Eliáb — Judejec, který se nehodil za krále
PROROCTVÍ patriarchy Jákoba na smrtelném loži ukazuje, že jednoho dne bude vláda vykonána potomky Judy, jeho čtvrtého syna. Jákob řekl: „Žezlo [královská vláda] se neodvrátí od Judy ani velitelská hůl [oprávnění rozkazovat] z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Sílo [Mesiáš]; a jemu bude patřit poslušnost lidu.“ (1. Mojž. 49:10) Kdo však měl být prvním Judejcem, který měl vykonávat královskou autoritu a moc?
Tato otázka byla zodpovězena 600 let po tom, co Jákob vyslovil proroctví. Prorok Samuel byl poslán do Betléma, aby tam pomazal za krále jednoho ze synů Judejce Izai. Z lidského hlediska by měla padnout volba na Eliába, prvorozeného Izai. Byl mužem nápadného zjevu, velký a krásný. Když jej Samuel zahlédl, řekl si: „Jistě je před Jehovou jeho pomazaný.“ (1. Sam. 16:6) Ale nebylo tomu tak. Jehovovo slovo znělo: „Nedívej se na jeho vzhled a výšku jeho postavy, protože já jsem jej zavrhl. Neboť způsob, jak vidí člověk, není způsob, jak vidí Bůh, protože pouhý člověk vidí to, co se jeví jeho očím, ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ (1. Sam. 16:7) Pozdější událost v Eliábově životě jasně ukazuje, proč nebyl vhodný jako král.
Když vypukla válka mezi Filištíny a Izraelity, Eliáb byl ve vojsku krále Saula. On i ostatní muži slyšeli výzvu filištínského bojovníka Goliáše: „Já sám se v tento den skutečně vysmívám bojovým radám Izraele. Dej mi nějakého muže, a ať spolu bojujeme!“ — 1. Sam. 17:8–10.
Jak reagoval Eliáb? Projevil víru v Jehovovu schopnost dát mu úspěch v boji s Goliášem? Ne, Eliáb neměl odvahu něco podniknout. Zřejmě reagoval stejně jako ostatní Izraelité. Bible říká: „Když Saul a celý Izrael slyšeli tato Filištínova slova, byli naplněni hrůzou a velmi se báli.“ — 1. Sam. 17:11.
Filištín Goliáš se vysmíval Izraeli každé ráno a každý večer po 40 dní. (1. Sam. 17:16) Během té doby poslal Izai Davida, svého nejlepšího syna, kterého Jehova vyvolil za krále, do izraelského tábora se zásobami potravy pro Eliába a jeho dva jiné bratry a také pro velitele nad tisícem. Izai řekl Davidovi: „Také se budeš starat o blaho vlastních bratrů a vezmeš od nich znamení na důkaz.“ (1. Sam. 17:18) Izai chtěl zřejmě vědět, jak se daří jeho třem synům, a chtěl nějaké „znamení“ nebo důkaz, že jsou živi a zdrávi.
Když David přišel do tábora, slyšel bojový křik. Nechal zásoby u hlídače zavazadel a utíkal rychle na bojiště, aby mluvil s bratry. Když se vyptával, jak se jim daří, vystoupil Goliáš a silným hlasem se vysmíval izraelskému vojsku. Když David projevil zájem a ptal se mužů, kteří s ním stáli, co se děje, Eliáb se rozhněval. — 1. Sam. 17:20–28.
Řekl Davidovi: „Proč jsi sem sestoupil? A komu jsi zanechal v pustině na starosti těch několik ovcí? Já sám dobře znám tvou opovážlivost a špatnost tvého srdce, protože jsi sestoupil, abys viděl bitvu.“ (1. Sam. 17:28) Eliáb ukvapeně odsoudil svého bratra, aniž dřív poznal skutečnosti. Usoudil, že David se nestará o několik ovcí, když ztráta i jediné z nich by byla těžkou ránou pro rodinu. Ale nic nebylo vzdálenější pravdě. Aby ochránil stádo svého otce, zabil David již jednou medvěda a lva. (1. Sam. 17:34, 35) Eliábova starost o ovce byla také znamením jeho nevyrovnanosti. Rozzlobil se nad něčím, co bylo maličkostí ve srovnání s neslýchanou výzvou Goliášovou. Filištín ve skutečnosti haněl Jehovu, Boha Izraele. To David jasně poznal.
Eliáb šel ještě dále, opíraje se o pouhé dohady. Obvinil Davida, že je opovážlivý a domýšlivě sám od sebe přišel k bitvě. Také Davidovi přisoudil špatné pohnutky a špatné srdce. To vyjádřil slovy: „Protože jsi sestoupil, abys viděl bitvu.“ To ukazuje, že Eliáb si myslel, že jeho mladší bratr odběhl od práce, aby viděl něco vzrušujícího.
David se bránil proti falešnému obvinění: „Co jsem udělal? Nebylo to jen slovo?“ Tím chtěl David říci: Jaký podklad máš pro své obvinění? Co jsem ve skutečnosti udělal? Nemám právo se ptát, abych se dozvěděl, co se zde děje? Tím se věc skončila. David se zeptal někoho jiného a konečně dokázal hlubokou víru v Jehovu a získal vítězství nad Goliášem. — 1. Sam. 17:29, 36–51.
Jak mocně ukazuje tato událost, proč Eliáb nebyl vhodný pro království! Bez jakýchkoli pádných důkazů přisoudil svému bratru Davidovi špatné pohnutky. Chyběla mu správná víra v Jehovu, a proto nepodnikl nic proti výsměchu Filištína Goliáše. Nepoznal, že jde především o to, aby bylo Jehovovo jméno očištěno od Filištínovy potupy, a zřejmě se více zajímal o několik ovcí. Muž, kterému chybělo tolik víry, odvahy a správného posuzování, nikdy nemohl z Jehovova hlediska přijít v úvahu jako král. Jehova, který zkouší srdce, neučinil tedy žádnou chybu, když vyvolil Davida, nejmladšího syna Izai, místo jeho prvorozeného. — 1. Sam. 13:14.