Kázání na hoře — ‚Buďte dokonalí‘: milujte své nepřátele
JEŽÍŠ prohlásil, že jeho posluchači nemají ‚odporovat tomu, kdo je zlý‘, a potom dodal: ‚Slyšeli jste, že bylo říkáno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ — Mat. 5:39, 43.
Lidé, kteří byli přítomni Kázání na hoře, byli Židé, kteří předtím „slyšeli“ Boží příkaz: „Nebudeš se mstít ani chovat zášť vůči synům svého lidu; a budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ — 3. Mojž. 19:18.
Náboženští vůdci Izraele však zdůrazňovali, že výraz ‚synové tvého lidu‘ a ‚tvůj bližní‘ se vztahují pouze na Židy. Také důrazně poukazovali na to, že jiné příkazy Božího zákona vyžadovaly, aby Izraelité zůstali odděleni od jiných národů. (5. Mojž. 7:1–4) Ačkoli tím bylo míněno, že Izrael měl být jako národ oddělen od jiných náboženských skupin, vznikl postupně názor, že všichni Nežidé jsou ‚nepřátelé‘ a že mají být nenáviděni jako jednotlivci. Příklad takového postoje můžeme vidět v následujícím tvrzení Mišny:
„Dobytek nemá být ponecháván v zájezdních hostincích pohanů, protože ti jsou podezřívání ze sodomie; ani mezi nimi nemá zůstat samotná žena, protože jsou podezříváni z necudnosti; nemá mezi nimi zůstat ani samotný muž, protože jsou podezříváni z prolévání krve. Dcera Izraelity nesmí pomáhat pohanské ženě při porodu, protože by pomáhala při narození dítěte pro modlářství, ale pohanská žena může pomáhat dceři Izraelity. Dcera Izraelity nesmí kojit dítě pohanské ženy, ale pohanská žena může kojit dítě dcery Izraelity v jeho panství.“ — Traktát Abodah Zarah („Modlářství“) 2:1.
Ježíš však pronesl osvěžující slova opačného významu: „Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ (Mat. 5:44) Zde vidíme další důkaz toho, že Boží Syn přišel nikoli „zničit“ Boží psaný Zákon, ale ‚naplnit‘, protože tento Zákon přikazoval, aby se s cizinci zacházelo ohleduplně a laskavě. — Mat. 5:17; 2. Mojž. 22:21; 23:4, 5; 3. Mojž. 19:33, 34; 5. Mojž. 10:19.
Ježíš však neměl v úmyslu omezit tuto zásadu na pohanské nepřátele Izraelitů. Přál si, aby jeho následovníci jednali laskavě se všemi lidmi, kteří by jim projevovali nepřátelství. Lukáš, který psal obzvláště pro Nežidy, zapsal Ježíšova slova následujícím způsobem: „Ale vám, kteří nasloucháte, říkám: Milujte neustále své nepřátele, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí, žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vás urážejí.“ — Luk. 6:27, 28.
Ti, kteří ‚naslouchali‘, to znamená, že si skutečně brali jeho výroky k srdci, musí podle Ježíšových slov čelit nenávisti ze tří hledisek a podle toho projevovat lásku třemi způsoby: 1. ‚Činit dobro těm, kteří je nenávidí,‘ a na nepřátelské city nepřátel reagovat laskavými skutky. 2. Jestliže nenávist propukne ve slovní nadávky, mají ‚žehnat těm, kteří je proklínají‘. Ježíšovi následovníci nemají odplácet za proklínání proklínáním, ale mají mluvit se svými odpůrci laskavě a ohleduplně. 3. Jestliže nepřátelství přejde ze slovních nadávek do skutečného „pronásledování“ Kristových učedníků a projevuje se světským násilím nebo jiným ‚urážlivým‘ špatným zacházením, mají se za pronásledovatele ‚modlit‘ a v lásce mají prosit Boha, aby odpůrci změnili své srdce a vešli do Boží přízně. — Srovnej Římanům 12:14–21; 1. Korintským 4:12; 1. Petra 3:8, 9.
Ježíš potom ukázal důvod, proč máme prokazovat svým nepřátelům lásku: „Abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 5:45a) Lukáš k užitku svých čtenářů z pohanů nahrazuje výrok „synové svého Otce, který je v nebesích,“ výrazem „synové Nejvyššího“. — Luk 6:35a.
Lidé, kteří dbají Ježíšovy rady, stávají se Božími „syny“ v tom smyslu, že jej napodobují, protože zrcadlí jeho nestranickou dobrotu jak vůči přátelům, tak i k nepřátelům. (Srovnej Matouše 5:9; Efezským 4:31–5:2; 1. Jana 3:9–12.) Bůh dává dokonalý příklad v tom, že „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“ (Mat. 5:45b); „je dobrotivý k nevděčným i zlým“. — Luk. 6:35b.
Ježíš chtěl zdůraznit, jak je důležité, aby jeho posluchači ‚neustále milovali své nepřátele‘, a proto dodal: „Milujete-li totiž ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Což výběrčí daní nedělají totéž? A zdravíte-li pouze své bratry, co mimořádného tím děláte? Nejednají lidé z národů právě tak?“ — Mat. 5:46, 47.
Ti, kteří touží napodobovat Boha, nesmějí omezovat své projevy lásky pouze na jednotlivce, kteří reagují stejným způsobem. To by nepřineslo žádnou zvláštní ‚odměnu‘ nebo přízeň u Boha. I „výběrčí daní“ byli zvyklí projevovat lásku těm, kteří je milovali, ačkoli je Židé zařazovali mezi nejpohrdanější z lidí. — Luk. 5:30; 7:34.
Mezi Židy bylo obvyklým pozdravem slovo šalom („pokoj“), což znamenalo, že tomu, koho zdravili, přáli zdraví, blaho a zdar. Kdyby takto zdravili pouze lidi, které považovali za „bratry“, nebylo by to nic „mimořádného“, protože něco takového bylo možno pozorovat i mezi „lidmi z národů“, které Židé považovali za bezbožné, nečisté, jimž je nutno se vyhýbat.
Lukáš ve svém evangeliu psaném pro Nežidy nahrazuje výrazy „výběrčí daní“ a „lidé z národů“ (což v této souvislosti mělo význam pouze pro Židy) všeobecnějším označením „hříšníci“. Čteme: „A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou tím máte zásluhu? Vždyť i hříšnici milují ty, kteří milují je. A činíte-li dobře těm, kteří činí dobře vám, skutečně, jakou tím máte zásluhu? Totéž činí i hříšníci. A jestliže půjčujete bez úroku těm, o nichž doufáte, že od nich dostanete, jakou tím máte zásluhu? I hříšníci půjčují bez úroku hříšníkům, aby stejně tolik dostali zpět.“ — Luk. 6:32–34.
Ježíš uzavřel tuto část Kázání na hoře výrokem: „Máte tedy být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ — Mat. 5:48.
Tento příkaz neznamená, že by se Ježíšovi učedníci měli stát tělesně a mravně bezvadnými, protože to v dnešní době není možné následkem zděděného hříchu. (Řím. 3:23; 5:12) Tato slova spíše vybízejí lidi, aby napodobovali ‚nebeského Otce‘, Jehovu, tím, že budou zdokonalovat svou lásku, rozvíjet ji do plné míry a úplnosti tím, že do ní zahrnou i své nepřátele. V souladu s tím Lukášova paralelní zpráva zní: „Stále buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ — Luk. 6:36.