Bible je výjimečná kniha. Žádná jiná neměla takový vliv na názory tolika lidí po tak dlouhou dobu. Na druhou stranu jen těžko bychom našli knihu, která byla vystavena tak podrobnému zkoumání a kritice.

Mnozí znalci například pochybují o tom, že Bible, kterou máme dnes, odpovídá původním textům. „Jednoduše si nemůžeme být jistí, že se původní text podařilo přesně zachovat,“ říká jeden profesor religionistiky. „Máme jenom kopie plné chyb. Většina z nich vznikla staletí po tom, co byl napsán originál, a liší se od něj na tisících místech.“

Jiní lidé nedůvěřují Bibli kvůli tomu, co je učili doma. Například Fajsal vyrůstal v rodině, která nebyla křesťanská a zastávala názor, že Bible sice je svatá kniha, ale že ji lidé změnili. Říká: „Byl jsem proto trochu skeptický, když se mnou někdo chtěl o Bibli mluvit. Neměl přece původní Bibli, měl tu změněnou!“

Záleží vůbec na tom, jestli se Bible změnila? Zamyslete se nad těmito otázkami: Mohli byste věřit nádherným slibům v Bibli, kdybyste si nebyli jistí, že byly i v původním textu? (Římanům 15:4) Řídili byste se radami z Bible při důležitých rozhodnutích, která se týkají zaměstnání, rodiny nebo náboženství, pokud by dnešní překlady Bible byly jenom kopie plné chyb?

Původní text Bible už sice neexistuje, ale máme k dispozici tisíce starověkých opisů. Jak to, že se tyto rukopisy zachovaly i přesto, že podléhaly zkáze a že se je lidé snažili zničit nebo zmanipulovat jejich text? A jak to, co Bible přežila, může posílit vaši důvěru v ni? Odpovědi získáte v následujících článcích.

NEBEZPEČÍ: V době, kdy vznikala Bible a její opisy, se nejčastěji psalo na papyrus a pergamen.a (2. Timoteovi 4:13) Proč byla Bible kvůli těmto materiálům v nebezpečí?

Papyrus se snadno trhá, bledne a rozpadá se. Egyptologové Richard Parkinson a Stephen Quirke říkají: „Papyrus se může rozpadnout tak, že z něj zbydou jen jednotlivá vlákna a hrstka prachu. Při skladování ve vlhku může svitek papyru zplesnivět nebo shnít. A pokud je zakopaný pod zemí, můžou ho sežrat hlodavci nebo hmyz, zvláště termiti.“ Některé papyry byly po objevení vystaveny nadměrnému slunečnímu světlu nebo vlhkosti, což jejich rozpad urychlilo.

Pergamen vydrží víc než papyrus. Pokud se s ním ale zachází nesprávně nebo je vystaven extrémním teplotám, vlhkosti nebo světlu, rozpadá se také.b I pergamen může být poškozen hmyzem. Proto je „dochování některých starověkých rukopisů spíš výjimkou než pravidlem,“ uvádí kniha Everyday Writing in the Graeco-Roman East. Kdyby takové zkáze podlehla i Bible, její myšlenky by byly nenávratně pryč.

JAK BIBLE PŘEŽILA: Zákon ve starověkém Izraeli vyžadoval, aby si každý král opsal prvních pět knih Bible. (5. Mojžíšova 17:18) Kromě toho mnoho kopií Písma vytvořili profesionální opisovači. V prvním století našeho letopočtu proto bylo k dispozici v synagogách po celém Izraeli, a dokonce i ve vzdálené Makedonii. (Lukáš 4:16, 17; Skutky 17:11) Jak se ale velmi staré rukopisy dochovaly až dodnes?

„Židé byli známí tím, že ukládali svitky Písma do hliněných nádob, kde byly v bezpečí,“ říká Philip W. Comfort, odborník na Nový zákon. Křesťané v tomto zvyku očividně pokračovali. Díky tomu se některé rané rukopisy Bible našly ve velmi suchých oblastech právě v takových hliněných nádobách nebo v malých tmavých místnostech a jeskyních.

