1.–3. a) Kdo nyní začal Pavla doprovázet? b) Co se dozvíme v této kapitole?

PUTUJÍ spolu nehostinnou krajinou mezi městy. Apoštol Pavel přemýšlí o mladém muži, který jde vedle něj. Jmenuje se Timoteus a ve svých asi dvaceti letech je plný mladistvého elánu. Každým krokem se vzdaluje od svého domova. Den se chýlí ke konci a oblast Lystry a Ikonia mizí v dálce za nimi. Co je čeká? Pavel si to umí do jisté míry představit – vždyť je to už jeho druhá misionářská cesta. Ví, že se ocitnou v nebezpečných situacích a setkají se s mnoha problémy. Ale co ten chlapec po jeho boku? Vydrží to všechno?

² Pavel Timoteovi důvěřuje – možná víc, než tento pokorný mladík věří sám sobě. Nedávné události Pavla utvrdily v přesvědčení, že na svých cestách potřebuje dobrého spolupracovníka. Chystají se navštěvovat a posilovat sbory a Pavel ví, že k této činnosti potřebují neochvějné odhodlání a musí být jedné mysli. Proč tak možná uvažuje? Jednou příčinou by mohlo být nedorozumění, které před časem způsobilo roztržku mezi ním a Barnabášem.

³ V této kapitole se dozvíme důležité poučení o tom, jak nejlépe řešit neshody. Také zjistíme, proč si Pavel jako svého spolupracovníka vybral právě Timotea. A hlouběji poznáme, v čem spočívá důležitá úloha dnešních krajských dozorců.

„Vraťme se teď, navštivme bratry“ (Skutky 15:36)

4. Co měl Pavel v úmyslu dělat při své druhé misionářské cestě?

⁴ V předcházející kapitole jsme četli o tom, jak čtyřčlenná delegace bratrů – Pavel, Barnabáš, Jidáš a Silas – posílila křesťany v Antiochii, když jim předala rozhodnutí, které vedoucí sbor učinil ohledně obřízky. Co potom udělal Pavel? Obrátil se na Barnabáše a nastínil mu plán další cesty. Řekl: „Vraťme se teď, navštivme bratry ve všech městech, kde jsme oznamovali Jehovovo slovo, a podívejme se, jak se mají.“ (Sk. 15:36) Pavel neměl v úmyslu vykonat u těchto nově obrácených křesťanů pouhou přátelskou návštěvu. Kniha Skutky ukazuje, co všechno bylo účelem Pavlovy druhé misionářské cesty. Za prvé, Pavel hodlal dále předávat rozhodnutí od vedoucího sboru. (Sk. 16:4) A za druhé, jako cestující dozorce byl rozhodnut duchovně posilovat sbory a pomáhat jim, aby se upevňovaly ve víře. (Řím. 1:11, 12) Jak dnešní organizace svědků Jehovových uplatňuje vzor, který dali apoštolové?

5. Jak dnešní vedoucí sbor vede a povzbuzuje jednotlivé sbory?

⁵ V dnešní době Kristus řídí svůj sbor prostřednictvím věrných pomazaných mužů, kteří tvoří vedoucí sbor svědků Jehovových. Ten vede a povzbuzuje všechny sbory na světě. Používá k tomu například dopisy, publikace, které jsou k dispozici online i v tištěné verzi, a shromáždění. Vedoucí sbor se také snaží zůstávat s každým sborem v úzkém spojení, a to prostřednictvím krajských dozorců. Do této úlohy přímo jmenoval tisíce způsobilých starších na celém světě.

6., 7. Co patří k úkolům krajských dozorců?

