Věříte v převtělování?

„VZPOMÍNÁŠ si na tu dívku ze sousedství, do které ses tady v Indii jako chlapec zamiloval?“ psal Mukundbhai svému synovi, který studuje na univerzitě ve Spojených státech. „Za několik týdnů se bude vdávat. Tak jsem si myslel, že bys to měl vědět.“

Proč svému synovi otec tuto novinku sdělil? Vždyť to byl právě Mukundbhai, kdo před lety rázně ukončil mladické vzplanutí svého syna. A jeho syn byl na studiích ve Státech už šest let. S tou dívkou v té době nebyl ve spojení a Mukundbhai to věděl.

Proč tedy taková starostlivost? Proto, že Mukundbhai věřil v převtělování neboli ve znovuzrození.a Kdyby náhodou vzájemná přitažlivost těchto dvou lidí v dětství byla důsledkem minulého života, v němž byli partneři, bylo by kruté je oddělit teď, když mohli vstoupit do manželství. Mukundbhai jen chtěl, aby se jeho syn o situaci dověděl dříve, než se ta dívka v tomto životě stane manželkou někoho jiného.

Zamysleme se nad jinou příhodou. Čtyřletá holčička musela několikrát pobývat v nemocnici v Mumbaí v Indii, přičemž značně trpěla. Měla vadnou srdeční chlopeň. Její bohatí rodiče těžko snášeli, když viděli, jak dítě trpí. Mysleli si však: „Musíme to přijmout. V minulém životě možná udělala něco, za co si to zaslouží.“

Víra v převtělování hraje důležitou úlohu v životě milionů hinduistů, buddhistů, džinistů, sikhů a příslušníků jiných náboženství pocházejících z Indie. Životní zážitky — od zamilování se až po silné utrpení — jsou považovány za následky skutků vykonaných v dřívějším životě nebo životech.

Naukou o převtělování je okouzleno také mnoho západních zemí. Americká herečka Shirley MacLainová říká, že v ně věří. Spisovatelka Laurel Phelanová z kanadského Vancouveru prohlašuje, že si vzpomíná na padesát minulých životů. Při průzkumu, který vykonal Gallupův ústav pro CNN/USA Today, více než 270 dospělých lidí z celkového počtu 1016 uvedlo, že věří v převtělování. Víra v převtělování také patří k hnutí New Age. Na jakých důkazech se tento názor zakládá?

„Na vzpomínkách z předchozího života!“ říkají zastánci převtělování. Když tedy v Bangkoku tříletá Ratana měla „vzpomínky na svůj minulý život, kdy byla zbožnou ženou, která zemřela, když jí bylo více jak šedesát let,“ většina pozorovatelů to přijala jako platný důkaz převtělování.

Hodně lidí je však skeptických. A vzpomínky spojované s předchozím životem je možné vysvětlit i jinak.b Hinduistický filozof Nikhilananda ve své knize Hinduism: Its Meaning for the Liberation of the Spirit (Hinduismus: Jeho význam pro osvobození ducha) říká, že ‚posmrtné zážitky nelze dokazovat rozumem‘. Přesto nás ujišťuje, že „nauka o znovuzrození je spíše pravděpodobná než naopak“.

Podporuje však tuto nauku Bible? A jakou naději pro mrtvé nabízí toto Boží inspirované slovo?

Měli byste věřit v převtělování?

ŘECKÝ filozof Platón spojoval zamilovanost s představou o převtělování. Věřil, že po smrti těla se duše, jež je nesmrtelná, stěhuje do „říše čistých forem“. Bez těla tam nějakou dobu čeká a přemítá o formách. Když se později duše převtělí do jiného těla, podvědomě vzpomíná na říši forem a touží po ní. Podle Platóna se lidé zamilovávají, protože v milovaném člověku vidí ideální formu krásy, na niž si matně vzpomínají a kterou hledají.

Odkud pochází a na čem se zakládá

Nauka o převtělování předpokládá, že duše je nesmrtelná. Víra v převtělování tedy musí pocházet od lidí nebo národů, které v nesmrtelnost duše věřily. Kvůli tomu si někteří lidé myslí, že tato nauka pochází ze starověkého Egypta. Jiní mají za to, že vznikla v dávné Babylónii. Babylónské kněžstvo chtělo získat vážnost, a tak vytvořilo nauku o stěhování duší. Pak mohli prohlašovat, že jejich náboženští hrdinové jsou vtělením významných předků, kteří už dávno zemřeli.

