Poznámka pod čarou

a O farizejích a falešných prorocích píše David Hill v časopise „Biblica“ (1976, sv. 57): „Josephus věděl o farizejích, kteří uměli předvídat události a používali svého daru k politickým účelům (‚Star.‘ XVII 41–45), a jinde mluví o jistém Pollionovi a jeho učedníku Samaiášovi, kteří prorokovali (‚Star.‘ XIV 172–176; XV 3, 370). Ale daleko důležitější než Josephova skromná a snad nejasná informace je skutečnost, že se farizeové jako skupina považovali za dědice velké prorocké tradice: převzali tradice od mužů z Velké synagógy, kteří ji přijali od posledních v řadě proroků. A jako znalci a vykladači Písma se farizeové věnovali tomu, co se co nejvíce v jejich době blížilo zjevení, jaké bylo zprostředkováváno v dřívější době proroky . . . O nich jako o jejich nástupcích mohlo být řečeno, že ‚nejsou-li proroky, přece jsou syny proroků‘ (což se přisuzuje Hillelovi [rabínovi, který žil přibližně v době Ježíšově]). Tomu odpovídají Ježíšova slova o tom, že farizeové staví hrobky prorokům a zdobí pomníky spravedlivých (Mat. 23:29). Proto není nemožné, že si farizeové v Ježíšově době činili nárok na úlohu a autoritu (ne-li dokonce jméno) proroků.“