Proč je dobré být někdy sám

JEHOVA řekl Jozuovi: „O této knize Zákona bys neměl přestat mluvit a měl by sis ji číst polohlasem dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval všechno, co je v ní napsáno.“ (Joz. 1:8) Pokud chceme mít s naším Bohem Jehovou stále bližší vztah, potřebujeme dělat to samé. (Jak. 4:8)

Číst Boží Slovo „polohlasem“ znamená soustředěně přemýšlet o tom, co čteme, a snažit se pochopit, jak to můžeme uplatnit. Na takové osobní studium je nejlepší, když jsi sám na nějakém tichém místě a nic tě nerozptyluje. To ti zároveň dá příležitost v klidu se modlit k Jehovovi.

JEŽÍŠ VĚDĚL, ŽE NĚKDY POTŘEBUJE BÝT SÁM

Ježíš často vyhledával příležitosti, kdy mohl být o samotě. Jednou se třeba vydal na odlehlé místo, protože chtěl být sám, ale přišel tam za ním dav lidí. Co Ježíš udělal? Změnil plány. Věnoval těm lidem čas, uzdravoval je, a dokonce jim dal najíst. (Mat. 14:13, 14, 19, 20)

Znamená to ale, že se Ježíš svých původních plánů úplně vzdal? Vůbec ne. Bible říká, že potom co dal lidem najíst, „vyšel na horu, aby se o samotě modlil. Když nastala noc, byl tam sám“. Zůstal tam až do „čtvrté noční hlídky“. To znamená, že odtamtud odešel někdy mezi třetí a šestou ráno. (Mat. 14:23–25)

Je vidět, že Ježíš si vždycky udělal čas na to, aby se mohl o samotě modlit a do hloubky přemýšlet o svém vztahu se svým Otcem Jehovou. Jestli na tyto důležité věci potřeboval samotu dokonalý Boží Syn, potřebujeme ji i my.

PROČ PRO NÁS MŮŽE BÝT TĚŽKÉ BÝT O SAMOTĚ

Dneska nás pořád něco rozptyluje. I když jsme sami, na telefonu nebo na počítači na nás můžou vyskakovat různá upozornění a my můžeme mít pocit, že na ně musíme hned reagovat. Když telefon vypneme, můžeme z toho být ve stresu a říkat si: Co když mě někdo bude shánět? Co když bude něco urgentního? Neměl bych být pořád na příjmu?

Je tu ještě jedna věc. Život je dneska tak hektický, že mnozí lidé nejsou zvyklí být sami a je jim to nepříjemné. Pro některé je těžké jen tak v klidu sedět a přemýšlet, protože pořád potřebují něco, čím se zabaví. Socioložka Sherry Turkleová napsala: „Pro lidi je nepříjemné být sami se svými myšlenkami třeba i jenom pár minut.“ Jak si tedy můžeme podobně jako Ježíš udělat prostor na to, abychom byli sami s Jehovou?

JAK SI UDĚLAT PROSTOR NA TO, ABYCHOM BYLI SAMI

Z toho, jak si Ježíš dokázal udělat čas na to, aby byl sám, se můžeme hodně naučit. Co pro to udělal v té situaci, o které jsme už mluvili?

Zaprvé, v Bibli se píše, že „poslal shromážděné lidi pryč“. (Mat. 14:22) Mohl Ježíš uzdravit víc lidí? Možná. Mohl je toho víc naučit? Určitě. Ježíš toho pro lidi vždycky mohl udělat víc. Ale uvědomoval si, že někdy potřebuje být sám. Kdyby totiž zanedbával svůj vztah s Jehovou, nakonec by nepomohl nikomu.

Zadruhé, v tom verši se taky píše, že Ježíš „řekl svým učedníkům, aby nastoupili do člunu a pluli napřed k protějšímu břehu“. (Mat. 14:22) Podle jednoho díla je slovo, které je tady přeložené jako „řekl“, v původním jazyce hodně důrazné a dalo by se taky přeložit jako „přinutil“ nebo „přikázal“. Ježíš evidentně věděl, že jestli chce být sám, musí si to nějak zařídit, i když to v tomto případě znamenalo posadit učedníky do člunu a poslat je na opačný břeh.

Stejně jako Ježíš si možná musíme vytvořit podmínky, abychom mohli být sami. Například pokud je náš kalendář tak plný různých akcí nebo duchovních aktivit, že už nám nezbývá čas, abychom se o samotě modlili a přemýšleli, nesmíme to nechat být. Musíme s tím tak jako Ježíš něco udělat. Neměli bychom mít pocit, že musíme přijmout každé pozvání, které dostaneme. Ani bychom se neměli cítit provinile, že nemůžeme pomoct vždycky, když to někdo potřebuje. Občas je nutné taktně říct ne.

Tak jako Ježíš někdy potřebujeme být sami. Když si uděláme prostor, abychom v klidu četli Boží Slovo a přemýšleli o něm, pečujeme o to, co je opravdu důležité – o přátelství s naším nebeským Otcem Jehovou. (Filip. 1:10)