Nauka o převtělování však začala plně vzkvétat až v Indii. Hinduističtí mudrcové se zabývali obecnými problémy zla a lidského utrpení. ‚Jak by se to dalo sladit s představou spravedlivého Stvořitele?‘ ptali se. Snažili se vyřešit rozpor mezi Boží spravedlností a nepředvídanými pohromami a nerovností ve světě. Za čas vymysleli „karmanový zákon“, zákon příčiny a následku: ‚cokoli člověk zasévá, to bude sklízet‘. Vypracovali podrobnou ‚účetní knihu‘, podle níž jsou zásluhy a provinění jednoho života odměněny nebo potrestány v životě následujícím.

„Karma“ znamená prostě „jednání“. Hinduistovi se říká, že má dobrou karmu, když se podřizuje společenským a náboženským normám, a špatnou karmu, když to nedělá. Jeho jednání neboli karma rozhoduje o jeho budoucnosti v každém dalším znovuzrození. „Všichni lidé se rodí s plánem své osobnosti, a jsou tak z větší části zformováni svým jednáním v předchozích životech, ačkoli jejich tělesné rysy jsou určeny dědičností,“ říká filozof Nikhilananda. „Člověk je [tedy] strůjcem svého vlastního štěstí, tvůrcem svého osudu.“ Konečným cílem je však to, aby se člověk z tohoto koloběhu stěhování osvobodil a byl spojen s brahmanem — Nejvyšší skutečností. Toho se prý dosáhne tak, že člověk usiluje o to, aby jednal společensky přijatelně a získal zvláštní hinduistické poznání.

Víra v převtělování je tedy založena na nauce o nesmrtelnosti duše a dále tuto nauku rozvíjí pomocí karmanového zákona. Pojďme se podívat, co o těchto představách říká Boží inspirované slovo, Bible.

Je duše nesmrtelná?

Abychom na tuto otázku našli odpověď, obraťme se na nejvyšší autoritu v této oblasti — na inspirované slovo Stvořitele. Už v první knize Bible, v 1. Mojžíšově, se dozvídáme, jaký je správný význam slova „duše“. O stvoření prvního člověka Adama Bible říká: „Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojžíšova 2:7) Je jasné, že duše není něco, co člověk má, ale něco, co člověk je. Je zde použito hebrejské slovo nefeš. V Bibli se objevuje asi 700krát a nikdy neoznačuje oddělenou a nehmotnou část člověka, ale vždy něco hmatatelného a tělesného. (Job 6:7; Žalm 35:13; 107:9; 119:28)

Co se však děje s duší při smrti? Uvažujme o tom, co se stalo, když umíral Adam. Když zhřešil, Bůh mu řekl: ‚Vrátíš se do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.‘ (1. Mojžíšova 3:19) Zamyslete se nad tím, co to znamená. Dokud Bůh nestvořil Adama z prachu, Adam neexistoval. Po své smrti se vrátil do téhož stavu neexistence.

Jednoduše řečeno, Bible učí, že smrt je opak života. V Kazateli 9:5, 10 čteme: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože jejich památka byla zapomenuta. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“

To znamená, že mrtví nemohou nic dělat ani nic cítit. Už nemají žádné myšlenky a na nic si nepamatují. Žalmista říká: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4)

Bible jasně ukazuje, že při smrti se duše nestěhuje do jiného těla, ale že umírá. „Duše, která hřeší — ta zemře,“ říká Bible důrazně. (Ezekiel 18:4, 20; Skutky 3:23; Zjevení 16:3) Nauka o nesmrtelnosti duše — nauka, která je samotným základem teorie o převtělování — nenachází v Písmu žádnou podporu. Bez ní se celá teorie hroutí. Jak ale vysvětlit utrpení, jež ve světě vidíme?

Proč lidé trpí?

Základní příčinou lidského utrpení je nedokonalost, kterou všichni dědíme od hříšného Adama. „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili,“ říká Bible. (Římanům 5:12) Všichni pocházíme od Adama, a býváme tedy nemocní, stárneme a umíráme. (Žalm 41:1, 3; Filipanům 2:25–27)

Stvořitelův neměnný mravní zákon navíc říká: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ (Galaťanům 6:7, 8) Promiskuitní způsob života může vést k emocionálním problémům, nechtěným těhotenstvím a šíření pohlavně přenášených nemocí. „Je překvapivé, že za třiceti procenty smrtelných případů rakoviny [ve Spojených státech] můžeme vidět především kouření; podobné procento připišme způsobu života, zvláště stravovacím návykům a nedostatku cvičení,“ říká časopis Scientific American. I některé katastrofy, které působí utrpení, jsou následkem toho, že lidé špatně zacházejí se zemí. (Srovnej Zjevení 11:18.)

