1.–3. a) Jak do plánů Pavla a jeho spolupracovníků zasáhl svatý duch? b) O kterých událostech budeme uvažovat?

Z MAKEDONSKÉHO města Filipy vychází skupina žen. Zanedlouho dojdou k říčce Gangites. Podle svého zvyku se posadí na břehu a modlí se k Bohu Izraele. Jehova je pozoruje. (2. Par. 16:9; Žalm 65:2)

² Přenesme se o více než 800 kilometrů na východ. Z Lystry, města v jižní Galácii, vychází skupina mužů. Po několika dnech se dostávají k dlážděné římské silnici, jež vede na západ do nejvíce zalidněného území v římské provincii Asii. Ti muži – Pavel, Silas a Timoteus – chtějí po této silnici jít do Efezu a do jiných měst, v nichž tisíce lidí potřebují slyšet o Kristu. Ale ještě dříve, než se tím směrem mohou vydat, svatý duch jim v tom nějakým blíže nepopsaným způsobem zabrání. Proč jim není dovoleno kázat v Asii? Ježíš chce prostřednictvím Božího ducha dovést Pavla a jeho spolupracovníky přes Malou Asii a Egejské moře až k břehu oné říčky Gangites.

³ Z toho, jak Ježíš vedl Pavla a jeho přátele při této neobyčejné cestě do Makedonie, získáváme několik cenných poučení. Pozorně tedy sledujme, co se dělo při Pavlově druhé misionářské cestě, která začala asi v roce 49 n. l.

„Bůh nás povolal“ (Skutky 16:6–15)

4., 5. a) Co se stalo, když se Pavlova výprava přiblížila k Bithýnii? b) K čemu se učedníci rozhodli a jaký byl výsledek?

⁴ Když bylo Pavlovi a jeho spolupracovníkům zabráněno kázat v Asii, zamířili na sever, aby vydali svědectví ve městech na území Bithýnie. Než se tam dostali, museli patrně jít mnoho dnů po neupravených cestách, které vedly řídce osídleným územím Frýgie a Galácie. Když však byli blízko Bithýnie, Ježíš opět použil svatého ducha a zastavil je. (Sk. 16:6, 7) V té chvíli už asi byli na rozpacích. Věděli, co mají kázat a jak mají kázat, ale nevěděli, kde mají kázat. Obrazně řečeno zaklepali na dveře vedoucí do Asie – ale marně. Pak zaklepali na dveře vedoucí do Bithýnie – a opět marně. Pavel však byl odhodlán klepat dál, dokud se některé dveře neotevřou. Rozhodnutí, jež potom ti muži učinili, se mohlo zdát nelogické. Obrátili se na západ, šli pěšky 550 kilometrů, míjeli jedno město za druhým, až došli do přístavu Troady, který byl přirozenou branou do Makedonie. (Sk. 16:8) Tam Pavel zaklepal na dveře potřetí – a vida, dveře se otevřely dokořán!

⁵ Učedník Lukáš, který se v Troadě připojil k Pavlově výpravě, popisuje, co se tehdy stalo: „Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a naléhavě ho prosil: ‚Vydej se do Makedonie a pomoz nám.‘ Po tomto Pavlově vidění jsme se začali chystat na cestu do Makedonie, protože jsme došli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.“a (Sk. 16:9, 10) Konečně Pavel věděl, kde mají kázat. Jistě měl velkou radost, že se v polovině cesty nevzdal. Všichni čtyři ihned vypluli do Makedonie.

6., 7. a) Jaké poučení můžeme získat z toho, co se stalo během Pavlovy cesty? b) Jaké ujištění můžeme načerpat z Pavlova zážitku?

⁶ Jaké poučení můžeme získat z těchto událostí? Povšimněme si, že Boží duch zasáhl teprve potom, co se Pavel vydal do Asie. Ježíš se do věci vložil teprve potom, co se Pavel přiblížil k Bithýnii, a do Makedonie ho nasměroval teprve potom, co výprava došla do Troady. S námi může Ježíš jako hlava sboru jednat podobně. (Kol. 1:18) Třeba už si nějaký čas říkáme, že bychom mohli vstoupit do průkopnické služby nebo se přestěhovat na místo, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království. Ale je možné, že nás Ježíš prostřednictvím Božího ducha povede teprve potom, co uděláme konkrétní kroky k dosažení svého cíle. Proč? Uveďme si přirovnání. Řidič může s autem zahnout doleva nebo doprava, ale jedině tehdy, když je auto v pohybu. Podobné to je, když chceme rozšířit svou kazatelskou službu. Ježíš nás vede jedině tehdy, když jsme „v pohybu“ – když se o dosažení svého cíle skutečně snažíme.

⁷ Ale co když naše úsilí hned nepřinese výsledky? Měli bychom snad dojít k závěru, že nás Boží duch nevede, a měli bychom se vzdát? Rozhodně ne. Pamatujme na to, že i Pavel se setkával s překážkami. Ale nevzdal se a nakonec našel dveře, které se otevřely. I naše vytrvalá snaha najít „velké dveře k činnosti“ bude jistě odměněna. (1. Kor. 16:9)

8. a) Co víš o městě Filipy? b) Jaký radostný výsledek přineslo to, že Pavel kázal na místě, kde se lidé scházeli k modlitbám?

⁸ Když se Pavel se svými spolupracovníky dostal do Makedonie, vydali se do Filip. Obyvatelé tohoto města byli římskými občany a byli na to hrdí. Město bylo římskou kolonií a pro vysloužilé římské vojáky, kteří tam žili, představovalo jakousi malou Itálii – miniaturní Řím přenesený do Makedonie. U říčky za městskou branou našli misionáři místo, o kterém si mysleli, že „se tam lidé schází k modlitbám“.b V sabatu tam učedníci šli a uviděli několik žen, jež se shromáždily k uctívání Boha. Posadili se a mluvili k nim. Žena jménem Lydie naslouchala a „Jehova jí otevřel srdce“. To, co Lydie od misionářů slyšela, na ni tak zapůsobilo, že se dala společně se svou domácností pokřtít. Potom je přiměla, aby se ubytovali v jejím domě.c (Sk. 16:13–15)

9. Jak dnes mnozí zvěstovatelé jednají podle Pavlova příkladu a jak jim za to Jehova žehná?

⁹ Představme si, jakou radost vyvolal Lydiin křest. Pavel musel být šťastný, že on a jeho spolupracovníci přijali výzvu „vydej se do Makedonie“ a že Jehova uznal za dobré použít je k tomu, aby vyslyšel modlitby oněch bohabojných žen. Také dnes se mnozí bratři a sestry – bez ohledu na to, kolik jim je let a zda jsou, nebo nejsou v manželství – stěhují do míst, kde jsou více zapotřebí zvěstovatelé Království. Je pravda, že zakoušejí různé těžkosti. Ty jsou však bezvýznamné ve srovnání s uspokojením, které pocítí, když najdou někoho, kdo podobně jako Lydie s radostí přijme biblickou pravdu. Můžeš si i ty zařídit věci tak, aby ses mohl vydat na území, kde je více zapotřebí kázat? Když to uděláš, Jehova ti požehná. Například Aaron, kterému je něco přes dvacet let, se přestěhoval do jedné středoamerické země. Říká o tom: „To, že sloužím v zahraničí, mi pomohlo udělat duchovní pokroky a přiblížit se k Jehovovi. A kazatelská služba je nádherná – vedu osm biblických studií!“ Něco podobného říkají mnozí Boží služebníci.

