Jsi vděčný za to, co vykonal Ježíš?

JAKÝM jednodušším a bezprostřednějším způsobem by bylo možné vyjádřit svou vděčnost než slovem „děkuji“? Ale zdaleka ne všichni, kteří řeknou „děkuji“, si opravdu váží toho, co dostali. Toto slovo se může říci i z jiných důvodů, například jako pouhá zdvořilostní fráze, která je odpovědí na čin někoho jiného. Je to správné, ale pouze mechanické.

Jestliže však dostaneme nějaký dar, zejména nějaký drahocenný dar, je rozhodně velice vhodné poděkovat za něj upřímně a ze srdce. Dar nás může obšťastnit, může splnit naši potřebu. Způsobí-li obojí, pak je to dar mimořádně cenný. Jestliže si však později daru nevážíme nebo jej zneužíváme, byly všechny projevy díků plané. Ocenění, nebo nedostatek ocenění, tedy často projevíme tím, jaký máme k daru vztah a jak jej užíváme.

Jehova, stvořitel člověka, nám dal jako dar svůj nejcennější majetek — svého Syna. U Jana 3:16 je řečeno: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ Tento dar nás obšťastní a uspokojí naše potřeby, budeme-li za něj opravdu vděční. Proč bychom však měli být vděční Ježíšovi, jestliže je dárcem Jehova?

Co pro tebe vykonal Ježíš

Snad se zeptáš: „Co pro mne vykonal Ježíš?“ Ještě než ses narodil, udělal něco pro tebe. Co to bylo? Ježíš se vzdal své nebeské, předlidské existence, aby se prostřednictvím panny Marie narodil jako člověk. (Luk. 1:26–33) To nebyla žádná maličkost. Byl bys ochoten vzdát se domova, kde panuje pokoj, bezpečí a zdraví a kde jsi obklopen věrnými přáteli, a přesídlit do místa, kde stále dochází k bojům, kde panuje nebezpečí a nemoci a kde nepřátelé usilují o to, aby tě usmrtili? Většina lidí by odpověděla: „Rozhodně ne!“ Ale Ježíš to učinil. — Jan 17:5; Fil. 2:5–8.

Ježíšovým otcem nebyl žádný člověk, ale Jehova Bůh, a proto byl Ježíš bez hříchu. (Luk. 1:34, 35) Ani jednou nezhřešil v myšlence, ve slovu ani ve skutku. Ačkoli kolem něho panovaly hříšné poměry a musel čelit odporu, mohl říci svým odpůrcům: „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ To nemohl nikdo. Apoštol Petr to vyjádřil slovy: „Nedopustil se žádného hříchu ani nebyl nalezen klam v jeho ústech.“ (Jan 8:46; 1. Petra 2:22) Na základě těchto skutečností si dále ukážeme, co to znamená pro tebe.

Pro mnoho lidí je nepříjemné jít někoho navštívit do nemocnice a tím nepříjemnější by pro ně bylo žít pohromadě s někým nemocným. Ježíš měl dokonalé tělo a měl tedy i dokonalé zdraví. A přece se od druhých neizoloval a nesnažil se žít v nějakém sterilním prostředí. Naopak, Ježíš z lásky ochotně s nemocnými a smrtelnými lidmi jedl, přespával u nich, pěstoval s nimi společenství. — Mat. 15:30–37; Mar. 1:40–42.

Nakonec se Ježíš této dokonalé lidské existence dobrovolně vzdal ve prospěch lidstva. Protože byl dokonalý, měl právo na nekonečný lidský život, a toto právo obětoval, aby nám poskytl úžasnou možnost. Sám o tom řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Dosvědčili to i jeho apoštolové: „Pozorujeme Ježíše, který byl učiněn maličko nižším než andělé, . . . aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka.“ (Žid. 2:9) Tím, že položil svůj lidský život za lidstvo, projevil Ježíš největší možnou lásku, jakou mohl vůbec kdy člověk mít. Poskytl tím největší dar, jaký bychom mohli jako nedokonalí lidští tvorové vůbec kdy dostat, totiž možnost žít věčně. — Jan 3:16; 15:13.

„Ježíš pro mne opravdu vykonal mnoho,“ snad nyní řekneš, „ale jak mohu vyjádřit, že jsem vděčný?“