Uspokojuje náboženství vaše potřeby?

VZDUCH, voda, jídlo, přístřeší — to jsou všeobecně uznávané lidské potřeby. Bez nich bychom strádali a nakonec zemřeli. Před dávnou dobou však izraelský vůdce Mojžíš poukázal ještě na jinou lidskou potřebu, která je dokonce důležitější než jídlo a voda. Mojžíš řekl: „Člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale . . . člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.“ — 5. Mojžíšova 8:3.

Tato slova mají hluboký smysl. Mojžíš jimi ukázal, jak je důležité, abychom uspokojovali své náboženské neboli duchovní potřeby. Ukázal, že na jejich uspokojování dokonce závisí náš život! Izraelité přežili čtyřicetileté putování pustinou doslova díky ‚výrokům Jehovových úst‘. Přežili v podmínkách, které by jinak byly smrtonosné. Na Boží příkaz zázračně padala z oblohy potrava, která byla nazvána manna. Ze skal vytryskla voda, aby Izraelité mohli uhasit žízeň. Bůh se však nestaral pouze o jejich tělesné potřeby, ale dělal pro ně ještě víc. Mojžíš řekl: „Právě jako muž napravuje svého syna, Jehova, tvůj Bůh, napravoval tebe.“ — 5. Mojžíšova 8:4, 5; 2. Mojžíšova 16:31, 32; 17:5, 6.

Izraelité nebyli ponecháni bez pomoci, aby sami dospěli k tomu, co je a co není z mravního hlediska správné. Dostali vedení od samotného Boha. Bůh jim dal mojžíšský Zákon, podivuhodný právní kodex, který obsahoval popis zdravé stravy, soustavu přísných hygienických zásad i zdravé mravní a náboženské zásady. Bůh tak podporoval blahobyt Izraele po zdravotní i duchovní stránce. Izraelité žili z ‚výroků Jehovových úst‘.

Izrael se tak od jiných národů naprosto lišil. Za Mojžíšových dnů byl světovou velmocí Egypt. Byla to velmi nábožná země. Dílo World Book Encyclopedia uvádí: „Starověcí Egypťané věřili, že veškeré přírodní dění i každá lidská činnost jsou ovlivňovány různými božstvy (bohy a bohyněmi). Proto uctívali mnoho božstev . . . V každém malém i velkém egyptském městě lidé uctívali kromě hlavních božstev svého vlastního boha.“

Byly tímto polyteistickým způsobem uctívání uspokojovány duchovní potřeby Egypťanů? Nebyly. Egypt hluboce zabředl do pověr a ponižujících sexuálních praktik. Egypťané zdaleka nežili tak, aby to prospívalo jejich životu a zdraví. Jejich životní styl naopak vedl ke ‚zlým chorobám‘. (5. Mojžíšova 7:15) Není tedy divu, že Bible opovržlivě nazývá egyptské bohy „hnojnými modlami“. — Ezekiel 20:7, 8.

Dnes je situace obdobná. Většina lidí nějakou víru má; málokdo by o sobě řekl, že je bezbožný. Ovšem náboženství všeobecně nedokáže uspokojit duchovní potřeby lidstva. Existovaly by dnes takové problémy jako války, rasismus, hladomory a nepolevující chudoba, kdyby lidé skutečně žili „každým výrokem Jehovových úst“? Jistěže ne! A přesto jen málokdo by změnil své náboženství. Někteří lidé dokonce ani nejsou ochotni o náboženství diskutovat a uvažovat o nových náboženských myšlenkách, s nimiž se dosud nesetkali!

V Ghaně (Západní Afrika) řekl jeden muž jistému křesťanskému služebníkovi: „Věřím, že nám, Afričanům, Bůh o sobě poskytl zjevení prostřednictvím mocných kněží a kněžek, podobně jako Židům poskytoval zjevení prostřednictvím jejich proroků. Je škoda, že někteří z nás, Afričanů, své kněze neuznávají a místo toho mluví o Ježíšovi, Muhammadovi a jiných prorocích.“

V mnoha tradičních afrických společnostech je křesťanství považováno za náboženství bílého člověka — za importovanou soustavu, která způsobila více škody než užitku. Může však uzavřená mysl vaší snaze o uspokojení duchovních potřeb prospět, nebo vám spíše uškodí? Jedno africké přísloví říká: „Jestliže máš hlad, nestrkej hned ruce do misky s jídlem!“ Takové způsoby stolování jsou jednak neslušné, jednak nebezpečné — zvláště pokud člověk neví, co vlastně v misce je! Přesto si mnoho lidí své náboženství nevolí na základě uvážlivého průzkumu, ale na základě citů nebo rodinných tradic.

Má-li uctívání Boha uspokojovat naše potřeby, měli bychom se mu věnovat jako ‚posvátné službě se svou silou rozumu‘. (Římanům 12:1) Měli bychom si ho zvolit promyšleně, na základě získaných informací. Prozkoumejme tedy problém volby náboženství z hlediska Afričanů. Následující poznatky však budou zajímavé pro čtenáře kdekoli na světě.

[Obrázek na straně 3]

Mojžíš ukázal, jak je důležité, abychom uspokojovali své duchovní potřeby

[Obrázek na straně 4]

Zkušenost, jakou mají s misionáři křesťanstva Afričané, způsobila, že se mysl některých z nich vůči Bibli uzavřela