou v této části Lukášova popisu? b) Jaké zázraky Pavel vykonal a jak to zapůsobilo na obyvatele Malty?

²¹ V té oblasti žil bohatý majitel půdy jménem Publius. Možná to byl nejvýše postavený římský úředník na Maltě. Lukáš o něm napsal, že to byl „přední muž ostrova“. Použil stejný titul, jaký se vyskytuje ve dvou nápisech, které byly na Maltě nalezeny. Publius přijal Pavla a jeho druhy k sobě a tři dny je hostil. Publiův otec však byl nemocný. Jeho zdravotní stav Lukáš opět popsal přesně. Uvedl, že muž „ležel s horečkou a úplavicí“, což je konkrétní popis nemoci. Pavel se pomodlil, vložil na toho muže ruce, a on se uzdravil. Na místní obyvatele ten zázrak velmi zapůsobil. Začali přivádět jiné nemocné, aby byli vyléčeni. Pavla a jeho druhy také obdarovali potřebnými věcmi. (Sk. 28:7–10)