⁶ Když krajští dozorci navštěvují sbory, snaží se věnovat osobní pozornost všem bratrům a sestrám a povzbuzovat je na základě Bible. Jak to dělají? Řídí se vzorem, který v prvním století poskytli takoví křesťané, jako byl Pavel. Ten dal jednomu dozorci radu: „Kaž Boží slovo a dělej to s pocitem naléhavosti za příznivých i nepříznivých okolností. Kárej, napomínej a vybízej s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat. … Konej práci evangelisty.“ (2. Tim. 4:2, 5)

⁷ V souladu s těmito slovy se krajský dozorce – a pokud je ženatý, pak i jeho manželka – podílí se zvěstovateli místního sboru na různých odvětvích kazatelské služby. Tito cestující kazatelé jsou ve službě horliví a také umí výborně vyučovat, což má na zvěstovatele dobrý vliv. (Řím. 12:11; 2. Tim. 2:15) Ale především jsou známí svou obětavou láskou. Ochotně druhým slouží, přičemž cestují i za nepříznivého počasí, a dokonce nebezpečnými územími. (Filip. 2:3, 4) Krajští dozorci také každý sbor povzbuzují, vyučují a radí mu pomocí biblických proslovů. Jestliže si všichni ve sboru všímají jejich chování a napodobují jejich víru, mají z toho velký užitek. (Hebr. 13:7)

„Strhla se mezi nimi ostrá hádka“ (Skutky 15:37–41)

8. Jak Barnabáš reagoval na Pavlovo pozvání?

⁸ Pavlův návrh navštívit bratry Barnabáš uvítal. (Sk. 15:36) Ti dva už předtím na cestách dobře spolupracovali a oba také znali území, která chtěli navštívit, i tamní obyvatele. (Sk. 13:2–14:28) Mohlo se tedy zdát, že bude rozumné a praktické ujmout se tohoto úkolu společně. Ale nastala komplikace, o které čteme ve Skutcích 15:37. „Barnabáš byl rozhodnutý vzít s sebou i Jana zvaného Marek.“ To nebyl z jeho strany jenom návrh. Barnabáš „byl rozhodnutý“, že svého bratrance Marka na tuto misionářskou cestu vezme.

9. Proč Pavel s Barnabášem nesouhlasil?

⁹ Pavel s ním nesouhlasil. Proč? Zpráva říká: „Pavel [Marka] s sebou brát nechtěl, protože od nich v Pamfýlii odešel a nepokračoval s nimi v práci.“ (Sk. 15:38) Marek doprovázel Pavla a Barnabáše při jejich první misionářské cestě, ale nevydržel s nimi do konce. (Sk. 12:25; 13:13) Poměrně brzy, když ještě byli v Pamfýlii, od svého úkolu odešel a vrátil se domů do Jeruzaléma. Bible nám neříká, proč to Marek udělal, ale apoštol Pavel zřejmě považoval jeho jednání za nezodpovědné. Možná pochyboval o jeho spolehlivosti.

10. Jak se neshoda mezi Pavlem a Barnabášem vyhrotila a k čemu to vedlo?

¹⁰ Barnabáš přesto trval na tom, že Marka s sebou vezmou. A Pavel se stejnou rozhodností trval na tom, že ho nevezmou. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli,“ čteme ve Skutcích 15:39. Barnabáš odplul na Kypr, odkud pocházel, a Marka vzal s sebou. Pavel začal uskutečňovat své plány. Zpráva říká: „Pavel si vybral Sila, bratři pak Pavla svěřili Jehovovi a jeho nezasloužené laskavosti a on se vydal na cestu.“ (Sk. 15:40) Společně s ním „procházel Sýrií a Kilikií a posiloval sbory“. (Sk. 15:41)

11. Které vlastnosti jsou nezbytné k tomu, aby mezi námi a někým, kdo nás urazil, nedošlo k trvalému rozkolu?

¹¹ Tato událost nám připomíná, že každý z nás je nedokonalý. Pavel a Barnabáš byli jmenováni jako zvláštní představitelé vedoucího sboru. Pavel sám se pravděpodobně stal jeho členem. Ale v tomto případě oba podlehli svým nedokonalým lidským sklonům. Připustili snad, aby kvůli tomu mezi nimi vznikl trvalý rozkol? Pavel a Barnabáš byli sice nedokonalí, ale byli pokorní a měli Kristovu mysl. Za nějakou dobu bezesporu projevili postoj, který je charakteristický pro křesťanské bratry, a odpustili si. (Ef. 4:1–3) Pavel a Marek později pracovali společně na jiných teokratických úkolech.a (Kol. 4:10)

12. Čím by se měli vyznačovat dnešní dozorci, když chtějí napodobit Pavla a Barnabáše?

