Vrozená nesmrtelnost, nebo vzkříšení?

Zveme tě, abys pečlivě prozkoumal sérii čtyř článků začínajících na této straně. Předkládající biblický pohled na to, co se děje s duší v okamžiku smrti, na vzkříšení, Boží den soudu a na závěrečné soužení a spojuje tato témata s námětem království v Božím slově.

KAŽDÝ březen nebo duben více než čtvrtina obyvatel Země slaví velikonoce, kterým se říká „svátek Kristova vzkříšení“. To tedy znamená, že milióny lidí, kteří se o velikonoční neděli připomínají Kristovo vzkříšení, vlastně vyjadřují naději, že nakonec budou vzkříšeni z mrtvých. Přesto — a to je právě zvláštní — většina těchto lidí nevěří, že život po smrti závisí na vzkříšení, ale spíše na přežití jejich „nesmrtelné duše“.

Stamilióny jiných lidí, kteří velikonoce neslaví, také věří, že jejich život po smrti závisí nikoli na vzkříšení, ale na přežití jejich „duše“. Všichni tito lidé v křesťanstvu i mimo ně cítí, že musí něco existovat po jejich krátkém životě na zemi. Drtilo by je pomyšlení, že člověk žije a umírá jako zvíře. Jejich touha po budoucím životě je ovšem přirozená. Možná, že tuto touhu sdílíš také ty. Ale jak je život po smrti možný?

Život po smrti — jak?

Ve „svatých knihách“ různých náboženství se nabízejí dvě řešení tohoto problému. Některé z těchto knih vyprávějí o samočinném přežití „duše“ nebo „ducha“ mrtvé osoby. Bible na druhé straně učí, že mrtví jsou opět přivedeni k životu prostřednictvím vzkříšení. — Židům 11:17–19; Luk. 20:37, 38; 11:24.

Není překvapením, že orientální náboženství učí o samočinném přežití „duše“ nebo „ducha“, neboť spolehlivé dějiny ukazují, že tato víra má původ na Východě. Starověcí Babylóňané věřili v podsvětí zalidněné dušemi mrtvých pod vládou boha Nergala a bohyně EREŠ-KIGAL. Starověcí Egypťané také věřili v nesmrtelnost duše a měli své vlastní „podsvětí“. Uctívali Osirise „boha mrtvých“. Stejně jako Egypťané, věřili i starověcí Peršané ve „vážení duší“ po smrti. Mnozí starověcí řečtí filozofové přejali tuto východní představu nesmrtelné duše. Konečnou podobu jí dal ve 4. stol. př. n. l. Platón.

Překvapující ovšem je, že to byl právě judaismus a náboženství křesťanstva, jež přejaly myšlenku, že budoucí život spočívá v tom, že člověk má nesmrtelnou duši. To prostě není biblická nauka, jak odhaluje „Stručná židovská encyklopedie“ (1980, ang.): „Bible nezná nauku o nesmrtelnosti duše, ani to nevyplývá z rané [židovské] rabínské literatury. . . Nakonec se víra, že určitá část lidské osobnosti je věčná a nezničitelná, stala součástí rabínského vyznání a byla téměř všeobecně přijata do pozdějšího judaismu.“

Teologové křesťanstva se řídili příkladem židovských rabínů a přejali babylónskou, egyptskou, perskou a řeckou představu, že člověk má nesmrtelnou duši. Protože se však církve křesťanstva hlásí k Bibli, vzniklo pro ně přijetím této nekřesťanské nauky dilema. Tento rozpor zní: Jak se mohou církve držet biblického učení o vzkříšení a zároveň učit, že je možné žít po smrti prostřednictvím nesmrtelné duše?

Jak církve křesťanstva vyřešili toto dilema? „Katolická encyklopedie“ nám to říká: „Čtvrtý Lateránský koncil učí, že všichni lidé, vyvolení i odpadlí, ‚opět vstanou se svými vlastními těly, která nyní na sobě nosí‘. V jazyce vyznání víry se tento návrat do života nazývá vzkříšení těla.“ (Podtrženo námi.) Jinými slovy tvrdí, že vzkříšení mrtvých je pouhým znovuoděním nesmrtelné duše hmotným tělem. To ale Bible neučí.

Pravá naděje vzkříšení

Mnozí bibličtí učenci připouštějí, že nauky o vrozené nesmrtelnosti a „vzkříšení těla“ Bible neučí. Georges Auzon, francouzský katolický profesor Svatých písem, píše: Představa ‚duše‘ znamenající čistě duchovní, nehmotnou skutečnost oddělenou od ‚těla‘, . . . v Bibli neexistuje.“ „Nový zákon nikdy nemluví o ‚vzkříšení těla‘, ale o vzkříšení mrtvých‘.“

Podobně ve své knize „Nesmrtelnost duše, nebo vzkříšení mrtvých?“ píše francouzský protestantský profesor Oscar Cullmann: „Je základní rozdíl mezi křesťanským očekáváním vzkříšení mrtvých a řeckou vírou v nesmrtelnost duše. . . Ačkoli křesťanství později spojilo tyto dvě víry a dnešní průměrný křesťan je zcela míchá dohromady, nevidím žádný důvod skrývat, co já a většina učenců považuje za pravdu. . . život a myšlení Nového zákona jsou zcela ovládány vírou ve vzkříšení. . . celý člověk, který je skutečně mrtvý, je přiveden zpět k životu novým tvořivým činem Boha.“ — (Přeloženo z původního francouzského vydání.)

Ano, pravá biblická naděje na budoucí život spočívá ve vzkříšení neboli „zmrtvýchvstání“, ne v samočinném přežití nesmrtelné duše. Bible prohlašuje zcela jasně: „Nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Sk. 24:15) V následujícím článku bude probráno, jak vlastně vznikl takový náboženský zmatek.