Ano, člověk může za velkou část svých problémů. Avšak duše není nesmrtelná, a proto zákon o ‚sklízení toho, co zaséváte,‘ nelze uplatnit tak, že by lidské utrpení nějak souviselo s karmou — se skutky z domnělého předchozího života. „Kdo totiž zemřel, je zproštěn svého hříchu,“ říká Bible. (Římanům 6:7, 23) Následky hříchu se tedy nepřenášejí do posmrtného života.

Mnoho utrpení působí také Satan Ďábel. Satan vlastně tomuto světu vládne. (1. Jana 5:19) A Ježíš předpověděl, že jeho učedníci budou ‚předmětem nenávisti všech lidí kvůli jeho jménu‘. (Matouš 10:22) Kvůli tomu mají spravedliví lidé často více problémů než ničemní.

V tomto světě se dějí některé věci, jež nemají jasně patrnou příčinu. Ten nejrychlejší běžec může zakopnout a prohrát závod. Mocná armáda může být poražena slabším nepřítelem. Schopný člověk možná nemůže najít zaměstnání, a snad proto trpí hladem. Kvůli nepříznivým okolnostem lidé s vynikajícími znalostmi v oblasti podnikání možná nedokážou své vědomosti uplatnit, a tak se ocitnou na mizině. Inteligentní lidé mohou u lidí s vyšším postavením vzbuzovat hněv, a dostat se tak do nepřízně. Proč je to tak? „Všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost,“ odpovídá moudrý král Šalomoun. (Kazatel 9:11)

Utrpení bylo údělem lidstva už dlouho předtím, než se jeho existenci snažili vysvětlit hinduističtí mudrcové. Je však nějaká naděje na lepší budoucnost? A co Bible slibuje vzhledem k mrtvým?

Pokojná budoucnost

Stvořitel slíbil, že současný systém lidské společnosti, kterou ovládá Satan, brzo ukončí. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44) Pak vznikne spravedlivá nová lidská společnost — „nová země“. (2. Petra 3:13) Tehdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:24) Dokonce i bolest umírání zmizí, protože Bůh ‚jim setře každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ (Zjevení 21:4)

O obyvatelích nového světa, který Bůh slíbil, žalmista předpověděl: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) A mírní „vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

Mukundbhai zmíněný v předchozím článku usnul ve smrti, aniž věděl o nádherných Božích slibech. Avšak miliony takových lidí, kteří zemřeli a neznali Boha, mají naději, že se probudí v pokojném, novém světě, protože Bible slibuje: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15; Lukáš 23:43)

Slovo „vzkříšení“ je zde přeloženo z řeckého slova anastasis, které doslova znamená „opětovné vstání“. Ke vzkříšení tedy patří obnovení modelu osobnosti jednotlivce.

Stvořitel nebe a země má nekonečnou moudrost. (Job 12:13) Vzpomenout si na podobu a vlastnosti mrtvého člověka pro něj není problém. (Srovnej Izajáše 40:26.) Jehova Bůh také oplývá láskou. (1. Jana 4:8) A tak svou dokonalou paměť nepoužije k trestání mrtvých za špatnosti, kterých se dopustili, ale k tomu, aby jim vrátil život na rajské zemi a obnovil osobnost, jakou měli předtím, než zemřeli.

Pro miliony lidí, jako je Mukundbhai, bude vzkříšení znamenat, že se shledají se svými blízkými. Představte si však, co to může znamenat pro lidi, kteří dnes žijí. Například Mukundbhaiův syn poznal úžasnou pravdu o Bohu a jeho záměru. Jak uklidňující je pro něj vědomí, že jeho otec není vězněn v téměř nekonečném koloběhu mnoha znovuzrození, stále obklopen ničemností a utrpením! Jednoduše spí ve smrti a čeká na vzkříšení. Jeho syn se velmi těší, až se jednou bude moci se svým otcem rozdělit o to, co poznal z Bible!

Boží „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4) Nyní je vhodná doba dozvědět se, co musíte dělat, abyste mohli žít navždy v pozemském ráji spolu s miliony lidí, kteří už podle Boží vůle jednají. (Jan 17:3)