„Nechť nikdo nepohlíží pohrdavě na tvé mládí“
„Nechť nikdo nepohlíží pohrdavě na tvé mládí. Naopak, staň se pro věrné příkladem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“ — 1. Timoteovi 4:12, NS.
1. a) Jaký postoj mají dnes mnozí mladí lidé ke starším osobám a k vrchnosti? b) Co bylo učiněno k uspokojení mládeže a jaké otázky proto vznikají?
V DNEŠNÍM světě se velmi mnoho mluví o mládeži. Staré přísloví, že děti by měly být vidět, ale ne slyšet, což znamená, že by měly být s dospělými, ale neměly by vyjadřovat své názory na věci, ztratilo svůj význam a mladá generace v něm dokonce vidí metodu generace starší, která by jim chtěla bránit ve svobodném vyjadřování jejich mínění. Protože je zaručená svoboda vyjadřování a jednání, mladí lidé vyjadřují mnoho návrhů na zlepšení a jestliže je nadřízené úřady nepřijímají, mladí často jednají svévolně a postupují podle svého přání. Celé svazky by se daly napsat o tom, co všechno již bylo učiněno, aby mládež byla uspokojena a nepřipravovala starší generaci další problémy. Byla uvolněna měřítka a změnily se zákony ve snaze uspokojit mladší generaci. Mohlo se stát, že byla ztracena v této věci správná perspektiva? Je správné tolik se starat mládeži o zábavu nebo by se od ní spíše mělo vyžadovat, aby projevovala starší generaci náležitou úctu? Nebudeme se opírat o vzájemně si odporující lidské teorie, ale obrátíme se ke slovu stvořitele lidstva a uvidíme, jaké je správné stanovisko.
2. a) Jaké příklady dal Bůh svému izraelskému lidu, aby ukázal, jaký postoj je nutno mít k rodičům? b) Jakou povinnost měli rodiče ve spojení s výchovou dětí?
2 Izraelskému národu, lidu, který si Bůh vybral jako zvláštní vlastnictví, dal Bůh již na začátku jeho dějin zákony a příkazy. Jeden z prvních deseti zákonů, které tvoří dekalog, najdeme ve 2. Mojžíšově 20:12 (NS) a zní: „Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ Dále Jehova řekl slova, která byla zapsána ve 2. Mojžíšově 21:15 (NS): „A kdo uhodí svého otce nebo svou matku, má být rozhodně usmrcen.“ Od rodičů v Izraeli se vyžadovalo, aby vychovávali své děti tak, aby se časem mohly ujmout určitých povinností v rodině. Boží služebník Mojžíš řekl pod inspirací: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budou skutečně na tvém srdci. A budeš je vštěpovat svému synu a mluvit o nich, když sedíš ve svém domě, když jdeš po cestě, když uléháš i když vstáváš. Rozhodně budete zachovávat přikázání Jehovy, svého Boha, a jeho svědectví a jeho ustanovení, jež ti přikázal.“ — 5. Mojž. 6:6, 7, 17, NS.
3. a) Jak se postupovalo ve starém Izraeli vůči nenapravitelným vzpurným dětem? b) Proč takový postup nebyl krutý a nelidský?
3 Pokud se během doby ukázalo, že nějaké dítě je vzpurné a nenapravitelné a má sklon ke špatnému způsobu jednání, museli je rodiče předvést před starší muže města, aby bylo potrestáno. O takovém dítěti bylo řečeno: „Kdyby se stalo, že by nějaký muž měl zarputilého a vzpurného syna, který nenaslouchá hlasu svého otce nebo hlasu své matky, a oni jej kárají, ale on je neposlouchá, pak jej jeho otec a jeho matka vezmou a vyvedou jej ke starším mužům jeho města a k bráně jeho místa a řeknou starším mužům města: ‚Tento náš syn je zarputilý a vzpurný; neposlouchá našeho hlasu, je hýřil a pijan.‘ Pak jej všichni mužové jeho města ukamenují a zemře. Tak odstraníš zlé ze svého středu, celý Izrael to uslyší a skutečně se bude bát.“ (5. Mojž. 21:18–21, NS) V dnešním světě pokládají mnozí lidé takový postup za krutý a nelidský. Nesmíme však zapomínat, že v první řadě na rodiče byly kladeny přísné požadavky, aby poskytli dítěti správnou výchovu. Vzpomeňme si na slova 5. Mojžíšovy 6:17 (NS): „Rozhodně budete zachovávat přikázání Jehovy, svého Boha, a jeho svědectví a jeho ustanovení, jež ti přikázal.“ Rodiče nesměli jednat se svými dětmi tvrdě, nelidsky, krutě nebo nelaskavě. Museli jim dávat dobrý příklad v Božích vlastnostech a měli prokazovat lásku, pochopení a péči. Otec měl být mužem, kterému mohly děti plně důvěřovat jako čestnému, bezúhonnému, ryzímu a milujícímu Jehovovu služebníku. Matka měla svému manželovi prokazovat hlubokou úctu a měla děti chránit a pomáhat jim. Děti neměly být vyháněny, aby se staraly samy o sebe. Byly dědictvím, o které mělo být všestranně pečováno. Jestliže se tedy nějaké dítě dostalo na scestí, bylo to vinou jeho vlastní vzpurnosti, a pokud se nenapravilo, bylo přivedeno před starší muže města, kteří museli rozhodnout, co se s ním má stát.