„Povstal proti nim dav“ (Skutky 16:16–24)

10. S jakou činností démonů se setkal Pavel a jeho spolupracovníci?

¹⁰ Satan jistě zuřil, že se dobrá zpráva uchytila v části světa, kde on a jeho démoni měli do té doby volné pole působnosti. Není tedy divu, že v důsledku činnosti démonů se situace Pavla a jeho spolupracovníků dramaticky změnila. Když tito misionáři navštěvovali místo, kde se lidé scházeli k modlitbám, stále je následovala jakási služka, která byla posedlá démonem a vydělávala svým majitelům peníze věštěním. Dívka volala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha a ohlašují vám cestu k záchraně!“ K takovému volání ji démon přiměl pravděpodobně proto, aby se zdálo, že Pavlovo učení a její předpovědi pocházejí ze stejného zdroje. Pozornost přihlížejících tak mohla být odpoutána od pravých Kristových následovníků. Pavel však démona vyhnal a tím dívku umlčel. (Sk. 16:16–18)

11. Co se Pavlovi a Silovi stalo v důsledku toho, že byl z dívky vyhnán démon?

¹¹ Když majitelé oné otrokyně zjistili, že přišli o zdroj bezpracného příjmu, rozčílili se. Vlekli Pavla a Sila na tržiště, kde magistráti neboli úředníci zastupující Římskou říši projednávali soudní případy. Majitelé té dívky využili zaujatosti a vlasteneckého cítění soudců a v podstatě jim řekli: „Tito Židé působí rozruch, protože učí zvyky, které my Římané nemůžeme přijmout.“ Jejich slova okamžitě zapůsobila. „Tehdy proti nim [Pavlovi a Silovi] povstal [na tržišti] dav“ a městští magistráti „přikázali, aby je zbili pruty“. Potom byli Pavel a Silas odvlečeni do vězení. Vězeňský strážce tyto zbité muže uvrhl do nejvnitřnější části vězení a dal jim nohy do klády. (Sk. 16:19–24) Když zavřel dveře, musela být ve vězeňské cele taková tma, že na sebe Pavel a Silas sotva viděli. Ale Jehova všechno sledoval. (Žalm 139:12)

12. a) Jak Kristovi učedníci pohlíželi na pronásledování a proč? b) Jaké metody proti Božím služebníkům dodnes používá Satan a lidé, kteří slouží jeho zájmům?

¹² O mnoho let dříve řekl Ježíš svým učedníkům: „Budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pavel a jeho spolupracovníci si tedy už před vstupem do Makedonie uvědomovali, že se tam mohou setkat s odporem. Když pak pronásledování nastalo, nepovažovali to za známku Jehovovy nelibosti, ale za projev Satanova hněvu. Lidé, kteří slouží Satanovým zájmům, dodnes uplatňují podobné metody, jaké byly použity tehdy ve Filipech. Lstiví odpůrci o nás podávají zkreslené zprávy ve školách nebo na pracovištích a tím proti nám podněcují nepřátelství. V některých zemích nás náboženští odpůrci obviňují před soudy a v podstatě říkají: „Tito svědkové působí rozruch, protože učí zvyky, které my jako ‚tradiční věřící‘ nemůžeme přijmout.“ Na některých místech se našim spolukřesťanům stává, že jsou zbiti a uvrženi do vězení. Ale Jehova všechno sleduje. (1. Petra 3:12)

„Hned potom se … dali pokřtít“ (Skutky 16:25–34)

13. Jaká událost vedla k tomu, že se vězeňský strážce zeptal, co musí dělat, aby byl zachráněn?

¹³ Pavel a Silas jistě potřebovali nějaký čas, aby se vzpamatovali z bouřlivých událostí toho dne. Do půlnoci se už z následků bití natolik zotavili, že se „modlili a zpěvem chválili Boha“. Potom náhle vězením otřáslo zemětřesení. Vězeňský strážce se probudil, a když viděl otevřené dveře, lekl se, že vězňové utekli. Věděl, že za to bude potrestán, a tak „vytasil meč a chtěl se zabít“. Pavel však vykřikl: „Neubližuj si, všichni jsme tady!“ Vyděšený strážce se zeptal: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Pavel a Silas ho zachránit nemohli. To mohl udělat jedině Ježíš. Proto mu odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ (Sk. 16:25–31)

14. a) Jakou pomoc poskytli Pavel a Silas vězeňskému strážci? b) Jak Bůh požehnal Pavlovi a Silovi za to, že radostně snášeli pronásledování?

¹⁴ Ptal se vězeňský strážce upřímně? Pavel o jeho upřímnosti nepochyboval. Strážce nebyl Žid, a neznal tudíž svaté Písmo. K tomu, aby se mohl stát křesťanem, musel poznat a přijmout základní biblické pravdy. Pavel a Silas mu tedy věnovali čas a oznámili mu „Jehovovo slovo“. Když ho se zaujetím vyučovali z Písma, pravděpodobně při tom zapomněli na bolest způsobenou bitím. Ale strážce si povšiml hlubokých ran, které měli na zádech, a očistil jim je. „Hned potom se on i všichni z jeho domácnosti dali pokřtít.“ Za to, že Pavel a Silas radostně snášeli pronásledování, Bůh těmto misionářům opravdu mimořádně požehnal! (Sk. 16:32–34)

15. a) Jak mnozí novodobí svědkové Jehovovi jednali podle příkladu Pavla a Sila? b) Proč bychom měli znovu a znovu navštěvovat lidi, kteří žijí v našem obvodu?

¹⁵ Podobně jako Pavel a Silas jednali mnozí novodobí svědkové Jehovovi, kteří byli vězněni pro svou víru. Ve vězení kázali dobrou zprávu a přineslo to znamenité výsledky. Například v jedné zemi, kde byla naše činnost zakázána, bylo kdysi odhadnuto, že 40 procent tamějších svědků poznalo pravdu o Jehovovi v době, kdy byli ve vězení. (Iz. 54:17) Povšimněme si také, že vězeňský strážce požádal o pomoc až poté, co došlo k zemětřesení. Podobně i v dnešní době někteří lidé možná přijmou poselství o Království teprve tehdy, když jejich životem náhle otřese nějaká stresující událost. Jestliže svědomitě znovu a znovu navštěvujeme lidi v našem obvodu, pak jim jistě budeme k dispozici ve chvíli, kdy budou ochotni naši pomoc přijmout.

„Teď nás tajně vyhání?“ (Skutky 16:35–40)

16. Jak se den potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, karta obrátila?

¹⁶ Ráno potom, co byli Pavel a Silas zmrskáni, magistráti nařídili, aby byli propuštěni. Pavel však prohlásil: „Veřejně a bez soudu nás zmrskali, i když jsme Římané, a zavřeli nás do vězení. A teď nás tajně vyhání? Tak to ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás.“ Když se magistráti dozvěděli, že ti dva jsou římskými občany, „dostali strach“, protože s nimi jednali protiprávně.d Karta se obrátila. Učedníci byli předtím veřejně zbiti a magistráti se nyní měli veřejně omluvit. Snažně Pavla a Sila prosili, aby opustili Filipy. Učedníci jim vyhověli, ale nejdříve vynaložili čas na to, aby povzbudili rostoucí skupinu nových učedníků. Teprve pak odešli.

17. Jaké důležité poučení mohli získat noví učedníci, když viděli, co Pavel a Silas byli ochotni vytrpět?

¹⁷ Kdyby byla práva Pavla a Sila jakožto římských občanů respektována už předtím, pravděpodobně mohli být ušetřeni mrskání. (Sk. 22:25, 26) V takovém případě by však učedníci ve Filipech mohli mít dojem, že ti muži využili svého postavení, aby nemuseli pro Krista trpět. Jak by to zapůsobilo na víru učedníků, kteří nebyli římskými občany? Vždyť zákon by je před mrskáním neochránil. Pavel a Silas trest podstoupili a tak novým spoluvěřícím ukázali, že křesťané mohou při pronásledování zůstat pevní. Když se Pavel a Silas dožadovali, aby bylo uznáno jejich občanství, nutili tím magistráty veřejně se přiznat, že postupovali nezákonně. Magistráti si pak možná dali pozor, aby s Pavlovými spoluvěřícími nezacházeli špatně a aby jim v budoucnu poskytli určitou míru zákonné ochrany před podobnými útoky.

18. a) Jak dnes křesťanští dozorci napodobují Pavlův příklad? b) Jak v dnešní době obhajujeme a zákonně prosazujeme dobrou zprávu?

¹⁸ Také ti, kdo dnes slouží ve sboru jako dozorci, jdou příkladem. Křesťanští pastýři jsou ochotni dělat všechno, co očekávají od svých spoluvěřících. Podobně jako Pavel i my pečlivě zvažujeme, jak a kdy bychom měli využít svá zákonná práva k tomu, abychom získali ochranu. Pokud je to zapotřebí, odvoláváme se k místním, státním, a dokonce i mezinárodním soudům, abychom získali zákonnou ochranu pro naši náboženskou činnost. Neusilujeme o žádnou sociální reformu. Naším cílem je obhajoba a zákonné prosazování dobré zprávy, jak to Pavel napsal sboru ve Filipech asi deset let poté, co tam byl uvězněn. (Filip. 1:7) Avšak bez ohledu na to, jak takové soudní případy dopadnou, jsme stejně jako Pavel a jeho spolupracovníci rozhodnuti dále oznamovat dobrou zprávu všude, kam nás povede Boží duch. (Sk. 16:10)

1., 2. Kteří muži cestují z Filip do Tesaloniky a na co asi myslí?