¹² Tato ostrá hádka nebyla pro Barnabáše ani pro Pavla typická. Barnabáš byl znám jako člověk laskavý a šlechetný. Právě proto mu apoštolové dali přezdívku Barnabáš, což znamená „syn útěchy“, zatímco jeho vlastní jméno bylo Josef. (Sk. 4:36) Také Pavel se vyznačoval tím, že druhým projevoval něžnou náklonnost a choval se jemně. (1. Tes. 2:7, 8) Všichni dnešní křesťanští dozorci, včetně krajských dozorců, by měli Pavla a Barnabáše napodobovat. Měli by se vždy snažit jednat pokorně a měli by ke spolustarším i k ostatním bratrům a sestrám být jemní. (1. Petra 5:2, 3)

„Bratři … o Timoteovi mluvili pochvalně“ (Skutky 16:1–3)

13., 14. a) Kdo byl Timoteus a za jakých okolností se s ním Pavel setkal? b) Proč Timoteus zaujal Pavlovu pozornost? c) Čím byl Timoteus pověřen?

¹³ Při své druhé misionářské cestě Pavel zamířil do římské provincie Galácie, kde předtím bylo založeno několik sborů. Po nějaké době „došel do Derbé a pak do Lystry“. Zpráva pokračuje: „Tam žil jeden učedník, který se jmenoval Timoteus. Jeho matka byla věřící Židovka, ale otec byl Řek.“ (Sk. 16:1)b

¹⁴ Pavel se s Timoteovou rodinou zřejmě setkal již dříve, když asi v roce 47 n. l. touto oblastí cestoval poprvé. Od té doby uplynuly asi dva nebo tři roky. Když nyní přišel podruhé, mladý Timoteus zaujal jeho pozornost. Proč? Protože bratři o něm „mluvili pochvalně“. Timoteus byl oblíbený nejen ve svém domovském městě, ale měl dobrou pověst i za hranicemi svého vlastního sboru. Dobře o něm mluvili jak bratři v Lystře, tak ve městě Ikoniu, které leželo asi 30 kilometrů daleko. (Sk. 16:2) Pod působením svatého ducha starší svěřili Timoteovi závažnou odpovědnost – měl pomáhat Pavlovi a Silovi jako cestující služebník. (Sk. 16:3)

15., 16. Čím si Timoteus získal tak dobrou pověst?

¹⁵ Jak to, že Timoteus měl už ve svém mládí tak dobrou pověst? Bylo to snad díky jeho inteligenci, vzhledu nebo vrozeným schopnostem? Takové věci lidem často imponují. I prorok Samuel se jednou nechal příliš ovlivnit vzezřením jistého člověka. Jehova ho však upozornil: „Bůh se na věci dívá jinak než člověk. Člověk totiž vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“ (1. Sam. 16:7) Timoteus si získal mezi spolukřesťany dobré jméno ne díky svým schopnostem, ale díky tomu, že měl krásné křesťanské vlastnosti.