4. Jak označuje děti Boží slovo a jakou odměnu dostávají rodiče, kteří správně vychovávají své děti?
4 Boží slovo ukazuje, že je velkým požehnáním mít děti a vychovávat je v Jehovově kázni. Žalmista zapsal pod inspirací slova: „Hle, synové jsou dědictvím od Jehovy; plody života jsou odměnou. Jako šípy v ruce mocného muže, tak jsou synové mladosti. Šťastný je zdatný muž, který jimi naplnil svůj toulec.“ (Žalm 127:3–5, NS) Dítě, které je od malička správně vychováváno, vyroste ve spolehlivého a důvěryhodného člověka a na takové dítě se nikdo nemůže dívat pohrdavě. Jak pravdivá jsou slova v Přísloví, jež mluví o takových dětech: „Otec spravedlivého se bude rozhodně radovat; kdo se stává otcem moudrého, bude z něj mít také radost. Tvůj otec a tvá matka budou mít radost a ta, která tě zrodila, bude se radovat.“ — Přísloví 23:24, 25, NS.
BIBLICKÉ PŘÍKLADY DOBRÉHO CHOVÁNÍ
5. Ve kterých různých ohledech by měly být děti příkladem?
5 Biblická zpráva nám poskytuje mnoho dobrého poučení o správném chování mladých lidí a to by mělo sloužit jako povzbuzení pro mladší generaci tohoto dvacátého století. Mnozí z těchto mladých lidí ukazují ve svém chování vlastnosti, o nichž mluvil apoštol Pavel ve své radě, kterou napsal mladému Timoteovi. Timoteus měl být podle jeho slov příkladem v mnoha ohledech, „v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě“. — 1. Tim. 4:12, NS.
6. Jak mladý Elihu dokázal svým chováním vůči Jobovi, že respektuje starší osoby?
6 V biblické knize Jobově čteme o mladém muži Elihu, který byl příkladem v řeči i v chování. Tento Elihu byl vzdálený příbuzný Abrahamův. Seděl s Jobem v době jeho soužení a poslouchal rady a výtky, které Jobovi říkali starší muži Elifaz, Bildad a Zofar. Poslouchal také Jobovu vlastní obhajobu a slyšel, jak Job zdůrazňoval sám sebe, když mluvil o své nemoci, zármutku a tísni. Potom Elihu začal svou radu slovy: „Jsem mladý, pokud jde o dny, a vy jste pokročilého věku. Proto jsem se zdržoval a obával vyjádřit vám své poznání. Řekl jsem si: Dny by měly mluvit a množství let by mělo oznámit moudrost.“ (Job 32:6, 7, NS) Potom začal Elihu mluvit o sporných věcech. V této situaci se zachoval vzorně. Věděl, že starší muži musí být ctěni a že nemají být přerušováni v řeči. Respektoval tyto muže. On sám však měl rovněž co říci a ve vhodné chvíli se chopil slova a pronesl burcující řeč o Jobových problémech, v níž ukázal, že Jehova Bůh jedná spravedlivě a nestranicky.
7. Proč si z něj dnes mohou vzít příklad mladí i staří a jaká povzbuzující slova napsal v této souvislosti Petr?
7 Elihu dal svým způsobem jednání dobrý příklad mladým i starým. Jeho chování nám připomíná, že bychom si měli při obhajobě pravdy Božího slova počínat vždy s náležitou úctou — bez ohledu na to, kdy a kde jsme k tomu vyzváni. Jestliže víme, co je správné a vhodné, ještě to neznamená, že se správně chováme a že mluvíme to, co je správné. Rozvážný člověk, který druhé náležitě respektuje, nedává podnět ke vzpurnému chování nebo řečem. Nikoho nevybízí, aby se vzpíral zákonům césarovým nebo zákonům, které byly zapsány v Božím slově a jimž jsou podřízeni křesťané. Nepostupuje svévolně pod záminkou, že je nedostatečná péče o právo a spravedlnost, že zákony jsou zastaralé a musejí být revidovány. To, co je správné, hájí jako Elihu a svým dobrým chováním dokazuje, že uznává a respektuje Jehovovo slovo a jeho příkazy. Toto chování odpovídá radě apoštola Petra: „Zachovávejte správný způsob života mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti činitelům zla, oslavovali následkem vašich pravých skutků, jichž jsou očitými svědky, Boha v den jeho zkoumání.“ — 1. Petra 2:12, NS.