NEHOSTINNÝM horským terénem vede rušná silnice, kterou vybudovali zkušení římští stavitelé. Do rachocení vozů na plochých dlažebních kamenech občas zazní hýkání oslů a hlasy poutníků. Jsou mezi nimi možná vojáci, obchodníci a řemeslníci. Trojice mužů – Pavel, Silas a Timoteus – se po této silnici ubírá z Filip do Tesaloniky vzdálené více než 130 kilometrů. Cesta to rozhodně není snadná. Hlavně Pavlovi a Silovi se jde obtížně. Ještě si ošetřují rány, které utržili, když je magistráti ve Filipech dali zbít pruty. (Sk. 16:22, 23)

² Co těmto mužům pomáhá, aby nemysleli na tu dlouhou cestu, kterou mají před sebou? Jistě to, že si povídají. Stále mají v živé paměti, jak se vězeňský strážce a jeho rodina stali věřícími. Tento neobyčejný zážitek je posílil, takže jsou ještě pevněji rozhodnuti dál ohlašovat Boží slovo. Když však misionáři přicházejí k pobřeží, kde leží Tesalonika, možná si říkají, jak je asi obyvatelé tohoto města přijmou. Nestane se něco podobného jako ve Filipech? Nebudou napadeni, nebo dokonce zbiti?

3. Proč je užitečné přemýšlet o tom, jak Pavel sebral odvahu ke kázání?

³ Později se Pavel křesťanům v Tesalonice svěřil s tím, jak se cítil. Napsal jim: „I když jsme předtím ve Filipech, jak víte, trpěli a snášeli potupu, s pomocí našeho Boha jsme sebrali odvahu a řekli vám Boží dobrou zprávu navzdory velkému odporu.“ (1. Tes. 2:2) Zdá se tedy, že Pavel do Tesaloniky přicházel s obavami – zejména po tom, co se stalo ve Filipech. Dokážeš se vžít do jeho pocitů? Musíš někdy sám se sebou bojovat, abys ohlašoval dobrou zprávu? Pavel se spoléhal na to, že ho Jehova posílí a pomůže mu sebrat potřebnou odvahu. Když budeš o jeho příkladu přemýšlet, pomůže ti to udělat totéž. (1. Kor. 4:16)

„Diskutoval s nimi na základě Písma“ (Skutky 17:1–3)

4. Proč je pravděpodobné, že Pavel strávil v Tesalonice více než tři týdny?

⁴ Zpráva říká, že v Tesalonice Pavel po tři sabaty kázal v synagoze. Znamená to, že v tomto městě strávil jen tři týdny? Nemusí to tak být. Nevíme, jak dlouho po svém příchodu šel Pavel do synagogy poprvé. Kromě toho se z Pavlových dopisů dozvídáme, že on a jeho druhové během pobytu v Tesalonice pracovali, aby se uživili. (1. Tes. 2:9; 2. Tes. 3:7, 8) Navíc v době, kdy byl Pavel v Tesalonice, dvakrát obdržel hmotnou pomoc od bratrů z Filip. (Filip. 4:16) Pravděpodobně tedy v tomto městě zůstal déle než tři týdny.

5. Jak se Pavel snažil působit na své posluchače?

⁵ Když Pavel sebral odvahu ke kázání, začal mluvit k lidem, kteří se shromáždili v synagoze. Podle svého zvyku „s nimi diskutoval na základě Písma. Vysvětloval a pomocí Písma dokazoval, že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých. Řekl: ‚Tím Kristem je Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Sk. 17:2, 3) Všimni si, že Pavel se nesnažil působit na city svých posluchačů. Chtěl je přivést k přemýšlení. Věděl, že ti, kdo chodí do synagogy, znají Písmo a mají k němu úctu, ale že jim chybí porozumění. Proto s nimi na základě Písma diskutoval, přičemž jim vysvětloval a dokazoval, že Ježíš z Nazaretu je slíbeným Mesiášem neboli Kristem.

6. Jak Ježíš vyučoval na základě Písma a jak to na učedníky působilo?

⁶ Pavel se řídil vzorem, který stanovil Ježíš. Ten vyučoval na základě Písma. V průběhu své veřejné služby například řekl svým následovníkům, že podle Písma musí Syn člověka trpět, zemřít a být vzbuzen z mrtvých. (Mat. 16:21) Po svém vzkříšení se Ježíš učedníkům objevil. To samo o sobě mohlo být důkazem, že říkal pravdu. On však pro ně udělal ještě víc. Co? O jeho rozhovoru se dvěma z nich čteme: „Začal od Mojžíše a všech Proroků a vysvětloval jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo.“ Jak to na ně působilo? Později zvolali: „Nehořelo snad naše srdce, když s námi po cestě mluvil a jasně nám vysvětloval Písmo?“ (Luk. 24:13, 27, 32)

7. Proč je důležité, abychom vyučovali na základě Písma?

⁷ Poselství obsažené v Božím Slově má velkou moc. (Hebr. 4:12) Dnešní křesťané tedy své učení zakládají na tomto Slově, tak jako to dělali Ježíš, Pavel a jiní apoštolové. I my chceme své posluchače přivést k přemýšlení. Vysvětlujeme jim biblické verše a s otevřenou Biblí jim dokazujeme pravdivost toho, co učíme. Vždyť to, co přinášíme, není naše vlastní poselství. Když Bibli používáme co nejčastěji, lidé mohou rozpoznat, že nešíříme své vlastní myšlenky, ale Boží nauky. I my sami bychom měli mít na paměti, že poselství, které kážeme, je pevně založeno na Božím Slově. Je naprosto spolehlivé. Když na to budeš myslet, získáš větší jistotu a budeš kázat odvážně jako Pavel.

„Někteří z nich uvěřili“ (Skutky 17:4–9)

8.–10. a) Jaké reakce vyvolala dobrá zpráva mezi lidmi v Tesalonice? b) Proč někteří Židé na Pavla žárlili? c) Co udělali židovští odpůrci?

⁸ Pavel se už dříve přesvědčil o pravdivosti těchto Ježíšových slov: „Otrok není větší než jeho pán. Pokud pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás, pokud zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše.“ (Jan 15:20) Právě s takovými protikladnými reakcemi se nyní Pavel setkal v Tesalonice. Někteří nadšeně přijali slovo, které jim kázal, a chtěli ho dodržovat, ale jiní se postavili na odpor. O těch, kdo reagovali příznivě, Lukáš píše: „Někteří z nich [ze Židů] uvěřili [stali se křesťany] a přidali se k Pavlovi a Silovi, stejně jako velké množství bohabojných Řeků a mnoho významných žen.“ (Sk. 17:4) Tito noví učedníci měli jistě velkou radost, že porozuměli Písmu.

⁹ Zatímco některým se Pavlova slova líbila a byli za ně vděční, jiní se rozzuřili. Někteří tesaloničtí Židé žárlili, protože se Pavlovi podařilo přesvědčit „velké množství bohabojných Řeků“. Ti Židé totiž ve snaze získat proselyty vyučovali předtím tyto Řeky naukám z Hebrejských písem a nyní je považovali za svůj majetek. Najednou to však vypadalo, že jim je Pavel krade, a to přímo v synagoze! Židé byli naplněni vztekem.

¹⁰ Lukáš nám říká, co se dělo dál. „Židé začali žárlit. Vzali nějaké ničemy, povaleče z tržiště, vyvolali srocení davu a způsobili ve městě rozruch. Napadli Jasonův dům a hledali Pavla a Sila, aby je vydali do rukou davu. Když je nenašli, odvlekli Jasona a některé bratry k městským vládcům a křičeli: ‚Ti muži, kteří rozvrátili celý svět, přišli i sem a Jason je vzal k sobě domů! Ti všichni porušují nařízení císaře, když tvrdí, že králem je někdo jiný – Ježíš.‘“ (Sk. 17:5–7) Jaký dopad bude mít tato akce davu na Pavla a jeho spolupracovníky?

11. Jaká obvinění byla vznesena proti Pavlovi a ostatním hlasatelům Království a jaké nařízení měli možná jejich žalobci na mysli? (Viz poznámka pod čarou.)