¹⁶ O některých Timoteových duchovních vlastnostech se Pavel zmínil o léta později. Psal o jeho dobré povaze, o jeho obětavé lásce a o tom, že svědomitě plní své teokratické úkoly. (Filip. 2:20–22) O Timoteovi bylo také známo, že má „nepokryteckou víru“. (2. Tim. 1:5)

17. Jak mohou Timotea napodobovat dnešní mladí lidé?

¹⁷ Mnozí mladí lidé dnes Timotea napodobují a pěstují bohulibé vlastnosti. Tím si už v mladém věku vytvářejí dobré jméno u Jehovy i u jeho služebníků. (Přísl. 22:1; 1. Tim. 4:15) Mají nepokryteckou víru, a nevedou tudíž dvojí život. (Žalm 26:4) Díky tomu mohou mít mnozí mladí lidé podobně jako Timoteus důležitou úlohu ve sboru. Když začnou splňovat požadavky na zvěstovatele dobré zprávy a během doby se zasvětí Jehovovi a dají se pokřtít, je to velkým povzbuzením pro všechny v jejich okolí, kdo milují Jehovu.

„Sbory se upevňovaly ve víře“ (Skutky 16:4, 5)

18. a) Jaké úkoly plnili Pavel a Timoteus? b) Jak se projevilo to, že sbory měly Boží požehnání?

¹⁸ Pavel a Timoteus pracovali společně mnoho let. Jako cestující služebníci plnili různé úkoly jménem vedoucího sboru. Biblická zpráva říká: „Když cestovali od města k městu, předávali bratrům rozhodnutí apoštolů a starších v Jeruzalémě, aby se jimi řídili.“ (Sk. 16:4) Je zřejmé, že sbory se těmito pokyny skutečně řídily. Taková poslušnost vedla k tomu, že se „upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo“. (Sk. 16:5)

19., 20. Proč by měli křesťané poslouchat ty, kdo je vedou?

¹⁹ Podobně i v dnešní době zažívají svědkové Jehovovi požehnání vyplývající z toho, že jsou poslušní a poddajně se řídí pokyny těch, kdo je vedou. (Hebr. 13:17) Scéna tohoto světa se stále mění, a proto je velmi důležité, aby křesťané neustále přijímali aktuální duchovní pokrm od „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45; 1. Kor. 7:29–31) Když to budeme dělat, předejdeme duchovnímu ztroskotání a nenecháme se znečistit světem. (Jak. 1:27)

²⁰ Je pravda, že dnešní křesťanští dozorci včetně členů vedoucího sboru jsou nedokonalí, stejně jako byli nedokonalí Pavel, Barnabáš, Marek a jiní pomazaní starší v prvním století. (Řím. 5:12; Jak. 3:2) Vedoucí sbor se však přísně řídí Božím Slovem a drží se vzoru, který dali apoštolové, a proto se prokazuje jako důvěryhodný. (2. Tim. 1:13, 14) Výsledkem je, že sbory jsou posilovány a upevňují se ve víře.

1.–3. a) Jak do plánů Pavla a jeho spolupracovníků zasáhl svatý duch? b) O kterých událostech budeme uvažovat?

Z MAKEDONSKÉHO města Filipy vychází skupina žen. Zanedlouho dojdou k říčce Gangites. Podle svého zvyku se posadí na břehu a modlí se k Bohu Izraele. Jehova je pozoruje. (2. Par. 16:9; Žalm 65:2)

² Přenesme se o více než 800 kilometrů na východ. Z Lystry, města v jižní Galácii, vychází skupina mužů. Po několika dnech se dostávají k dlážděné římské silnici, jež vede na západ do nejvíce zalidněného území v římské provincii Asii. Ti muži – Pavel, Silas a Timoteus – chtějí po této silnici jít do Efezu a do jiných měst, v nichž tisíce lidí potřebují slyšet o Kristu. Ale ještě dříve, než se tím směrem mohou vydat, svatý duch jim v tom nějakým blíže nepopsaným způsobem zabrání. Proč jim není dovoleno kázat v Asii? Ježíš chce prostřednictvím Božího ducha dovést Pavla a jeho spolupracovníky přes Malou Asii a Egejské moře až k břehu oné říčky Gangites.

³ Z toho, jak Ježíš vedl Pavla a jeho přátele při této neobyčejné cestě do Makedonie, získáváme několik cenných poučení. Pozorně tedy sledujme, co se dělo při Pavlově druhé misionářské cestě, která začala asi v roce 49 n. l.