8. Jakým člověkem byl judský král Joziáš?
8 Dalším příkladem věrnosti v mladých letech je Joziáš, který byl judským králem v letech 659 až 629 př. n. l. Z 2. knihy Královské vyplývá, že mu bylo teprve osm let, když byl dosazen za judského krále. V osmnáctém roce své vlády, neboli asi ve věku pětadvaceti let, Joziáš přikázal, aby byly dokončeny opravné práce na Jehovově chrámu. V té době našel nejvyšší kněz Helkiáš „knihu zákona“ v Jehovově domě. Joziáš se dověděl o tomto nálezu. Zpráva ve 2. Královské 22:11–13 (NS) o tom zní: „A stalo se, že jakmile král slyšel slova zákona, ihned roztrhl své roucho. Potom dal král rozkaz . . . ‚Jděte a dotazujte se Jehovy za mne a za lid a za celou Judeu ohledně slov této knihy, která byla nalezena; protože velká je Jehovova zloba, která se roznítila proti nám za to, že naši předkové neposlouchali slova této knihy a nečinili podle všeho toho, co je v ní o nás napsáno.‘“
9, 10. Jak postupoval Joziáš, aby v Judeji obnovil pravé uctívání?
9 Svou ochotou ihned zjistit, jaká je Jehovova vůle a jak ji má lid provést, dokázal Joziáš svou velkou lásku k Jehovovi a dokázal též, že si přeje konat Jehovovu vůli. Chtěl se Jehovy dotázat a vyprosit si od něj potřebné pokyny. Proto vyslal své služebníky, aby se dotazovali Jehovovy prorokyně Chuldy, co se má dělat. Ačkoli Jehovovo slovo odsuzovalo jednání judského lidu, který zapomínal na Jehovův zákon, Joziáš je věrně plnil a postaral se také o to, aby slova zákona byla čtena tak, aby je obyvatelé země mohli slyšet. Biblická zpráva zní:
10 „Potom král poslal a shromáždili se k němu všichni starší muži judští a jeruzalémští. Nato král vystoupil do Jehovova domu a s ním též všichni judští muži a všichni obyvatelé jeruzalémští a také kněží a proroci a všechen lid od malého po velkého; a začal číst před jejich ušima všechna slova knihy smlouvy, která byla nalezena v Jehovově domě. A král zůstal stát u sloupu a nyní uzavřel smlouvu před Jehovou, že bude chodit podle Jehovy a zachovávat jeho přikázání a svědectví a ustanovení celým srdcem a celou duší a bude plnit slova této smlouvy, která byla napsána v této knize. Také všechen lid vstoupil do smlouvy.“ — 2. Král. 23:1–3, NS.
11. Co učinil Joziáš ve spojení s očistným dílem, které provedl k užitku judského lidu, a co o něm bylo řečeno pro jeho odvážné počínání?
11 Tento mladý pětadvacetiletý král měl skutečně na srdci Jehovovy zájmy a Jehova mu požehnal pro jeho způsob jednání, pro jeho lásku ke spravedlnosti a bohabojnou moudrost, kterou vyjádřil ve svých slovech. Z dalších záznamů v druhé knize Královské se dovídáme o některých jeho činech v souladu se slovy zákona. Tofet, který se nacházel v údolí synů Hinnom, učinil neupotřebitelným k uctívání, aby již nikdo nenechával děti procházet ohněm jako oběť Molochovi. Strhl výšiny, které byly zřízeny před Jeruzalémem a sloužily pohanskému uctívání, a odstranil média duchů a věštce, terafim a nicotné modly i všechny ohavné věci v Judeji a v Jeruzalémě. Proto o něm bylo řečeno: „A žádný král před ním nebyl jako on, který se navrátil k Jehovovi celým svým srdcem a svou celou duší a svou celou životní silou, podle celého Mojžíšova zákona; ani po něm nepovstal žádný jako on.“ (2. Král. 23:4–25, NS) Skutečně, nikdo se nemohl dívat pohrdavě na mládí tohoto mladého krále.
