Dvacátý druhý verš desáté kapitoly varuje před přicházejícím ‚hubením‘, o němž bylo rozhodnuto. Toto hubení bude spravedlivé, protože se jedná o oprávněné potrestání vzpurného lidu. V důsledku toho se z velmi lidnatého národa, který je „jako zrnka mořského písku“, vrátí pouze ostatek.

Dvacátý druhý verš desáté kapitoly varuje před přicházejícím ‚hubením‘, o němž bylo rozhodnuto. Toto hubení bude spravedlivé, protože se jedná o oprávněné potrestání vzpurného lidu. V důsledku toho se z velmi lidnatého národa, který je „jako zrnka mořského písku“, vrátí pouze ostatek. Dvacátý třetí verš varuje, že toto přicházející hubení bude mít vliv na celou zemi. Jeruzalém tentokrát nebude ušetřen.

Tyto verše dobře popisují, co se stalo v roce 607 př. n. l., kdy Jehova použil Babylónskou říši jako svůj „prut“. Celá země, tedy i Jeruzalém, padly do rukou útočníka. Židé byli na 70 let odvedeni jako zajatci do Babylónu. Potom se však někteří — i když jich byl „pouhý ostatek“ — vrátili, aby v Jeruzalémě obnovili pravé uctívání.

Proroctví u Izajáše 10:20–23 mělo další splnění v prvním století, jak to vyplývá z Římanům 9:27, 28. (Srovnej Izajáše 1:9; Římanům 9:29.) Pavel vysvětluje, že v duchovním smyslu se „ostatek“ Židů ‚vrátil‘ k Jehovovi v prvním století n. l., protože malá skupina věrných Židů se stala následovníky Ježíše Krista a začala uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24)