„Bůh nás povolal“ (Skutky 16:6–15)

4., 5. a) Co se stalo, když se Pavlova výprava přiblížila k Bithýnii? b) K čemu se učedníci rozhodli a jaký byl výsledek?

⁴ Když bylo Pavlovi a jeho spolupracovníkům zabráněno kázat v Asii, zamířili na sever, aby vydali svědectví ve městech na území Bithýnie. Než se tam dostali, museli patrně jít mnoho dnů po neupravených cestách, které vedly řídce osídleným územím Frýgie a Galácie. Když však byli blízko Bithýnie, Ježíš opět použil svatého ducha a zastavil je. (Sk. 16:6, 7) V té chvíli už asi byli na rozpacích. Věděli, co mají kázat a jak mají kázat, ale nevěděli, kde mají kázat. Obrazně řečeno zaklepali na dveře vedoucí do Asie – ale marně. Pak zaklepali na dveře vedoucí do Bithýnie – a opět marně. Pavel však byl odhodlán klepat dál, dokud se některé dveře neotevřou. Rozhodnutí, jež potom ti muži učinili, se mohlo zdát nelogické. Obrátili se na západ, šli pěšky 550 kilometrů, míjeli jedno město za druhým, až došli do přístavu Troady, který byl přirozenou branou do Makedonie. (Sk. 16:8) Tam Pavel zaklepal na dveře potřetí – a vida, dveře se otevřely dokořán!

⁵ Učedník Lukáš, který se v Troadě připojil k Pavlově výpravě, popisuje, co se tehdy stalo: „Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a naléhavě ho prosil: ‚Vydej se do Makedonie a pomoz nám.‘ Po tomto Pavlově vidění jsme se začali chystat na cestu do Makedonie, protože jsme došli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.“a (Sk. 16:9, 10) Konečně Pavel věděl, kde mají kázat. Jistě měl velkou radost, že se v polovině cesty nevzdal. Všichni čtyři ihned vypluli do Makedonie.

6., 7. a) Jaké poučení můžeme získat z toho, co se stalo během Pavlovy cesty? b) Jaké ujištění můžeme načerpat z Pavlova zážitku?

⁶ Jaké poučení můžeme získat z těchto událostí? Povšimněme si, že Boží duch zasáhl teprve potom, co se Pavel vydal do Asie. Ježíš se do věci vložil teprve potom, co se Pavel přiblížil k Bithýnii, a do Makedonie ho nasměroval teprve potom, co výprava došla do Troady. S námi může Ježíš jako hlava sboru jednat podobně. (Kol. 1:18) Třeba už si nějaký čas říkáme, že bychom mohli vstoupit do průkopnické služby nebo se přestěhovat na místo, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království. Ale je možné, že nás Ježíš prostřednictvím Božího ducha povede teprve potom, co uděláme konkrétní kroky k dosažení svého cíle. Proč? Uveďme si přirovnání. Řidič může s autem zahnout doleva nebo doprava, ale jedině tehdy, když je auto v pohybu. Podobné to je, když chceme rozšířit svou kazatelskou službu. Ježíš nás vede jedině tehdy, když jsme „v pohybu“ – když se o dosažení svého cíle skutečně snažíme.

⁷ Ale co když naše úsilí hned nepřinese výsledky? Měli bychom snad dojít k závěru, že nás Boží duch nevede, a měli bychom se vzdát? Rozhodně ne. Pamatujme na to, že i Pavel se setkával s překážkami. Ale nevzdal se a nakonec našel dveře, které se otevřely. I naše vytrvalá snaha najít „velké dveře k činnosti“ bude jistě odměněna. (1. Kor. 16:9)

8. a) Co víš o městě Filipy? b) Jaký radostný výsledek přineslo to, že Pavel kázal na místě, kde se lidé scházeli k modlitbám?