¹¹ Dav je něco hrozného. Valí se prudce a nekontrolovaně jako rozvodněná řeka. To byla zbraň, kterou Židé použili, aby se zbavili Pavla a Sila. Když vyvolali ve městě „rozruch“, pokusili se přesvědčit vládce, že obvinění vznesená proti těmto mužům jsou velmi závažná. První věcí, ze které byli hlasatelé Království obviněni, bylo to, že „rozvrátili celý svět“. Přitom rozruch v Tesalonice vůbec nevyvolali oni! Druhé obvinění bylo daleko závažnější. Podle těchto Židů misionáři prohlašovali, že králem je někdo jiný, totiž Ježíš, a tím porušovali nařízení císaře.a

12. Z čeho vyplývá, že obvinění vznesená proti křesťanům v Tesalonice mohla mít závažné důsledky?

¹² Vzpomeňme si, že proti Ježíšovi vznesli náboženští vůdci podobné obvinění. Pilátovi řekli: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ … a říká o sobě, že je Kristus, král.“ (Luk. 23:2) Pilát se možná bál, aby si o něm císař nemyslel, že omlouvá velezradu, a proto Ježíše odsoudil k smrti. Také obvinění vznesená proti křesťanům v Tesalonice mohla mít závažné důsledky. Jedno výkladové dílo uvádí: „Nebezpečí, kterému tak byli vystaveni, bylo nanejvýš vážné, protože ‚už samotný náznak, že se někdo dopustil zrady vůči císařům, se mnohdy stal pro obviněného osudným‘.“ Bude tento nenávistný útok úspěšný?

13., 14. a) Proč se útok davu nezdařil? b) Jak Pavel projevil obezřetnost, k níž Kristus nabádal své následovníky, a jak Pavlův příklad můžeme napodobovat my?

¹³ Rozbouřenému davu se kazatelské dílo v Tesalonice nepodařilo zastavit. Proč? V prvé řadě proto, že Pavel a Silas nebyli k nalezení. Kromě toho městští vládci zjevně nebyli přesvědčeni, že obvinění jsou pravdivá. Vyžádali si „záruku“, což byla možná kauce, a potom propustili Jasona i ostatní bratry, kteří před ně byli přivedeni. (Sk. 17:8, 9) Pavel se zachoval podle Ježíšovy rady „buďte … obezřetní jako hadi a přitom nevinní jako holubice“. Prozíravě se vyhnul nebezpečí, aby mohl v kázání pokračovat jinde. (Mat. 10:16) Je zřejmé, že sice sebral odvahu, ale zbytečně neriskoval. Jak mohou dnešní křesťané napodobovat jeho příklad?

¹⁴ V nové době se mnohokrát stalo, že duchovní různých církví poštvali na svědky Jehovovy dav. Osočovali je z protistátní činnosti a vlastizrady a snažili se zmanipulovat vládce, aby proti svědkům zasáhli. Podobně jako pronásledovatelé v prvním století jsou i novodobí odpůrci podněcováni žárlivostí. Praví křesťané si samozřejmě o těžkosti neříkají. Střetům s takovými rozzlobenými a nerozumnými lidmi se pokud možno vyhýbáme. Raději budeme v naší činnosti pokojně pokračovat jinde a případně se vrátíme později, až se situace uklidní.

„Byli přístupnější“ (Skutky 17:10–15)

15. Jak Beroané reagovali na dobrou zprávu?

¹⁵ S ohledem na jejich bezpečnost byli Pavel a Silas posláni do Beroy vzdálené asi 65 kilometrů. Když do města dorazili, Pavel vešel do synagogy a promluvil k lidem, kteří se tam shromáždili. Muselo ho potěšit, že našel vnímavé posluchače. Lukáš napsal, že Židé v Beroi „byli přístupnější než ti v Tesalonice. Přijali Boží slovo s velkou ochotou a denně pečlivě zkoumali Písmo, jestli to, co slyšeli, je pravda“. (Sk. 17:10, 11) Vrhají snad tato slova nepříznivé světlo na jednotlivce z Tesaloniky, kteří přijali pravdu? To jistě ne. Pavel jim později napsal: „Neustále děkujeme Bohu, že když jste od nás slyšeli Boží slovo, nepřijali jste ho jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo. A toto slovo působí ve vás věřících.“ (1. Tes. 2:13) Ale jak se projevovalo to, že Židé v Beroi byli přístupnější?

16. Proč bylo vhodné říci, že Beroané „byli přístupnější“?

¹⁶ Ačkoli Beroané slyšeli něco úplně nového, nebyli podezřívaví ani přehnaně kritičtí. Nebyli však ani lehkověrní. Nejdříve si Pavlova slova pozorně vyslechli. To, co se dozvěděli, si pak ověřovali zkoumáním Písma, kterému nyní díky Pavlovi lépe rozuměli. Navíc Boží Slovo studovali pilně, a to nejen o sabatu, ale každý den. A dělali to „s velkou ochotou“, přičemž se upřímně snažili zjistit, co dalšího Písmo zjevuje ve světle tohoto nového učení. Pak byli natolik pokorní, že udělali potřebné změny. Čteme totiž, že „mnozí z nich uvěřili“. (Sk. 17:12) Jistě chápeme, proč o nich Lukáš napsal, že „byli přístupnější“.

17. Proč je příklad Beroanů tak chvályhodný a jak ho můžeme napodobovat i dlouho potom, co jsme uvěřili?

¹⁷ Beroané nemohli tušit, že záznam o tom, jak reagovali na dobrou zprávu, bude uchován v Božím Slově jako příklad krásného přístupu k duchovním věcem. Jednali přesně tak, jak si to Pavel jistě přál a jak to od nich Bůh Jehova očekával. My dnes lidi povzbuzujeme, aby jednali stejně – aby pečlivě zkoumali Bibli a tak svou víru pevně založili na Božím Slově. A jak je to s námi? Když už jsme uvěřili, znamená to, že nepotřebujeme být přístupní? Naopak. Je stále důležitější, abychom ochotně přijímali poučení od Jehovy a pohotově ho uplatňovali. Jehovovi tak umožňujeme, aby nás tvaroval a školil v souladu se svou vůlí. (Iz. 64:8) Díky tomu jsme pro našeho nebeského Otce stále užiteční a ve všem se mu líbíme.

18., 19. a) Proč Pavel opustil Berou, ale jak projevil příkladnou vytrvalost? b) Komu bude Pavel kázat dál a kde?

¹⁸ Pavel v Beroi nezůstal dlouho. Vyprávění pokračuje: „Když se Židé v Tesalonice dozvěděli, že Pavel oznamuje Boží slovo i v Beroi, přišli tam a znepokojili a pobouřili davy. Bratři okamžitě poslali Pavla k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. Ti, kdo šli s Pavlem, ho doprovodili až do Atén. Odtamtud se vrátili s Pavlovým vzkazem, aby za ním Silas a Timoteus co nejrychleji přišli.“ (Sk. 17:13–15) Nepřátelé dobré zprávy byli opravdu zarputilí. Nespokojili se s tím, že Pavla vyhnali z Tesaloniky. Cestovali do Beroy a snažili se tam vyvolat tytéž těžkosti. Pavla však nic nezastavilo. Věděl, že jeho obvod je rozlehlý, a tak se jednoduše vydal kázat jinam. Buďme i my pevně rozhodnuti jednat tak, aby snahy těch, kdo chtějí zastavit kazatelské dílo, vyšly na prázdno.

¹⁹ To, co Pavel zažil při vydávání důkladného svědectví Židům v Tesalonice a Beroi, bylo pro něj jistě velmi poučné. Přesvědčil se, že je důležité vydávat svědectví odvážně a diskutovat s lidmi na základě Písma. Totéž poučení si odnášíme i my. Na Pavla však nyní čekali zcela jiní posluchači – nežidovští obyvatelé Atén. Jak se mu v tomto městě bude dařit? To uvidíme v následující kapitole.

1.–3. a) Co apoštola Pavla v Aténách tak rozrušilo? b) Co se můžeme dozvědět, když prozkoumáme Pavlův příklad?

PAVEL je velmi rozrušen. Prochází se po Aténách, středisku řecké vzdělanosti, kde kdysi vyučovali Sokrates, Platón a Aristoteles. Atéňané jsou velmi zbožní. Uctívají panteon bohů. Pavel tedy všude kolem sebe – v chrámech, na veřejných prostranstvích a na ulicích – vidí mnoho model. Dobře ví, jak se na modlářství dívá Jehova, pravý Bůh. (2. Mojž. 20:4, 5) Věrný apoštol smýšlí stejně: pociťuje k modlám nevýslovný odpor.

² Když přijde na agoru neboli tržiště, spatří něco zvlášť otřesného. V severozápadním rohu agory nedaleko hlavního vstupu je vystaveno mnoho falických soch boha Herma. Celé tržiště je plné různých svatyní. Jak bude tento horlivý apoštol kázat v prostředí, které je prosáklé modlářstvím? Dokáže ovládnout emoce a nalézt společný základ s posluchači? Podaří se mu pomoci některým lidem, aby hledali pravého Boha a opravdu ho našli?

³ Pavlova řeč k aténským vzdělancům zaznamenaná ve Skutcích 17:22–31 je vzorem výmluvnosti, taktu a dobrého úsudku. Když budeme Pavlův příklad zkoumat, můžeme se mnoho dozvědět o tom, jak v rozhovoru položit společný základ a pomoci posluchačům k přemýšlení.