CO TO PŘINESLO: Tisíce různých částí rukopisů Bible se dochovalo až dodnes. Některé z nich jsou staré víc než 2 000 let. Žádný jiný starověký text neexistuje v tolika opisech, které jsou navíc tak staré.

NEBEZPEČÍ: Zájmy mnohých politiků a duchovních byly s Biblí v rozporu. Tito lidé proto často používali svoji moc, aby druhým zabránili Bibli vlastnit, vyrábět nebo překládat. Podívejme se na dva příklady.

• Kolem roku 167 př. n. l.: Král ze seleukovské dynastie Antiochos Epifanés chtěl přimět Židy, aby přijali řecké náboženství, a tak nařídil, aby byly všechny opisy Hebrejských písem zničeny. Historik Heinrich Graetz napsal, že královi úředníci „trhali a pálili všechny svitky Zákona, které našli, a zabíjeli lidi, kteří v jejich čtení hledali sílu a útěchu“.

• Středověk: Některým katolickým duchovním se nelíbilo, že laikové mluví s druhými o tom, co říká Bible, a nevyučují katolické nauky. Proto všechny lidi, kteří vlastnili jinou část Bible než knihu Žalmů v latině, označili za kacíře. Jeden církevní koncil nařídil, že jistí muži mají „svědomitě, věrně a hojně prohledávat všechny podezřelé domy a tajné skrýše, aby našli kacíře . . . Dům, ve kterém nějakého kacíře našli, měl být zničen.“

Kdyby se lidem podařilo Bibli zničit, její poselství by bylo navždy ztraceno.

JAK BIBLE PŘEŽILA: Král Antiochos se snažil, aby řecké náboženství přijali hlavně Židé žijící na území Izraele. Ti ale žili i v mnoha jiných zemích. Odhaduje se, že kolem prvního století n. l. žilo víc než 60 procent Židů mimo Izrael. Ve svých synagogách uchovávali kopie Písma. Díky tomu se zachovalo pro další generace a mohli ho používat i křesťané. (Skutky 15:21)

Během středověku museli lidé, kteří měli lásku k Bibli, čelit pronásledování. Přesto se ale dál snažili Bibli překládat. Ještě než byl v polovině 15. století vynalezen knihtisk, byly části Bible k dispozici už ve 33 jazycích. Pak se Bible začala překládat a tisknout nebývalým tempem.

CO TO PŘINESLO: I přes to, že Bible musela čelit nepřátelství ze strany mocných králů a duchovních, je tou nejrozšířenější a nejpřekládanější knihou v historii. V řadě zemí ovlivnila zákony, jazyk a také život milionů lidí.

NEBEZPEČÍ: Bible sice nepodlehla vnějším vlivům, jako je zkáza a nepřátelství, ale někteří opisovači a překladatelé se pokusili zmanipulovat její obsah. Chtěli, aby Bible odpovídala jejich naukám, místo aby jejich nauky odpovídaly Bibli. Podívejme se na několik příkladů.

• Místo pro uctívání Boha: Mezi 4. a 2. stoletím př. n. l. pisatelé samaritánského Pentateuchua vložili za 2. Mojžíšovu 20:17 slova: „na hoře Gerizim. A tam byste měli postavit oltář.“ Samaritáni doufali, že díky tomu získají v Písmu oporu pro stavbu chrámu na hoře Gerizim.

• Nauka o Trojici: Necelých 300 let potom, co byla Bible dokončena, jeden zastánce Trojice přidal do 1. Jana 5:7 tato slova: „Na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ Ta se ale v původním textu nevyskytovala. Znalec Bible Bruce Metzger poznamenává, že tento dovětek se „od 6. století stále častěji objevoval v rukopisech napsaných ve staré latině a také v [latinské] Vulgátě“.

• Boží jméno: Na základě židovské pověry mnozí překladatelé Boží jméno z Bible odstranili. Nahradili ho tituly, jako například „Bůh“ nebo „Hospodin“.b

JAK BIBLE PŘEŽILA: Za prvé, někteří opisovači Bible sice byli nedbalí a podváděli, ale mnozí jiní byli velmi zkušení a pečliví. V 6. až 10. století n. l. Hebrejská písma opisovali masoreti. Dnes jsou kopie, které vytvořili, známé jako masoretský text. Masoreti údajně počítali slova a písmena, aby si byli jistí, že při opisování neudělali chybu. Když měli podezření, že v textu, ze kterého opisují, už nějaká chyba je, udělali poznámku na okraj. Pro Masorety bylo nepředstavitelné biblický text změnit. Profesor Moshe Goshen-Gottstein napsal, že „úmyslné porušování tradice by pro ně bylo nejhorším zločinem“.