⁸ Když se Pavel se svými spolupracovníky dostal do Makedonie, vydali se do Filip. Obyvatelé tohoto města byli římskými občany a byli na to hrdí. Město bylo římskou kolonií a pro vysloužilé římské vojáky, kteří tam žili, představovalo jakousi malou Itálii – miniaturní Řím přenesený do Makedonie. U říčky za městskou branou našli misionáři místo, o kterém si mysleli, že „se tam lidé schází k modlitbám“.b V sabatu tam učedníci šli a uviděli několik žen, jež se shromáždily k uctívání Boha. Posadili se a mluvili k nim. Žena jménem Lydie naslouchala a „Jehova jí otevřel srdce“. To, co Lydie od misionářů slyšela, na ni tak zapůsobilo, že se dala společně se svou domácností pokřtít. Potom je přiměla, aby se ubytovali v jejím domě.c (Sk. 16:13–15)

9. Jak dnes mnozí zvěstovatelé jednají podle Pavlova příkladu a jak jim za to Jehova žehná?

⁹ Představme si, jakou radost vyvolal Lydiin křest. Pavel musel být šťastný, že on a jeho spolupracovníci přijali výzvu „vydej se do Makedonie“ a že Jehova uznal za dobré použít je k tomu, aby vyslyšel modlitby oněch bohabojných žen. Také dnes se mnozí bratři a sestry – bez ohledu na to, kolik jim je let a zda jsou, nebo nejsou v manželství – stěhují do míst, kde jsou více zapotřebí zvěstovatelé Království. Je pravda, že zakoušejí různé těžkosti. Ty jsou však bezvýznamné ve srovnání s uspokojením, které pocítí, když najdou někoho, kdo podobně jako Lydie s radostí přijme biblickou pravdu. Můžeš si i ty zařídit věci tak, aby ses mohl vydat na území, kde je více zapotřebí kázat? Když to uděláš, Jehova ti požehná. Například Aaron, kterému je něco přes dvacet let, se přestěhoval do jedné středoamerické země. Říká o tom: „To, že sloužím v zahraničí, mi pomohlo udělat duchovní pokroky a přiblížit se k Jehovovi. A kazatelská služba je nádherná – vedu osm biblických studií!“ Něco podobného říkají mnozí Boží služebníci.

„Povstal proti nim dav“ (Skutky 16:16–24)

10. S jakou činností démonů se setkal Pavel a jeho spolupracovníci?

¹⁰ Satan jistě zuřil, že se dobrá zpráva uchytila v části světa, kde on a jeho démoni měli do té doby volné pole působnosti. Není tedy divu, že v důsledku činnosti démonů se situace Pavla a jeho spolupracovníků dramaticky změnila. Když tito misionáři navštěvovali místo, kde se lidé scházeli k modlitbám, stále je následovala jakási služka, která byla posedlá démonem a vydělávala svým majitelům peníze věštěním. Dívka volala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha a ohlašují vám cestu k záchraně!“ K takovému volání ji démon přiměl pravděpodobně proto, aby se zdálo, že Pavlovo učení a její předpovědi pocházejí ze stejného zdroje. Pozornost přihlížejících tak mohla být odpoutána od pravých Kristových následovníků. Pavel však démona vyhnal a tím dívku umlčel. (Sk. 16:16–18)

11. Co se Pavlovi a Silovi stalo v důsledku toho, že byl z dívky vyhnán démon?

¹¹ Když majitelé oné otrokyně zjistili, že přišli o zdroj bezpracného příjmu, rozčílili se. Vlekli Pavla a Sila na tržiště, kde magistráti neboli úředníci zastupující Římskou říši projednávali soudní případy. Majitelé té dívky využili zaujatosti a vlasteneckého cítění soudců a v podstatě jim řekli: „Tito Židé působí rozruch, protože učí zvyky, které my Římané nemůžeme přijmout.“ Jejich slova okamžitě zapůsobila. „Tehdy proti nim [Pavlovi a Silovi] povstal [na tržišti] dav“ a městští magistráti „přikázali, aby je zbili pruty“. Potom byli Pavel a Silas odvlečeni do vězení. Vězeňský strážce tyto zbité muže uvrhl do nejvnitřnější části vězení a dal jim nohy do klády. (Sk. 16:19–24) Když zavřel dveře, musela být ve vězeňské cele taková tma, že na sebe Pavel a Silas sotva viděli. Ale Jehova všechno sledoval. (Žalm 139:12)

