Sen o věčném životě

„Sen o věčném životě je pravděpodobně tak starý jako lidstvo samo,“ napsal dr. Viktor Tobiasch v západoněmeckém časopise „Ausblick“. Zmiňoval se o různých pokusech, jak prodloužit život člověka. Používalo se mezi jiným orgánových extraktů a bylo dokonce zmrazováno tělo v tekutém dusíku, aby v libovolném pozdějším čase mohlo být roztáním opět přivedeno k „novému životu“.

Jak profesor Tobiasch dále uvedl, kolem r. 1955 se prodloužil život ve vysoce civilizovaných zemích na 70 let, ale to je třeba uvést do souvislosti se zlepšením životní vyhlídky novorozenců a mládeže. Životní vyhlídka starých se zvýšila jen nepatrně.

Dva výroky Bible podtrhují tato zjištění. Za prvé: „Samotných dnů našich let je sedmdesát let. . . při zvláštní síle je to osmdesát let.“ (Žalm 90:10) Za druhé: Nemělo by překvapit, že lidé sní o věčném životě, neboť „[Jehova Bůh] vložil nedohledný čas do jejich srdce“. (Kaz. 3:11) Ze všech pozemských tvorů má jen člověk Bohem propůjčenou představu o minulém a budoucím neurčitém čase neboli věčnosti. Nadto jest Jehovovým předsevzetím dát věčný život všem, kteří ho milují.