Za druhé, díky obrovskému množství rukopisů, které jsou dnes k dispozici, můžou znalci Bible najít chyby. Duchovní například po staletí učili, že jejich latinské rukopisy Bible odpovídají původnímu textu, včetně slov vložených do 1. Jana 5:7, o kterých jsme se už zmínili. Tato slova se dostala i do některých českých Biblí, například do známé Bible kralické. Co ale odhalily jiné rukopisy? Bruce Metzger napsal: „Slova přidaná do [1. Jana 5:7] chybí ve všech starých rukopisech (v syrštině, koptštině, arménštině, etiopštině, arabštině a staroslověnštině) kromě latiny.“ Většina současných českých překladů proto tato slova neobsahuje.

Dokazují i starší rukopisy, že text Bible odpovídá originálu? Potom co byly v roce 1947 objeveny svitky od Mrtvého moře, mohli je vědci porovnat s hebrejským masoretským textem, který byl napsán o víc než tisíc let později. Člen vědeckého týmu, který svitky od Mrtvého moře zkoumal, řekl, že jeden svitek „poskytuje nezvratný důkaz, že židovští opisovači předávali biblický text po dobu delší než tisíc let neobyčejně věrně a pečlivě“.

V Knihovně Chestera Beattyho v irském Dublinu je vystavená sbírka papyrů obsahující skoro všechny knihy Křesťanských řeckých písem. Jsou mezi nimi i rukopisy, které byly napsány ve 2. století n. l., tedy jenom 100 let po tom, co byla Bible dokončena. Dílo The Anchor Bible Dictionary uvádí: „Kromě toho, že nám tyto papyry odhalují o textu spoustu nových detailů, jsou důkazem, že text Bible se v průběhu historie neměnil.“

CO TO PŘINESLO: Díky velkému množství starých rukopisů se text Bible spíš upřesnil, než zkreslil. O Křesťanských řeckých písmech sir Frederic Kenyon napsal, že „žádný jiný starověký text není doložen tolika starými rukopisy a že žádný nezaujatý znalec by nepopřel přesnost textu, který dnes máme k dispozici“. A o textu Hebrejských písem učenec William Henry Green prohlásil: „Spolehlivě můžeme říct, že žádné jiné starověké dílo nebylo přepsáno tak přesně.“

Díky tomu, že Bible přežila, ji dnes můžete mít doma a číst si ji. A když si vyberete dobrý překlad, můžete si být jistí, že máte Bibli, která odpovídá originálu.a Bible má za sebou neuvěřitelný příběh – nepodlehla zkáze, nepřátelství ani snahám zmanipulovat její obsah. Jak je to možné? Co je na ní tak zvláštního?

Hodně lidí, kteří studují Bibli, došlo ke stejnému závěru jako apoštol Pavel, který napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem.“ (2. Timoteovi 3:16) Věří, že Bible přežila, protože jejím autorem je Bůh, který ji celou dobu chránil. Fajsal, o kterém byla řeč v prvním článku této série, se nakonec rozhodl, že Bibli prozkoumá. To, co se dozvěděl, ho překvapilo. Brzy zjistil, že mnoho věcí, které učí křesťanské církve, v Bibli vlastně nejsou. Kromě toho na něj velmi zapůsobilo, jaký má Bůh záměr se zemí.

Fajsal říká: „Jsem přesvědčený, že Bible je dar od Boha. Když dokázal stvořit vesmír, musí mít moc, aby dokázal ochránit knihu, kterou nám dal. Kdybych tvrdil, že to nedokáže, vlastně bych tím omezoval moc Boha, který je všemohoucí. A kdo jsem já, abych tvrdil, že Bůh něco nedokáže?“ (Izajáš 40:8)