12. a) Jak Kristovi učedníci pohlíželi na pronásledování a proč? b) Jaké metody proti Božím služebníkům dodnes používá Satan a lidé, kteří slouží jeho zájmům?

¹² O mnoho let dříve řekl Ježíš svým učedníkům: „Budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pavel a jeho spolupracovníci si tedy už před vstupem do Makedonie uvědomovali, že se tam mohou setkat s odporem. Když pak pronásledování nastalo, nepovažovali to za známku Jehovovy nelibosti, ale za projev Satanova hněvu. Lidé, kteří slouží Satanovým zájmům, dodnes uplatňují podobné metody, jaké byly použity tehdy ve Filipech. Lstiví odpůrci o nás podávají zkreslené zprávy ve školách nebo na pracovištích a tím proti nám podněcují nepřátelství. V některých zemích nás náboženští odpůrci obviňují před soudy a v podstatě říkají: „Tito svědkové působí rozruch, protože učí zvyky, které my jako ‚tradiční věřící‘ nemůžeme přijmout.“ Na některých místech se našim spolukřesťanům stává, že jsou zbiti a uvrženi do vězení. Ale Jehova všechno sleduje. (1. Petra 3:12)

„Hned potom se … dali pokřtít“ (Skutky 16:25–34)

13. Jaká událost vedla k tomu, že se vězeňský strážce zeptal, co musí dělat, aby byl zachráněn?

¹³ Pavel a Silas jistě potřebovali nějaký čas, aby se vzpamatovali z bouřlivých událostí toho dne. Do půlnoci se už z následků bití natolik zotavili, že se „modlili a zpěvem chválili Boha“. Potom náhle vězením otřáslo zemětřesení. Vězeňský strážce se probudil, a když viděl otevřené dveře, lekl se, že vězňové utekli. Věděl, že za to bude potrestán, a tak „vytasil meč a chtěl se zabít“. Pavel však vykřikl: „Neubližuj si, všichni jsme tady!“ Vyděšený strážce se zeptal: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Pavel a Silas ho zachránit nemohli. To mohl udělat jedině Ježíš. Proto mu odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ (Sk. 16:25–31)

14. a) Jakou pomoc poskytli Pavel a Silas vězeňskému strážci? b) Jak Bůh požehnal Pavlovi a Silovi za to, že radostně snášeli pronásledování?

¹⁴ Ptal se vězeňský strážce upřímně? Pavel o jeho upřímnosti nepochyboval. Strážce nebyl Žid, a neznal tudíž svaté Písmo. K tomu, aby se mohl stát křesťanem, musel poznat a přijmout základní biblické pravdy. Pavel a Silas mu tedy věnovali čas a oznámili mu „Jehovovo slovo“. Když ho se zaujetím vyučovali z Písma, pravděpodobně při tom zapomněli na bolest způsobenou bitím. Ale strážce si povšiml hlubokých ran, které měli na zádech, a očistil jim je. „Hned potom se on i všichni z jeho domácnosti dali pokřtít.“ Za to, že Pavel a Silas radostně snášeli pronásledování, Bůh těmto misionářům opravdu mimořádně požehnal! (Sk. 16:32–34)

15. a) Jak mnozí novodobí svědkové Jehovovi jednali podle příkladu Pavla a Sila? b) Proč bychom měli znovu a znovu navštěvovat lidi, kteří žijí v našem obvodu?

