Otázky čtenářů

Ospravedlňuje značné zdravotní ohrožení potrat?

I když se jedná o záležitost, která se hluboce dotýká lidských citů a zájmů, dokonalá Boží rada ukazuje, že potenciální riziko pro matku nebo dítě potrat neospravedlňuje.

Lidské názory na tuto otázku se liší a jsou často protichůdné. V biblickém hledisku je však zásadním činitelem uctivý postoj k životu. Lidský život má jak božský původ, tak i božský účel. (1. Mojž. 1:27; Job 33:4; Žalm 100:3–5) Z celé Bible vidíme, jak velikou úctu má Bůh k životu. Milujícím způsobem nabádal lidi, aby chránili své životy a aby pohlíželi i na životy druhých jako na svaté. Když někdo neuposlechl božský zákon a vzal život druhému člověku, i kdyby to byl ještě plod v děloze, stal se viníkem, který neušel trestu. — 1. Mojž. 9:5, 6; 2. Mojž. 21:14, 22–25.

Těhotenství někdy přináší pro ženu nepopiratelné ohrožení. Zdravotní obtíže jako cukrovka, vysoký krevní tlak a jiná onemocnění srdce a cév vedou lékaře k závěru, že její život je v nebezpečí. Dokonce jí mohou říci: „Buď si dáte udělat potrat, nebo zemřete.“ Potrat může být doporučen, když se zdá, že se dítě narodí asi slepé nebo znetvořené, například když matka během těhotenství onemocněla zarděnkami (rubeolla). Někdo může argumentovat v takovém případě, že potrat zde vlastně ukazuje na úctu k životu. I když nechceme nějak zlehčovat závažnost těchto problémů nebo upřímnost těch, kteří doporučují potrat, je třeba mít na mysli život obou, jak matky, tak dítěte.

Dnes není žádné těhotenství dokonalé, protože všichni lidé jsou nedokonalí. (Řím. 5:12) Proto každá těhotná žena čelí určitému nebezpečí. Je smutnou skutečností, že některé ženy, i když jsou zdravé, umírají během těhotenství a porodu. (1. Mojž. 35:16–19) Mělo by být každé těhotenství přerušeno jen proto, že je zde nebezpečí pro matčino zdraví a život? Jistě ne. Pochopitelně v některých případech je nebezpečí větší než obvykle, a to pro zdraví nebo věk matky. Naproti tomu nepřežije snad většina žen porod, včetně těch, které jsou více ohroženy? A také je třeba připustit, že lékařská diagnóza přes všechny snahy může být mylná. Jak by potom mohl uzavřít ten, který pohlíží z božského hlediska na život jako na svatý, že potenciální nebezpečí by ospravedlnilo potrat? Měl by snad být přerušen život vyvíjejícího se dítěte jen proto, že by se mohlo něco stát?a

Podobně v každém těhotenství je možnost, že se dítě narodí s nějakým poškozením až znetvořením. „Asi jedno dítě ze čtrnácti se rodí s genetickou vadou; takové poškození zahrnuje celou škálu od cukrovky. . . až po beznadějnou zrůdu, která může žít jen několik dnů.“ („New York Times Magazine“, 8. září 1974, str. 100) Mělo by takové možné riziko vést k závěru, že všechna těhotenství by měla být přerušena potratem? Vůbec ne.

V některých případech je však riziko, že dítě bude poškozené, větší než obvykle. Je to například tehdy, když je ženě přes čtyřicet let nebo když se léčila nějakým silným lékem či prodělala nějakou infekční chorobu v prvních měsících těhotenství. Okolo 10 až 15 procent dětí, jejichž matky onemocněly zarděnkami během prvních dvanácti týdnů těhotenství, nesou škodlivé následky nemoci, na něž se přijde v prvním roce života. (To ale samozřejmě znamená, že 85 až 90 procent takových dětí není takovým způsobem postižené.) Ale jak by někdo mohl mít hlubokou úctu k životu, kdyby i pouhé potenciální riziko poškození dítěte ospravedlnilo ukončení života vyvíjejícího se dítěte?

Pro znázornění, že takové nebezpečí je nutné brát jen jako možnost, je případ ženy v Jižní Africe. Než si uvědomila své těhotenství, dostala infekci kvůli ledvinovému onemocnění. Později jí její lékař řekl, že v důsledku toho bude její dítě imbecilní nebo strašně zdeformované. Naléhal na ni, aby si dala udělat potrat. Když se dozvěděla od svědků Jehovových, co říká Bible o úctě k životu, odmítla potrat. Uvědomila si, že i kdyby její dítě bylo poškozené, Jehova může napravit škodu v nadcházejícím novém světě. (Srovnej Izajáše 35:5, 6; Zjevení 21:4.) Jak to dopadlo? Porodila zdravé děvčátko. Ale i kdyby její dítě bylo poškozené a potřebovalo mimořádnou péči a léčení, změnilo by to něco na správnosti jejího rozhodnutí, aby děvče žilo s nadějí na věčný život? — Viz Strážnou věž 19, 1975, článek „Úcta před svatostí života byla odměněna“.

Proto žena, na kterou okolí naléhá, aby si dala udělat léčebný potrat, protože je zde nebezpečí pro její zdraví a život, nebo pro její dítě, potřebuje upřít svou mysl na biblické hledisko. Možné nebo potenciální nebezpečí, i když je závažné, neospravedlňuje vzít záležitosti do vlastních rukou a svévolně odříznout od života dítě v děloze. Rozhodovat se podle Písma vyžaduje opravdovou víru a odvahu, ale bude to jistě správné rozhodnutí, takové, které Jehova navždy schválí. — Viz též Strážnou věž 12, 1970, „Otázky čtenářů“, odstavce 17–21.

[Poznámka pod čarou]