Proč musíme být při vyučování druhých pokorní a přizpůsobiví? Co je hlavní metoda, která se používá při kázání dobré zprávy? A jak můžeme dát najevo, že konání Boží vůle je pro nás přednější než naše vlastní zájmy? V poutavém záznamu o Pavlově třetí a zároveň poslední misionářské cestě můžeme na tyto důležité otázky najít odpověď.

1., 2. a) Jaké nebezpečí hrozí v Efezu Pavlovi a jeho spolupracovníkům? b) Co prozkoumáme při studiu této kapitoly?

V ULICÍCH Efezu se ozývá křik a dupot sbíhajících se lidí. Srocují se a rozpoutá se vřava. Dav se zmocňuje dvou Pavlových spolupracovníků a vleče je s sebou. Široká ulice, kterou po obou stranách lemují kolonády s obchody, se rychle vyprazdňuje. Rozběsněný dav se řítí do městského amfiteátru, který může pojmout až 25 000 diváků. Většina lidí ani neví, co se děje, ale tuší, že je ohrožen jejich chrám a milovaná bohyně Artemis. Začínají bouřlivě skandovat: „Velká je Artemis Efezanů!“ (Sk. 19:34)

² Znovu vidíme, jak Satan využívá davového násilí ve snaze zastavit šíření dobré zprávy o Božím království. To ovšem není jedinou Satanovou taktikou. V této kapitole prozkoumáme různé úklady, kterými se Satan snažil podkopat činnost a jednotu křesťanů v prvním století. Ale jak uvidíme, všechny jeho taktiky selhaly a „Jehovovo slovo [se] mocně šířilo a vítězilo“. (Sk. 19:20)