Pisatel: Pavel

1. Jaké pronásledování vzplanulo v Římě kolem roku 64 n. l. a pro jaký zdánlivý důvod?

PAVEL byl opět vězněm v Římě. Okolnosti tohoto druhého uvěznění byly daleko horší než prvního. Bylo to přibližně v roce 65 n. l. V červenci roku 64 n. l. se Římem přehnal velký požár, který způsobil rozsáhlé škody v deseti ze čtrnácti městských obvodů. Podle římského historika Tacita císař Nero nebyl schopen „potlačit zlověstný názor, že požár byl výsledkem příkazu. Nero, aby se zbavil této pověsti, obvinil skupinu, kterou lid nenáviděl pro jejich (údajné) ohavnosti a jež se nazývala křesťané, a určil pro ni to nejvybranější mučení. . . Velké množství bylo uznáno vinnými, ani ne tak ze zločinu zapálení města, jako spíše za nenávist vůči lidstvu. Jejich usmrcování provázel posměch všeho druhu. Obaleni zvířecími kůžemi byli trháni psy a hynuli, nebo je přibíjeli na kříže nebo byli odsuzováni do plamenů a páleni, aby sloužili jako noční osvětlení, když pominulo denní světlo. Nero poskytl pro tu podívanou své zahrady. . . Vyvolalo to vlnu soucitu, neboť to, že byli zabíjeni, nebylo, jak se zdálo, pro veřejné blaho, ale pro uspokojení krutosti jednoho člověka.“a

2. Za jakých okolností psal Pavel Druhý Timoteovi a proč mluví s oceněním o Onesiforovi?

² Pravděpodobně v čase této vlny násilného pronásledování se Pavel opět octl jako vězeň v Římě. Tentokrát byl v řetězech. Neočekával propuštění na svobodu, čekal jen konečný rozsudek a jeho provedení. Návštěvníků bylo málo. Kdo dal veřejně najevo, že je křesťan, vydával se v nebezpečí uvěznění a smrti umučením. Proto mohl Pavel s oceněním napsat o svém návštěvníkovi z Efezu: „Kéž Pán poskytuje milosrdenství Onesiforově domácnosti, protože mi často přinesl občerstvení a nestyděl se za mé řetězy. Naopak, když byl náhodou v Římě, pilně mě hledal a našel mě.“ (2. Tim. 1:16, 17) Pavel píše ve stínu smrti a nazývá se ‚apoštolem Krista Ježíše prostřednictvím Boží vůle podle slibu života, který je ve spojení s Kristem Ježíšem‘. (1:1) Věděl, že ho čeká život ve spojení s Kristem. Kázal v mnoha předních městech známého světa, od Jeruzaléma po Řím, a snad až ve Španělsku. (Řím. 15:24, 28) Běžel závod věrně až do konce. — 2. Tim. 4:6–8.

3. Kdy byl dopis psán a jaký prospěch přinášel křesťanům všech dob?

³ Dopis byl pravděpodobně napsán v roce 65 n. l., těsně před Pavlovou mučednickou smrtí. Timoteus byl patrně ještě v Efezu, protože Pavel ho předtím povzbuzoval, aby tam zůstal. (1. Tim. 1:3) Dvakrát však nyní naléhá na Timotea, aby k němu rychle přišel, a žádá, aby s sebou vzal Marka, a také plášť a svitky, které zanechal v Troadě. (2. Tim. 4:9, 11, 13, 21) Jeho dopis, napsaný v tak kritické době, obsahoval pro Timotea mocné povzbuzení a je od té doby prospěšným povzbuzením pro věrné křesťany všech dob.

4. Co dokazuje, že druhý dopis Timoteovi je věrohodný a kanonický?

⁴ Druhý Timoteovi je věrohodná a kanonická kniha z týchž důvodů, o nichž se již hovořilo v případě Prvního Timoteovi. Uznávali ji a používali ji pisatelé a komentátoři raných dob, včetně Polykarpa z 2. století n. l.