„Proti této sektě se všude mluví“ (Skutky 28:16–22)

10. V jakých podmínkách byl Pavel vězněn v Římě a co udělal krátce po svém příchodu?

¹⁰ Když skupina cestovatelů konečně vstoupila do Říma, „dostal Pavel svolení bydlet sám. Byl s ním jen voják, který ho hlídal“. (Sk. 28:16) Vězeň v domácím vězení byl obvykle připoután řetězem ke svému strážci, aby nemohl utéci. I za takových okolností však byl Pavel hlasatelem Království a řetěz ho rozhodně nemohl umlčet. Po dlouhé cestě si tedy dopřál pouhé tři dny odpočinku a pak svolal přední muže z římských Židů, aby se jim představil a vydal jim svědectví.

11., 12. Jak se Pavel ve své promluvě k místním Židům pokusil odstranit předsudky, které mohli mít?

¹¹ Pavel jim řekl: „Bratři, přestože jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti zvykům našich předků, byl jsem v Jeruzalémě uvězněn a vydán do rukou Římanů. Ti mě vyslechli a chtěli mě propustit, protože nenašli nic, za co bych zasloužil smrt. Židé se proti tomu postavili, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ale ne proto, že bych chtěl svůj národ z něčeho obžalovat.“ (Sk. 28:17–19)

¹² Oslovením „bratři“ se Pavel pokusil položit společný základ se svými židovskými posluchači a překonat předsudky, které mohli mít. (1. Kor. 9:20) Také jasně ukázal, že v Římě není proto, aby si stěžoval na své židovské soukmenovce, ale proto, že se odvolal k císaři. Místní židovská komunita však o Pavlově odvolání dosud nic nevěděla. (Sk. 28:21) Jak došlo k tomuto zdánlivému selhání v komunikaci ze strany Židů v Judeji? V jednom výkladovém díle je uvedeno: „Pavlova loď musela být mezi prvními, které po skončení zimy dopluly do Itálie. V té době tam ještě nemohli být ani vyslanci židovských autorit v Jeruzalémě ani dopis, který by se tohoto případu týkal.“

13., 14. Jak Pavel uvedl námět Království a jak můžeme napodobit jeho příklad?

¹³ Nyní Pavel uvedl svůj námět, totiž Království. Udělal to výrokem, který jistě vyvolal zvědavost jeho židovských hostů. Řekl: „Pozval jsem vás…, abych vás mohl vidět a mluvit s vámi. Tímto řetězem jsem totiž spoutaný kvůli naději, kterou má Izrael.“ (Sk. 28:20) Tato naděje byla ovšem nedílně spjata s Mesiášem a jeho královstvím, jak to hlásal křesťanský sbor. Židovští starší odpověděli: „Rádi bychom slyšeli tvé názory, protože víme, že se proti této sektě všude mluví.“ (Sk. 28:22)

¹⁴ Jak můžeme Pavlův příklad napodobit? Když máme příležitost mluvit o dobré zprávě, můžeme položit nějakou otázku nebo pronést něco, čím bychom naše posluchače přivedli k přemýšlení a vzbudili jejich zájem. Vynikající podněty najdeme například v publikacích Rozmluvy z Písem, Využívej vzdělávání v teokratické škole a Nauč se dobře číst a vyučovat. Daří se ti tyto biblické studijní pomůcky dobře používat?

Pavel „vydával … důkladné svědectví“ – jak ho napodobit? (Skutky 28:23–29)

15. Ve kterých čtyřech ohledech je Pavlův způsob vydání svědectví příkladem?

¹⁵ Ve stanovený den přišli tamní Židé, a „bylo jich ještě víc“, na místo, kde byl Pavel ubytován. „Od rána do večera s nimi mluvil, vydával jim důkladné svědectví o Božím království a přesvědčoval je o Ježíšovi na základě Mojžíšova zákona i Proroků.“ (Sk. 28:23) Způsob, jak Pavel vydal svědectví, je příkladem ve čtyřech ohledech. Za prvé, zaměřoval se na Boží království. Za druhé, své posluchače se snažil získat tím, že je „přesvědčoval“. Za třetí, předkládal jim důkazy z Písma. Za čtvrté, projevil obětavost tím, že s nimi mluvil „od rána do večera“. To je znamenitý příklad pro nás. S jakou odezvou se Pavel setkal? „Někteří jeho slovům uvěřili“, ale jiní ne. Lukáš píše, že se ti lidé neshodli a „začali odcházet“. (Sk. 28:24, 25a)

16.–18. Proč negativní reakce římských Židů Pavla nepřekvapila a jak ho můžeme napodobit, když lidé nepřijímají naše poselství?

¹⁶ Pavla tato reakce nijak nepřekvapila. Odpovídala totiž biblickému proroctví a příliš se nelišila od toho, co zažil už dříve. (Sk. 13:42–47; 18:5, 6; 19:8, 9) Když tedy jeho nevnímaví hosté odcházeli, pověděl jim: „Svatý duch výstižně mluvil k vašim předkům prostřednictvím proroka Izajáše, když prohlásil: ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: „Uslyšíte, ale nepochopíte a budete se dívat, ale neuvidíte. Vždyť tito lidé přestali mít vnímavé srdce.“‘“ (Sk. 28:25b–27) Původní řecký výraz označuje srdce, jež „ztloustlo“ nebo „ztučnělo“, takže do něj poselství o Království nemohlo proniknout. To bylo opravdu tragické!