Pavel vyučuje „na tržišti“ (Skutky 17:16–21)

4., 5. Kde v Aténách Pavel kázal a proč to nebyl lehký kazatelský obvod?

⁴ Pavel navštívil Atény při své druhé misionářské cestě asi v roce 50 n. l.a Zatímco čekal na to, až z Beroy dorazí Silas a Timoteus, začal podle svého zvyku „diskutovat v synagoze se Židy“. Také chodil tam, kde mohl vydávat svědectví aténským občanům nežidovského původu – na tržiště. (Sk. 17:17) Aténská agora ležela na severozápad od Akropole a zabírala plochu o rozloze asi pěti hektarů. Toto tržiště bylo víc než jen místem k nakupování a prodávání. Bylo aténským náměstím. V jednom výkladovém díle je napsáno, že agora byla „hospodářským, politickým a kulturním srdcem města“. Atéňané se zde s oblibou scházeli, aby debatovali.

⁵ Toto tržiště nebylo lehkým kazatelským obvodem. K Pavlovým posluchačům patřili epikurejci a stoikové, stoupenci dvou vzájemně si konkurujících filozofických škol.b Epikurejci věřili, že život začal existovat náhodou. Jejich životní filozofii vyjadřovala tato slova: „Bohů není třeba se bát; ve smrti není bolest; dobra lze dosáhnout; zlo se dá vydržet.“ Stoikové vyzdvihovali důležitost rozumu a logiky a nevěřili, že Bůh je osoba. Epikurejci ani stoikové nevěřili ve vzkříšení, o němž učili Kristovi následovníci. Je zřejmé, že filozofické názory těchto dvou skupin nebyly slučitelné se vznešenými pravdami ryzího křesťanství, o kterých kázal Pavel.

6., 7. Jak někteří řečtí vzdělanci reagovali na to, co učil Pavel, a s jakou obdobnou reakcí se můžeme setkat dnes?

⁶ Jak tito řečtí vzdělanci reagovali na to, co Pavel učil? Někteří o něm prohlásili, že je „mluvka“ nebo doslova „sběrač semen“. (Sk. 17:18) O tomto řeckém výrazu jeden znalec uvádí: „Původně se toto slovo používalo na ptáčka, který po různých místech sbíral semínka. Později jím byli označováni lidé, kteří na tržišti sbírali zbytky jídla a jiné vyhozené věci. Ještě později začalo být používáno obrazně na kohokoli, kdo sbíral útržkovité informace, a zejména na někoho, kdo je pak nedokázal správně propojit.“ Ti intelektuálové v podstatě říkali, že Pavel je nevzdělaný plagiátor. Ale jak uvidíme dál, on se takovými hanlivými výroky nedal zastrašit.

⁷ Dnes je to podobné. Jako svědkové Jehovovi se často setkáváme s tím, že o nás druzí mluví hanlivě kvůli našim názorům založeným na Bibli. Někteří učitelé například prohlašují, že evoluce je fakt, a tvrdí, že všichni inteligentní lidé ji musí přijmout. Každého, kdo v evoluci odmítá věřit, tak vlastně prohlašují za nevzdělaného. Když lidem říkáme, co je napsáno v Bibli, a poukazujeme na doklady plánovitosti v přírodě, takoví vzdělanci o nás mluví pohrdlivě, jako bychom byli nějací „sběrači semen“. My se však nedáme zastrašit, ale dál budeme s přesvědčením obhajovat náš názor, že život na zemi je dílem inteligentního konstruktéra, Boha Jehovy. (Zjev. 4:11)

8. a) Co řekli někteří lidé, když slyšeli Pavlovo kázání? b) Co možná znamená to, že byl Pavel odveden k Areopagu? (Viz poznámka pod čarou.)

⁸ Jiní lidé, kteří slyšeli Pavlovo kázání na tržišti, reagovali odlišně. O Pavlovi prohlásili: „Zdá se, že zvěstuje cizí božstva.“ (Sk. 17:18) Opravdu Pavel hlásal Atéňanům nové bohy? To bylo závažné nařčení. Podobalo se jednomu z obvinění, která byla o staletí dříve vznesena proti Sokratovi a pro která byl odsouzen k smrti. Není divu, že Pavel byl odveden k Areopagu a vyzván, aby vysvětlil to učení, které Atéňanům připadalo neobvyklé.c Jak Pavel obhájí své poselství před lidmi, kteří neznají Písmo?

„Aténští muži, vidím, že…“ (Skutky 17:22, 23)

9.–11. a) Jak se Pavel snažil vytvořit společný základ se svými posluchači? b) Jak můžeme Pavlův příklad napodobovat v naší službě?

⁹ Vzpomeňme si, že Pavla velmi rozrušilo modlářství, které v Aténách viděl na každém kroku. Nezačal však uctívání model ihned rezolutně odsuzovat, ale zachoval klid. Velmi taktně se snažil získat své posluchače tím, že položil společný základ. Na úvod prohlásil: „Aténští muži, vidím, že se v každém ohledu bojíte božstev víc než jiní.“ (Sk. 17:22) Pavel jim v podstatě řekl: „Vidím, že jste velmi zbožní.“ To, že je pochválil za jejich náboženské cítění, bylo moudré. Uvědomoval si, že i člověk zaslepený falešnými naukami může mít vnímavé srdce. Vždyť on sám kdysi „jednal z nevědomosti a bez víry“. (1. Tim. 1:13)

¹⁰ Na tomto společném základě Pavel dál stavěl. Zmínil se o tom, že zpozoroval hmatatelný důkaz zbožnosti Atéňanů – oltář zasvěcený „Neznámému Bohu“. Podle jednoho zdroje „bylo obvyklé, že Řekové a jiní zasvěcovali oltáře ‚neznámým bohům‘, aby při uctívání náhodou neopomenuli nějakého boha, který by se jinak mohl urazit“. Atéňané takový oltář měli, čímž připouštěli, že existuje Bůh, kterého neznají. Pavel toho využil, aby přešel k námětu, o němž kázal, totiž k dobré zprávě. Řekl: „Koho uctíváte, aniž byste ho znali, toho vám zvěstuji.“ (Sk. 17:23) Jeho argumentace byla jemná, ale působivá. Nekázal o žádném novém nebo cizím bohu, jak ho někteří obviňovali. Podával vysvětlení o Bohu, kterého neznali – o pravém Bohu.

¹¹ Jak můžeme Pavlův příklad napodobovat v naší službě? Jestliže jsme všímaví, možná uvidíme něco, z čeho se dá usoudit, že před sebou máme zbožného člověka. Snad si všimneme nějakého náboženského předmětu, který má na sobě nebo který je vystaven v jeho domácnosti či v blízkosti domu. Mohli bychom říci: „Vidím, že jste věřící člověk. Doufal jsem, že se setkám s někým, kdo je nábožensky založený.“ Když taktně dáme najevo, že náboženské cítění svého posluchače bereme vážně, můžeme tím položit základ pro rozhovor. Pamatujme, že o nikom si nechceme dělat předčasný úsudek podle jeho náboženského přesvědčení. Vždyť i mnozí naši spoluvěřící kdysi upřímně zastávali nesprávné náboženské názory.

Bůh „není daleko od nikoho z nás“ (Skutky 17:24–28)

12. Jak Pavel přizpůsobil svůj výklad posluchačům?

¹² Pavel sice položil společný základ, ale podaří se mu ho udržet, když bude vydávat svědectví? Věděl, že jeho posluchači jsou vzdělaní v řecké filozofii a že neznají Písmo. Proto svůj výklad v několika směrech přizpůsobil. Za prvé, předkládal biblické nauky, aniž přímo citoval z Písma. Za druhé, občas mluvil ke svým posluchačům v první osobě množného čísla – tedy tak, jako by byl jedním z nich. Za třetí, citoval z řecké literatury, aby ukázal, že určité myšlenky, které vyučuje, jsou obsaženy i v jejich vlastních spisech. Pavlovu působivou řeč nyní prozkoumáme. Které důležité pravdy oznámil o Bohu, jehož Atéňané neznali?

