Pavel měl v úmyslu dostat se do Jeruzaléma na svátek Letnic. Jelikož pospíchal, aby tam dorazil včas, zvolil si pro zpáteční cestu loď, která míjela Efez. Chtěl však mluvit s efezskými staršími, a tak jim vzkázal, aby za ním přicestovali do Milétu. (Sk. 20:13–17) Když přišli, řekl jim: „Dobře víte, jak jsem se mezi vámi choval od prvního dne, kdy jsem přišel do provincie Asie. Sloužil jsem Pánu jako otrok se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly kvůli židovským úkladům. Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného a že jsem vás vyučoval veřejně a dům od domu. Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a uvěřit v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:18–21)

15. Například jaké výhody přináší vydávání svědectví dům od domu?

¹⁵ Dnes existuje mnoho způsobů, jak zajistit, aby lidé slyšeli dobrou zprávu. Podobně jako Pavel se snažíme vydávat svědectví na místech, kam lidé často chodí, například na autobusových zastávkách, na rušných ulicích, na tržištích nebo v nákupních centrech. Ale hlavní kazatelskou metodou, kterou svědkové Jehovovi používají, je stále služba dům od domu. Proč? Jedním důvodem je to, že dává všem příležitost pravidelně slyšet poselství o Království, což je projevem Boží nestrannosti. Tato služba rovněž umožňuje upřímným lidem, aby dostali osobní pomoc podle toho, co právě potřebují. Služba dům od domu navíc posiluje víru a vytrvalost těch, kdo se na ní podílejí. Pro pravé křesťany je dnes charakteristické to, že horlivě vydávají svědectví „veřejně a dům od domu“.

16., 17. Z čeho je vidět, že byl Pavel nebojácný, a jak dnes křesťané napodobují jeho příklad?

¹⁶ Pavel efezským starším řekl, že neví, jaké těžkosti ho v Jeruzalémě čekají. „Ale svůj život nepovažuji za důležitý.“ A pokračoval: „Záleží mi jen na tom, abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – důkladně oznamovat dobrou zprávu o Boží nezasloužené laskavosti.“ (Sk. 20:24) Pavel byl nebojácný, a tak chtěl za všech okolností – i přes špatné zdraví nebo otevřený odpor – splnit svěřený úkol.

¹⁷ Také dnes křesťané snášejí nejrůznější nepříznivé okolnosti. Někteří žijí v místech, kde je naše dílo úředně zakázáno a kde zakoušejí pronásledování. Jiní statečně zápolí s fyzickými nebo psychickými nemocemi, které je připravují o sílu. A mladí křesťané se musí ve škole vyrovnávat s tlakem vrstevníků. Svědkové Jehovovi jsou za všech okolností neochvějní, jako byl Pavel. Jsou pevně rozhodnuti „důkladně oznamovat dobrou zprávu“.

„Dávejte pozor na sebe a na celé stádo“ (Skutky 20:25–38)

18. Jak se Pavel uchránil před vinou krve a jak mohli totéž udělat efezští starší?

¹⁸ Pavel potom efezským starším otevřeně řekl závažná slova, která podepřel svým vlastním příkladem. Nejprve jim sdělil, že ho pravděpodobně vidí naposledy. Dále prohlásil: „Jsem čistý od krve všech lidí, protože jsem nic nezamlčel a oznámil vám všechno, co je Boží vůlí.“ Jak ho mohli efezští starší napodobovat, aby se uchránili před vinou krve? Pavel jim řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vykoupil krví vlastního Syna.“ (Sk. 20:26–28) Pavel je upozornil na to, že do stáda proniknou „draví vlci“ a „budou překrucovat pravdu, aby za sebou strhli učedníky“. Co měli starší dělat? „Buďte proto bdělí,“ vybídl je, „a pamatujte, že jsem tři roky ve dne v noci nepřestával každého z vás se slzami napomínat.“ (Sk. 20:29–31)

19. Jak se ke konci prvního století začalo projevovat odpadlictví a k čemu to vedlo v dalších stoletích?

¹⁹ „Draví vlci“ se objevili koncem prvního století. Asi v roce 98 n. l. apoštol Jan napsal, že „se objevilo mnoho antikristů“. A dodal: „Vyšli z nás, ale nebyli takoví jako my. Kdyby totiž byli jako my, zůstali by s námi.“ (1. Jana 2:18, 19) Pod vlivem odpadlictví vznikla už ve třetím století třída duchovenstva. A ve čtvrtém století císař Konstantin udělil této zkažené formě křesťanství oficiální uznání. Náboženští vůdci skutečně překrucovali pravdu – přijali totiž pohanské rituály a oděli je do „křesťanského“ hávu. Důsledky tohoto odpadnutí se projevují v naukách a zvycích takzvaných křesťanských církví až dodnes.

20., 21. Jak Pavel projevoval obětavost a jak mohou dnes křesťanští starší dělat totéž?

²⁰ Apoštol Pavel jednal úplně jinak než muži, kteří později stádo využívali. Vlastníma rukama si vydělával na obživu, aby nevkládal na sbor žádné břemeno. Ve prospěch svých spoluvěřících se namáhal zcela nezištně. Efezské starší vybídl k obětavosti. Řekl jim: „Máte pomáhat slabým a přitom pamatovat na slova Pána Ježíše: ‚Dávat přináší víc štěstí než dostávat.‘“ (Sk. 20:35)

²¹ Podobně jako Pavel jsou i dnešní křesťanští starší obětaví. Na rozdíl od duchovních takzvaných křesťanských církví, kteří svá stáda odírají, bratři, kterým byla svěřena odpovědnost pást Boží sbor, konají své povinnosti nesobecky. Pýcha a ctižádost do sboru nepatří. Lidé, kteří usilují „o slávu“, nakonec nedopadnou dobře. (Přísl. 25:27) Troufalost nemůže vést k ničemu jinému než k hanbě. (Přísl. 11:2)

22. Proč si efezští starší Pavla oblíbili?

²² Pavel své bratry opravdu miloval, a proto si ho oblíbili. Když přišla chvíle, aby odcestoval, „všichni se hlasitě rozplakali, objímali Pavla a s láskou ho líbali“. (Sk. 20:37, 38) Všech, kdo se podobně jako Pavel nesobecky vydávají ve prospěch stáda, si křesťané skutečně váží a mají je rádi. Jak na tebe působí Pavlův zářný příklad? Jistě souhlasíš s tím, že se Pavel nijak nechlubil ani nepřeháněl, když prohlásil: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ (Sk. 20:26)