Krátce před svou smrtí v Egyptě slíbil patriarcha Jákob Josefovi: „Já ti dávám o jedno rameno země víc než tvým bratrům, rameno, které jsem vzal z ruky Amorejců svým mečem a svým lukem.“ (1Mo 48:22) Hebrejské slovo, které se v tomto textu překládá jako „rameno“, je šekhemʹ, a proto někteří badatelé tvrdí, že Jákob mluvil o dílu půdy, který koupil nedaleko Šekemu (heb. Šekhemʹ). (1Mo 33:18, 19) Tato koupě však proběhla pokojně a neexistuje žádný záznam o tom, že by Jákob v souvislosti s tímto pozemkem vedl nějakou bitvu. Později sice Jákobovi synové podnikli surový útok na obyvatele Šekemu, ale za tento čin Jákob tehdy odmítl nést odpovědnost. (1Mo 34:30) Na smrtelném loži pak proklel hněv, který Simeona a Leviho k tomuto útoku podnítil. (1Mo 49:5–7) Zdá se tedy, že je rozumnější chápat Jákobův slib jako prorocké prohlášení, z něhož je patrné, že Jákob vírou viděl budoucí dobytí Kanaánu tak, jako by k němu už došlo, jako by ‚vzal zemi Amorejců‘ mečem a lukem svých potomků.

Vůdčí kmen v Kanaánu. Někteří znalci se domnívají, že výrazem „Amorejci“, který je použit v 1. Mojžíšově 15:16 a 48:22, jsou myšleny všechny národy Kanaánu. V době odchodu Izraelitů z Egypta byli Amorejci patrně nejvýznamnějším nebo vůdčím kmenem v Kanaánu. (Srovnej 5Mo 1:6–8, 19–21, 27; Joz 24:15, 18; Sd 6:10.) Pokud to tak bylo, pak by bylo pochopitelné, že by podle vůdčího kmene Amorejců byly někdy označovány ostatní podřízené a příbuzné kmeny. Tak například zpráva ve 4. Mojžíšově 14:44, 45 říká, že „Amalekité“ a „Kananejci“ způsobili Izraelitům první válečnou porážku, ale když Mojžíš tyto události rekapituluje, říká prostě, že je porazili „Amorejci“. (5Mo 1:44) Stejně tak v knize Jozue 10:5 (srovnej Ez 16:3, 45) se píše, že v Jeruzalémě vládl amorejský král, ale na jiných místech v Bibli je ukázáno, že Jeruzalém obývali Jebusejci. (Joz 15:8, 63; Sd 1:21; srovnej též Gideonův příběh v Joz 9:7 a 2Sa 21:2.) Podobně začali být podle jednoho kmene izraelského národa označováni všichni Izraelité jako „Židé“, což je název odvozený od jména Juda.