13. Co Pavel vysvětlil o původu vesmíru a jaký byl hlubší význam jeho slov?

¹³ Bůh stvořil vesmír. Pavel řekl: „Bůh, který stvořil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země, nebydlí v chrámech postavených rukama.“d (Sk. 17:24) Vesmír nevznikl náhodou. Pravý Bůh je stvořitelem všeho. (Žalm 146:6) Na rozdíl od Athény a jiných božstev, která byla slavná jen díky svým chrámům, svatyním a oltářům, Svrchovaného pána nebe a země nemohou chrámy postavené lidskýma rukama ani pojmout. (1. Král. 8:27) Bylo jasné, co tím Pavel chce říci: Pravý Bůh je vznešenější než jakákoli lidmi vytvořená modla v chrámu, který také vytvořili jenom lidé. (Iz. 40:18–26)

14. Jak Pavel ukázal, že Bůh není závislý na lidech?

¹⁴ Bůh není závislý na lidech. Ctitelé model obvykle oblékali své předměty zbožňování do nádherných oděvů, zahrnovali je drahými dary nebo jim přinášeli jídlo a pití – jako by modly něco takového potřebovaly. Někteří řečtí filozofové, kteří byli mezi Pavlovými posluchači, však možná zastávali názor, že bohové od lidí nic nepotřebují. V tom případě určitě souhlasili s Pavlovým výrokem, že Bůh „si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval“. Lidé skutečně nemohou dát Stvořiteli nic hmotného. Je to naopak. On dává lidem, co potřebují – „život, dech a všechno“ ostatní, například sluneční světlo, déšť a úrodnou půdu. (Sk. 17:25; 1. Mojž. 2:7) Bůh jakožto dárce tedy není závislý na lidech, kteří jsou příjemci jeho darů.

15. Jak se Pavel vyjádřil k tomu, že Atéňané se dívali svrchu na lidi neřeckého původu, a jaké důležité ponaučení si můžeme vzít z jeho příkladu?

¹⁵ Bůh stvořil člověka. Atéňané se dívali svrchu na lidi, kteří nebyli řeckého původu. Ale hrdost na rasu nebo národnost je v rozporu s biblickou pravdou. (5. Mojž. 10:17) Pavel se k této citlivé otázce vyjádřil taktně a obratně. Slova, že Bůh „z jednoho člověka vytvořil všechny národy“, musela jeho posluchače přivést k zamyšlení. (Sk. 17:26) Pavel čerpal z 1. Mojžíšovy, kde je záznam o Adamovi, předku všech lidí. (1. Mojž. 1:26–28) Jelikož celé lidstvo má společného předka, žádná rasa ani národnost není nadřazena jiné. Tuto myšlenku jistě pochopil každý z Pavlových posluchačů. Z Pavlova příkladu si můžeme vzít důležité ponaučení. V kazatelské službě sice chceme být taktní a rozumní, ale nechceme biblickou pravdu ředit ve snaze učinit ji pro druhé přijatelnější.

16. Jaký smysl života dal lidem Stvořitel?

¹⁶ Božím záměrem je, aby k němu lidé měli blízký vztah. Ačkoli filozofové v Pavlově posluchačstvu možná často debatovali o smyslu lidské existence, nikdy nemohli najít uspokojivé vysvětlení. Pavel jim však jasně ukázal, jaký smysl života dal lidem Stvořitel, totiž „aby hledali Boha – jestli by ho mohli nahmatat a opravdu ho najít – i když vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Sk. 17:27) Bůh, kterého Atéňané neznali, rozhodně není nepoznatelný. Není daleko od těch, kdo ho opravdu chtějí najít a dozvědět se o něm. (Žalm 145:18) Všimněme si, že Pavel řekl „od nikoho z nás“ a tak sám sebe zahrnul mezi lidi, kteří potřebovali Boha hledat a „nahmatat“.

17., 18. Proč by se lidé měli cítit přitahováni k Bohu a v čem je pro nás poučné to, jak se Pavel snažil získat si své posluchače?

¹⁷ K Bohu by se lidé měli cítit přitahováni. Díky němu „máme život, pohybujeme se a existujeme,“ pokračoval Pavel. Někteří učenci se domnívají, že zde nepřímo citoval výrok Epimenida, krétského básníka, který žil v šestém století př. n. l. a byl „významnou postavou aténské náboženské tradice“. Pavel uvedl ještě jiný důvod, proč by se lidé měli cítit k Bohu přitahováni. „Jak to řekli i někteří vaši básníci: ‚My všichni jsme jeho děti.‘“ (Sk. 17:28) Lidé by k Bohu měli cítit příbuzenský vztah. Vždyť on stvořil toho jednoho člověka, z něhož pochází celé lidstvo. Pavel si chtěl své posluchače získat, a proto moudře citoval přímo z řeckých spisů, které bezpochyby uznávali.e Podobně jako Pavel můžeme občas v rozumné míře citovat z historických knih, encyklopedií a jiných uznávaných světských zdrojů. Pomocí vhodného citátu z takového zdroje můžeme například někoho přesvědčit o tom, jaký původ mají některé zvyky nebo svátky, jež jsou spojeny s falešným náboženstvím.

¹⁸ Až do této chvíle Pavel vysvětloval základní pravdy o Bohu, přičemž moudře volil slova s ohledem na své aténské posluchače. Co měli na základě těchto důležitých informací udělat? To jim vzápětí řekl.

„Všichni všude by měli činit pokání“ (Skutky 17:29–31)

19., 20. a) Jak Pavel odhalil, že uctívat lidmi vytvořené modly je pošetilé? b) Co měli Pavlovi posluchači udělat?

¹⁹ Nyní Pavel mohl své posluchače vybídnout k jednání. Odvolal se na uvedený citát z řeckých spisů a prohlásil: „Pokud jsme tedy Boží děti, neměli bychom si myslet, že se Božská bytost podobá zlatu, stříbru nebo kameni – něčemu vytvořenému lidskou zručností a důmyslem.“ (Sk. 17:29) Jestliže jsou lidé Božím výtvorem, mohl by snad Bůh vypadat jako modly, které vytvořil člověk? Pavel svou taktní argumentací odhalil, že uctívat modly je pošetilé. (Žalm 115:4–8; Iz. 44:9–20) Díky tomu, že řekl „neměli bychom“, jeho výtka zřejmě nezněla tak tvrdě.

²⁰ Apoštol jasně ukázal, že je potřeba jednat. Pokračoval: „Bůh sice toleroval období takové nevědomosti [kdy si lidé představovali, že se mu mohou zalíbit uctíváním model], ale teď oznamuje lidem, že by měli všichni všude činit pokání.“ (Sk. 17:30) Když Pavlovi posluchači slyšeli výzvu k pokání, někteří z nich byli možná otřeseni. Z Pavlovy působivé řeči však mohli pochopit, že za svůj život vděčí Bohu, a že jsou mu tudíž zodpovědní. Bylo zapotřebí, aby Boha hledali, poznali o něm pravdu a uvedli do souladu s touto pravdou celý svůj způsob života. V případě Atéňanů to znamenalo uznat, že modlářství je hřích, a odvrátit se od něj.

21., 22. Co závažného řekl Pavel na závěr a jaký význam mají jeho slova pro nás?

²¹ Svou řeč Pavel uzavřel těmito závažnými slovy: „[Bůh] stanovil … den, kdy bude spravedlivě soudit svět prostřednictvím muže, kterého tím pověřil, a všechny o tom ujistil tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Sk. 17:31) Přijde soudný den – to je opravdu pádný důvod, proč hledat a najít pravého Boha! Jméno ustanoveného soudce apoštol neuvedl, ale řekl o tomto soudci něco ohromujícího: žil jako člověk, zemřel a Bůh ho vzkřísil!

²² Tento burcující závěr má pro nás hluboký význam. Víme, že soudcem, kterého Bůh ustanovil, je vzkříšený Ježíš Kristus. (Jan 5:22) Také víme, že soudný den bude trvat tisíc let a že se rychle blíží. (Zjev. 20:4, 6) Nemáme z něj strach – uvědomujeme si totiž, že lidem, kteří budou posouzeni jako věrní, přinese nevýslovné požehnání. Splnění naší naděje na krásnou budoucnost je zaručeno tím největším zázrakem – vzkříšením Ježíše Krista.

„Někteří … uvěřili“ (Skutky 17:32–34)

23. Jaké reakce vyvolala Pavlova řeč?

²³ Pavlova řeč vyvolala různé reakce. „Někteří se začali posmívat“, když slyšeli o vzkříšení. Jiní byli zdvořilí, ale vyjádřili se vyhýbavě. Řekli: „Poslechneme si to od tebe zase jindy.“ (Sk. 17:32) Několik posluchačů však zareagovalo pozitivně. „Někteří se k němu … přidali a uvěřili. Byl mezi nimi i soudce areopagského soudu Dionysios, žena jménem Damaris a další.“ (Sk. 17:34) S podobnými reakcemi se setkáváme v naší kazatelské službě. Někteří lidé se nám možná posmívají a jiní jsou zdvořilí, ale lhostejní. K naší velké radosti se však najdou i lidé, kteří poselství o Království přijmou a uvěří.