¹⁷ Pavel v závěru řekl, že jiné národy – na rozdíl od jeho židovských posluchačů – „budou naslouchat“. (Sk. 28:28; Žalm 67:2; Iz. 11:10) Pavel to mohl říci s jistotou. Byl totiž očitým svědkem toho, že mnozí lidé z jiných národů přijali poselství o Království. (Sk. 13:48; 14:27)

¹⁸ Pavla můžeme napodobit. Když někdo odmítá dobrou zprávu, neberme si to osobně. Vždyť víme, že cestu k životu najde jen poměrně málo lidí. (Mat. 7:13, 14) A když se vnímaví jednotlivci připojí k uctívání Jehovy, mějme z toho radost a vítejme je s otevřenou náručí. (Luk. 15:7)

„Kázal jim o Božím království“ (Skutky 28:30, 31)

19. Jak Pavel využíval čas, kdy byl v domácím vězení?

¹⁹ Lukáš končí své vyprávění v pozitivním a vřelém duchu. Píše: „Pavel zůstal celé dva roky ve svém pronajatém domě a laskavě přijímal všechny, kdo za ním přišli. Kázal jim o Božím království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s velkou odvahou a bez překážek.“ (Sk. 28:30, 31) To je opravdu vynikající příklad pohostinnosti, víry a horlivosti!

20., 21. Například kdo měl užitek z Pavlovy služby v Římě?

²⁰ Mezi lidmi, které Pavel laskavě přijal, byl Onesimos, uprchlý otrok z města Kolosy. S Pavlovou pomocí se stal křesťanem a pro Pavla se stal „věrným a milovaným bratrem“. Pavel o něm dokonce psal jako o svém dítěti, kterému se „stal otcem“. (Kol. 4:9; Filem. 10–12) Onesimos musel být pro Pavla velkým povzbuzením.a

²¹ Z Pavlova znamenitého příkladu měli užitek i jiní křesťané. Filipanům Pavel napsal: „Moje situace ve skutečnosti přispívá k pokroku dobré zprávy. O tom, že jsem ve vězeňských poutech kvůli Kristu, se totiž dozvěděla celá pretoriánská garda a všichni ostatní. A většina bratrů, kteří slouží Pánu, si je díky mým vězeňským poutům jistější a mají ještě větší odvahu beze strachu kázat Boží slovo.“ (Filip. 1:12–14)

22. Jak Pavel využil toho, že byl vězněn v Římě?

²² Svého uvěznění v Římě využil Pavel k napsání důležitých dopisů, které jsou nyní částí Křesťanských řeckých písem.b Křesťané v prvním století, kterým byly tyto dopisy určené, z nich mohli hodně načerpat. To samé ale platí i o nás. Inspirované rady, které tyto dopisy obsahují, jsou totiž v dnešní době stejně aktuální jako kdysi. (2. Tim. 3:16, 17)

23., 24. Jak dali mnozí křesťané v dnešní době najevo, že podobně jako Pavel smýšlejí pozitivně, ačkoli byli protiprávně vězněni?

²³ O tom, kdy byl Pavel propuštěn, se kniha Skutky nezmiňuje.c Celkem strávil ve vazbě asi čtyři roky – dva roky v Cesareji a dva roky v Římě. (Sk. 23:35; 24:27) Stále však smýšlel pozitivně a dělal ve službě Bohu, co mohl. Také mnozí novodobí Jehovovi služebníci, kteří byli pro svou víru protiprávně vězněni, si zachovali radost a nepřestali kázat. Například Adolfo byl ve Španělsku vězněn kvůli své křesťanské neutralitě. Jeden důstojník mu řekl: „Obdivujeme tě. Ztrpčovali jsme ti život, ale čím víc jsme ti ho ztěžovali, tím víc ses usmíval a tím laskavější jsi byl.“

²⁴ Adolfo si během doby získal takovou důvěru, že dveře jeho cely zůstávaly otevřené. Vojáci za ním chodili a kladli mu otázky ohledně Bible. Jeden ze strážců si do Adolfovy cely dokonce chodil Bibli číst a Adolfo přitom stál u dveří a dával pozor. A tak vězeň „hlídal“ strážného! Znamenité příklady takových věrných svědků nás mohou podněcovat, abychom měli „ještě větší odvahu beze strachu kázat Boží slovo“ i za obtížných okolností.

25., 26. Které úžasné proroctví viděl Pavel splněné po necelých 30 letech a jakou obdobu to má v naší době?

²⁵ Kristův apoštol v domácím vězení káže o Božím království všem, kdo ho navštíví! To je opravdu povzbuzující závěr dynamické knihy Skutky. V její první kapitole jsme četli, jaké pověření dal Ježíš svým následovníkům. Řekl jim: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Nyní, o necelých 30 let později, se už dobrá zpráva o Království „kázala všude pod nebem“.d (Kol. 1:23) Nesvědčí to snad o mocném působení Božího ducha? (Zech. 4:6)