¹⁵ Podobně jako Pavel a Silas jednali mnozí novodobí svědkové Jehovovi, kteří byli vězněni pro svou víru. Ve vězení kázali dobrou zprávu a přineslo to znamenité výsledky. Například v jedné zemi, kde byla naše činnost zakázána, bylo kdysi odhadnuto, že 40 procent tamějších svědků poznalo pravdu o Jehovovi v době, kdy byli ve vězení. (Iz. 54:17) Povšimněme si také, že vězeňský strážce požádal o pomoc až poté, co došlo k zemětřesení. Podobně i v dnešní době někteří lidé možná přijmou poselství o Království teprve tehdy, když jejich životem náhle otřese nějaká stresující událost. Jestliže svědomitě znovu a znovu navštěvujeme lidi v našem obvodu, pak jim jistě budeme k dispozici ve chvíli, kdy budou ochotni naši pomoc přijmout.

„Teď nás tajně vyhání?“ (Skutky 16:35–40)

16. Jak se den potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, karta obrátila?

¹⁶ Ráno potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, magistráti nařídili, aby byli propuštěni. Pavel však prohlásil: „Veřejně a bez soudu nás zmrskali, i když jsme Římané, a zavřeli nás do vězení. A teď nás tajně vyhání? Tak to ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás.“ Když se magistráti dozvěděli, že ti dva jsou římskými občany, „dostali strach“, protože s nimi jednali protiprávně.d Karta se obrátila. Učedníci byli předtím veřejně zbiti a magistráti se nyní měli veřejně omluvit. Snažně Pavla a Sila prosili, aby opustili Filipy. Učedníci jim vyhověli, ale nejdříve vynaložili čas na to, aby povzbudili rostoucí skupinu nových učedníků. Teprve pak odešli.

17. Jaké důležité poučení mohli získat noví učedníci, když viděli, co Pavel a Silas byli ochotni vytrpět?

¹⁷ Kdyby byla práva Pavla a Sila jakožto římských občanů respektována už předtím, pravděpodobně mohli být ušetřeni mrskání. (Sk. 22:25, 26) V takovém případě by však učedníci ve Filipech mohli mít dojem, že ti muži využili svého postavení, aby nemuseli pro Krista trpět. Jak by to zapůsobilo na víru učedníků, kteří nebyli římskými občany? Vždyť zákon by je před mrskáním neochránil. Pavel a Silas trest podstoupili a tak novým spoluvěřícím ukázali, že křesťané mohou při pronásledování zůstat pevní. Když se Pavel a Silas dožadovali, aby bylo uznáno jejich občanství, nutili tím magistráty veřejně se přiznat, že postupovali nezákonně. Magistráti si pak možná dali pozor, aby s Pavlovými spoluvěřícími nezacházeli špatně a aby jim v budoucnu poskytli určitou míru zákonné ochrany před podobnými útoky.

18. a) Jak dnes křesťanští dozorci napodobují Pavlův příklad? b) Jak v dnešní době obhajujeme a zákonně prosazujeme dobrou zprávu?

¹⁸ Také ti, kdo dnes slouží ve sboru jako dozorci, jdou příkladem. Křesťanští pastýři jsou ochotni dělat všechno, co očekávají od svých spoluvěřících. Podobně jako Pavel i my pečlivě zvažujeme, jak a kdy bychom měli využít svá zákonná práva k tomu, abychom získali ochranu. Pokud je to zapotřebí, odvoláváme se k místním, státním, a dokonce i mezinárodním soudům, abychom získali zákonnou ochranu pro naši náboženskou činnost. Neusilujeme o žádnou sociální reformu. Naším cílem je obhajoba a zákonné prosazování dobré zprávy, jak to Pavel napsal sboru ve Filipech asi deset let poté, co tam byl uvězněn. (Filip. 1:7) Avšak bez ohledu na to, jak takové soudní případy dopadnou, jsme stejně jako Pavel a jeho spolupracovníci rozhodnuti dále oznamovat dobrou zprávu všude, kam nás povede Boží duch. (Sk. 16:10)