24. Jaké poučení si můžeme vzít z řeči, kterou Pavel pronesl, když stál uprostřed Areopagu?

²⁴ Z Pavlovy řeči poznáváme, jak je možné logicky rozvíjet námět, přesvědčivě argumentovat a přizpůsobovat se posluchačům. Kromě toho vidíme, jak důležité je být trpěliví a taktní vůči těm, kdo jsou zaslepeni názory falešného náboženství. Také si můžeme odnést toto důležité poučení: Nikdy nesmíme biblickou pravdu ředit ve snaze vyhnout se konfliktům. Nicméně když budeme napodobovat příklad apoštola Pavla, můžeme své vyučování v kazatelské službě zlepšit. A dozorci se díky tomu mohou stát způsobilejšími učiteli ve sboru. Pak budeme dobře připraveni pomáhat druhým, „aby hledali Boha“ a opravdu ho našli. (Sk. 17:27)

1.–3. Proč přišel apoštol Pavel do Korintu a o jaké věci se musí postarat?

POMALU se chýlí ke konci rok 50 n. l. Apoštol Pavel je v Korintu, bohatém obchodním městě, v němž žije mnoho Řeků, Římanů a Židů.a Nepřišel sem kupovat nebo prodávat zboží ani hledat zaměstnání. Přišel z mnohem závažnějšího důvodu – aby vydával svědectví o Božím království. Potřebuje však ubytování. A je rozhodnut nikoho po finanční stránce nezatěžovat. Nechce vyvolávat dojem, že se živí kázáním Božího slova. Co udělá?

² Pavel umí vyrábět stany. Toto řemeslo není snadné, ale on je ochoten vydělávat si na živobytí vlastníma rukama. Získá v tomto rušném městě zaměstnání? Najde vhodné místo, kde by se mohl ubytovat? Přestože ještě neví, jak tyto věci zařídit, neztrácí ze zřetele svou hlavní práci, totiž kazatelskou službu.

³ Pavel nakonec zůstal v Korintu dost dlouho a jeho služba přinesla bohaté ovoce. Co všechno v tomto městě dělal? A jak může jeho příklad pomoci nám, abychom vydávali důkladné svědectví o Božím království?

„Vyráběli stany“ (Skutky 18:1–4)

4., 5. a) Kde Pavel bydlel, když byl v Korintu, a co dělal pro svou obživu? b) Jak se Pavel možná stal výrobcem stanů?

⁴ Nějaký čas po svém příchodu do Korintu se Pavel setkal s pohostinnou manželskou dvojicí – se Židem jménem Aquila a jeho ženou Priscillou neboli Priskou. Tito manželé se v Korintu usadili proto, že císař Claudius vydal výnos, „aby všichni Židé opustili Řím“. (Sk. 18:1, 2) Aquila a Priscilla nejenže přijali Pavla k sobě domů, ale také ho pozvali, aby s nimi pracoval. Čteme o tom: „Zůstal u nich a pracoval s nimi, protože měli stejné řemeslo – vyráběli stany.“ (Sk. 18:3) V domácnosti těchto laskavých manželů bydlel Pavel po celou dobu své služby v Korintu. Právě u Aquily a Priscilly možná napsal některé ze svých dopisů, jež se později staly součástí biblického kánonu.b

⁵ Jak to, že Pavel, muž vychovaný „u Gamalielových nohou“, vyráběl stany? (Sk. 22:3) Židé v prvním století zřejmě nepovažovali za nedůstojné naučit své děti nějakému řemeslu, i když jim snad zajistili i další vzdělání. Také Pavel se zřejmě svému řemeslu naučil v mládí. Pocházel totiž z Tarsu v Kilikii, což byla oblast proslulá látkou zvanou cilicium, ze které se dělaly stany. Co tato práce obnášela? Mohla zahrnovat tkaní stanové látky nebo samotnou výrobu stanů, při které bylo třeba tuto hrubou a tuhou látku stříhat a sešívat. V každém případě to byla práce namáhavá.

6., 7. a) Jak Pavel pohlížel na výrobu stanů a z čeho je patrné, že podobný názor měli i Aquila a Priscilla? b) Jak se příkladem Pavla, Aquily a Priscilly řídí dnešní křesťané?

⁶ Pavel nepovažoval výrobu stanů za své hlavní povolání. Zabýval se tímto řemeslem jen proto, aby se uživil a mohl se věnovat křesťanské službě, při níž oznamoval dobrou zprávu „zdarma“. (2. Kor. 11:7) A jak na své řemeslo pohlíželi Aquila a Priscilla? Jakožto křesťané se na světskou práci bezpochyby dívali stejně jako Pavel. Vždyť v roce 52 n. l., kdy Pavel opouštěl Korint, všeho nechali a odcestovali s ním do Efezu. Tam se v jejich domě shromažďoval sbor. (1. Kor. 16:19) Později se vrátili do Říma a potom se přestěhovali opět do Efezu. Tito horliví manželé dávali na první místo zájmy Království a ochotně věnovali svůj čas a své síly tomu, aby sloužili druhým. Byly jim za to vděčné „všechny sbory z národů“. (Řím. 16:3–5; 2. Tim. 4:19)

⁷ Z Pavla, Aquily a Priscilly si novodobí křesťané berou příklad. I dnešní horliví kazatelé tvrdě pracují, aby nikomu „nebyli na obtíž“. (1. Tes. 2:9) Mnoho celodobých hlasatelů Království pracuje na částečný úvazek nebo dělá nějakou sezónní práci, aby se uživili a mohli se věnovat křesťanské službě. Tu považují za své hlavní povolání. Mnozí Jehovovi služebníci jsou pohostinní jako Aquila a Priscilla a zvou k sobě domů krajské dozorce. Křesťané, kteří jsou „vždycky pohostinní“, vědí, jak to může být povzbudivé a posilující. (Řím. 12:13)

„Mnozí Korinťané … uvěřili“ (Skutky 18:5–8)

8., 9. Jak Pavel reagoval, když se jeho intenzivní kázání Židům setkalo s odporem, a kde kázal potom?

⁸ To, že Pavel považoval svou světskou práci jen za prostředek k obživě, se jasně ukázalo, když z Makedonie přišli Silas a Timoteus a přinesli štědré dary. (2. Kor. 11:9) Pavel se ihned „začal naplno věnovat oznamování Božího slova“. (Sk. 18:5) Toto intenzivní kázání Židům se však setkalo se značným odporem. Pavel se zřekl další odpovědnosti za to, že nepřijímají životodárné poselství o Kristu. Setřásl si prach z oděvu a svým židovským odpůrcům oznámil: „Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami. Já jsem bez viny. Odteď půjdu k lidem z jiných národů.“ (Sk. 18:6; Ezek. 3:18, 19)

⁹ Kde teď bude Pavel kázat? Muž jménem Titius Justus, pravděpodobně židovský proselyta, mu dal k dispozici svůj dům, který sousedil se synagogou. Pavel tedy odešel ze synagogy do Justova domu. (Sk. 18:7) Až do konce svého pobytu v Korintu sice dál bydlel u Aquily a Priscilly, ale Justův dům se stal střediskem jeho kazatelské činnosti.

10. Z čeho je patrné, že Pavel netrval na svém rozhodnutí kázat jenom lidem z jiných národů?

¹⁰ Když Pavel řekl, že odteď půjde k lidem z jiných národů, znamenalo to snad, že už se nebude věnovat žádným Židům a proselytům – ani těm, kteří by projevili zájem? Tak to určitě nebylo. Například „představený synagogy Krispus uvěřil v Pána i s celou svou domácností“. Někteří z těch, kdo byli spojeni se synagogou, se zřejmě ke Krispovi přidali. Bible totiž říká: „Mnozí Korinťané, kteří slyšeli dobrou zprávu, uvěřili a dali se pokřtít.“ (Sk. 18:8) V domě Titia Justa se tedy začal scházet nově vytvořený sbor korintských křesťanů. Pokud jsou tyto události popsány chronologicky – jak je to pro Lukáše typické – pak došlo k obrácení těchto Židů nebo proselytů až potom, co si Pavel setřásl prach z oděvu. To by výmluvně svědčilo o jeho přizpůsobivosti.

11. Jak dnes svědkové Jehovovi napodobují Pavla, když kážou členům takzvaných křesťanských církví?

¹¹ Na mnoha místech dnes mají takzvané křesťanské církve silnou pozici a velmi ovlivňují své členy. Misionáři těchto církví získali v některých zemích a na některých ostrovech mnoho konvertitů. Lidé, kteří se prohlašují za křesťany, jsou často spoutáni tradicemi, podobně jako byli korintští Židé v prvním století. My však podle Pavlova příkladu takovým lidem horlivě kážeme, přičemž stavíme na tom, co už z Bible znají. Přestože nám někdy odporují nebo nás jejich náboženští vůdci pronásledují, my neztrácíme naději. Mezi těmi, kdo „jsou horliví pro Boha, ale ne podle přesného poznání“, může být mnoho mírných lidí, které je potřeba najít. (Řím. 10:2)

„Mám v tomto městě mnoho lidí“ (Skutky 18:9–17)

12. O čem byl Pavel ujištěn ve vidění?

¹² Pokud Pavel neměl jistotu, zda má v Korintu sloužit dál, jeho pochybnosti se určitě rozptýlily té noci, kdy se mu ve vidění zjevil Pán Ježíš a řekl mu: „Neboj se. Mluv a nemlč, protože jsem s tebou. Nikdo tě nenapadne a neublíží ti, protože mám v tomto městě mnoho lidí.“ (Sk. 18:9, 10) Vidění muselo Pavla opravdu povzbudit. Sám Pán mu slíbil ochranu před těmi, kdo by mu chtěli ublížit, a ujistil ho, že v Korintu je mnoho lidí, kteří si zaslouží slyšet dobrou zprávu. Co tedy Pavel udělal? „Zůstal [tam] rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo.“ (Sk. 18:11)

13. Na kterou událost si Pavel mohl vzpomenout, když ho přiváděli k soudcovskému stolci, ale proč mohl doufat, že to s ním dopadne jinak?

¹³ Asi po roce stráveném v Korintu se Pavel znovu přesvědčil, že ho Pán Ježíš podporuje. „Židé se proti Pavlovi společně postavili a přivedli ho před soudcovský stolec“, jemuž se říkalo béma. (Sk. 18:12) Někteří znalci se domnívají, že to bylo pódium z modrého a bílého mramoru, bohatě zdobené sochařskými výtvory. Leželo pravděpodobně někde uprostřed korintského tržiště. Prostranství před bémou bylo tak velké, že se zde mohlo shromáždit mnoho lidí. Z archeologických nálezů vyplývá, že soudcovský stolec byl možná vzdálen jen několik kroků od synagogy, a tudíž i od Justova domu. Když Pavla přiváděli k bémě, mohl si vzpomenout na ukamenování Štěpána, který bývá označován jako první křesťanský mučedník. Pavel, známý tehdy jako Saul, „jeho vraždu schvaloval“. (Sk. 8:1) Stane se teď něco podobného jemu samotnému? Ne. Pavel totiž dostal slib: „Nikdo ti neublíží.“ (Sk. 18:10, Ekumenický překlad)

14., 15. a) Z čeho Židé Pavla obvinili a proč Gallio případ zamítl? b) Co se přihodilo Sosthenovi a co s ním možná bylo dál?

¹⁴ Co se stalo, když se Pavel dostal před soudcovský stolec? Magistrátem, který zde soudil, byl Gallio, prokonzul Achaie. Byl to starší bratr římského filozofa Seneky. Židé Pavla obvinili: „Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.“ (Sk. 18:13) Vlastně ho obžalovali z nezákonného proselytismu. Gallio však viděl, že Pavel se nedopustil žádného „bezpráví“ ani nespáchal žádný „zločin“. (Sk. 18:14) Nechtěl se nechat zatáhnout do sporů, které měli Židé mezi sebou. Ještě než Pavel mohl pronést něco na svou obhajobu, prokonzul případ zamítl. Žalobci se rozzuřili. Svůj hněv si vylili na Sosthenovi, který možná nahradil Krispa v úřadu představeného synagogy. Sosthena se zmocnili „a přímo před soudcovským stolcem ho začali bít“. (Sk. 18:17)

¹⁵ Proč jim Gallio dovolil, aby Sosthena zbili? Možná se domníval, že Sosthenes byl tím, kdo navedl dav proti Pavlovi, a že teď jen dostává, co si zaslouží. Ať už tomu bylo jakkoli, zdá se, že tato příhoda nakonec přinesla něco dobrého. Když o několik let později psal Pavel první dopis korintskému sboru, zmínil se o jistém Sosthenovi jako o bratrovi. (1. Kor. 1:1, 2) Šlo snad o téhož Sosthena, který byl před časem v Korintu zbit? Pokud ano, možná mu ta bolestivá zkušenost pomohla přijmout křesťanství.

16. Jak Pánova slova „mluv a nemlč, protože jsem s tebou“ souvisejí s naší službou?

¹⁶ Vzpomeňme si, že ujištění: „Neboj se. Mluv a nemlč, protože jsem s tebou“ dostal Pavel od Pána Ježíše potom, co Židé odmítli jeho kázání. (Sk. 18:9, 10) Tato slova bychom měli mít na paměti, zejména když lidé naše poselství odmítají. Nikdy nezapomeňme, že Jehova čte v lidských srdcích a přitahuje k sobě upřímné lidi. (1. Sam. 16:7; Jan 6:44) Jistě nás to povzbuzuje, abychom se dále intenzivně věnovali službě. Každým rokem se dávají pokřtít statisíce lidí – stovky lidí každý den. Ty, kdo se řídí příkazem „čiňte učedníky z lidí všech národů“, Ježíš ujišťuje: „Budu s vámi po všechny dny až do závěru tohoto systému.“ (Mat. 28:19, 20)

„Když bude Jehova chtít“ (Skutky 18:18–22)

17., 18. O čem možná Pavel přemýšlel, když se plavil do Efezu?

¹⁷ Nelze vyloučit, že díky postoji, který Gallio zaujal k Pavlovým žalobcům, nastalo pro nově vytvořený sbor v Korintu pokojné období. V každém případě Pavel v Korintu „zůstal ještě mnoho dnů“ a až potom se se svými korintskými bratry rozloučil. Na jaře roku 52 n. l. se rozhodl odplout do Sýrie, a to z Kenchrejí, přístavu vzdáleného asi 11 kilometrů na východ od Korintu. Než Kenchreje opustil, dal si „ostříhat vlasy, protože složil slavnostní slib“.c (Sk. 18:18) Potom vzal s sebou Aquilu a Priscillu a přeplavili se přes Egejské moře do Efezu v Malé Asii.

¹⁸ Když se Pavel plavil z Kenchrejí, možná přemýšlel o tom, co všechno v Korintu prožil. Odnášel si mnoho pěkných vzpomínek a měl důvod pociťovat hluboké uspokojení. Sloužil v Korintu 18 měsíců a jeho služba přinesla pěkné výsledky. Byl založen první korintský sbor a scházel se v Justově domě. Mezi těmi, kdo se stali věřícími, byli Justus, Krispus se svou domácností a mnozí jiní. Tito noví věřící přirostli Pavlovi k srdci. Vždyť jim pomáhal, aby se stali křesťany! Později jim napsal, že jsou doporučujícím dopisem napsaným na jeho srdci. Také my cítíme blízký vztah k lidem, kterým jsme mohli pomoci, aby začali uctívat Jehovu. Když vidíme takové „doporučující dopisy“, přináší nám to skutečné uspokojení. (2. Kor. 3:1–3)

19., 20. Co Pavel dělal, když dorazil do Efezu, a v čem nám dal příklad, pokud jde o sledování duchovních cílů?

¹⁹ Když Pavel dorazil do Efezu, ihned se pustil do své hlavní práce. „Vešel do synagogy a diskutoval se Židy.“ (Sk. 18:19) Tehdy se v Efezu zdržel jen krátce. Žádali ho sice, aby zůstal déle, ale on se „nenechal … přemluvit“. Na rozloučenou Efezanům řekl: „Když bude Jehova chtít, vrátím se k vám.“ (Sk. 18:20, 21) Pavel si bezpochyby uvědomoval, že v Efezu je třeba kázat ještě mnoha lidem. Měl v plánu se tam vrátit, ale rozhodl se ponechat věci v Jehovových rukou. Není to snad dobrý příklad pro nás? Když chceme dosáhnout duchovních cílů, musíme být iniciativní. Ale vždy se při tom musíme spoléhat na Jehovovo vedení a snažit se jednat v souladu s jeho vůlí. (Jak. 4:15)

²⁰ V Efezu Pavel zanechal Aquilu a Priscillu a vydal se na moře. Když připlul do Cesareje, podle všeho „odcestoval“ do Jeruzaléma a pozdravil místní sbor. (Sk. 18:22) Potom se odebral do syrské Antiochie, která pro něj byla výchozí základnou. Jeho druhá misionářská cesta úspěšně skončila. Co jej čeká na jeho poslední misionářské cestě?