12. Jaký osobní zážitek s Jehovou měl mladý Jeremiáš?
12 Jeden z nejvýznamnějších Jehovových proroků, kteří žili v posledních dnech judského království, byl Jeremiáš. V mužném věku byl věrným a spolehlivým Jehovovým služebníkem. Ale ani v jeho mládí se starší lidé nemohli dívat pohrdavě na tohoto Jehovova služebníka ani jej nemohli kritizovat. Svůj osobní zážitek s Jehovou Bohem popsal takto: „A stalo se ke mně Jehovovo slovo a bylo řečeno: ‚Než jsem tě utvořil v břiše, znal jsem tě, a než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. Učinil jsem tě prorokem národům.‘ Ale já jsem řekl: ‚Běda, Pane Jehovo! Já skutečně nevím, jak mám mluvit, protože jsem jen chlapec.‘ A Jehova mi dále řekl: ‚Neříkej: „Jsem jen chlapec.“ Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš; a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť „já jsem s tebou, abych tě vysvobodil,“ je výrok Jehovův.‘“ — Jer. 1:4–8, NS.
13. Jaké zkoušky musel Jeremiáš vytrpět pro svou věrnost Jehovovi a kolik let oznamoval Jehovovy soudcovské výroky?
13 Jeremiáš uvěřil Jehovovu slovu a skutečně se stal Jehovovým nebojácným mluvčím před judským a jeruzalémským lidem. Plně věřil Jehovovi, svému Bohu. Směle vykonával svoji službu, ale u svých spoluizraelitů narážel na odpor. Bible podává zprávu, že byl odsouzen, uvržen do klády, že byl v nebezpečí života a jako vězeň byl hozen do hluboké cisterny. Biblická kniha Jeremiášova obsahuje zprávu o proroctvích tohoto muže, která vycházela z Jehovových úst. Čtyřicet let působil jako Jehovův prorok, který byl vyslán, „aby plenil a strhával a ničil a bořil, aby stavěl a štěpoval“. (Jer. 1:10, NS) Ano, od svého mládí byl Jeremiáš Božím mužem, na něhož se nikdo nemohl dívat s pohrdáním.
14. a) Jaká postavení byla svěřena mladému Danielovi a jeho třem přátelům pro jejich rozvážnost? b) Jak dokázali Sidrach, Mizach a Abdenágo svou věrnost Jehovovi Bohu?
14 Mladý prorok Daniel byl Jeremiášovým současníkem. Tento mladý Boží služebník byl odveden jako zajatec do Babylóna, když byl ještě chlapcem. Se svými třemi přáteli, Sidrachem, Mizachem a Abednágem, si za svého pobytu v Babylóně počínal tak, že je o nich mluveno v biblické zprávě. Jako mladíci poslouchali v této pohanské zemi svědomitě vůli Jehovy, svého stvořitele. Pro svou rozvážnost byl Daniel ustanoven vladařem nad celým územím Bábelu neboli Babylóna a byl učiněn představeným nad všemi babylónskými moudrými muži. Také jeho přátelé, Sidrach, Mizach a Abdenágo dostali odpovědná postavení ve vládě a když byli později vyzkoušeni v souvislosti s ohnivou pecí, dokázali, že byli Jehovovými oddanými otroky. — Dan. 2:48, 49; 3:8–30.
15. Proč byl Pán Ježíš dobrým příkladem pro dnešní mladé lidi?
15 Při uvažování o mladistvých Jehovových služebnících zaslouží si zvláštní pozornost životní příběh Pána Ježíše Krista. Jeho život začal kolem roku 2 př. n. l. v malém městečku Betlémě, když jej porodila jeho matka, panna Maria, a položila jej do jeslí. Ačkoli Bible nepodává zprávu o mnoha podrobnostech z dětství Pána Ježíše, přece z toho, co je nám řečeno, můžeme poněkud nahlédnout do života tohoto mladého dokonalého člověka, který byl poslán na zem, aby vykoupil nedokonalé lidstvo. Jako chlapec vyšel se svými rodiči do Jeruzaléma ke slavnosti pasach. Tam přišel do styku s učiteli v Jehovově chrámu a tam jej také našli jeho rodiče, když se jim ztratil v množství návštěvníků, kteří přišli k pasach do Jeruzaléma. Bible podává zprávu o této události a říká, že všichni, kteří tam v chrámu slyšeli jeho slova, „nevycházeli z údivu nad jeho porozuměním a odpověďmi“. Ačkoli byl ještě velmi mladý — tehdy mu bylo asi dvanáct let —, věnoval pozornost Božímu slovu a získal si úctu těch, s nimiž přišel do styku. Biblická zpráva však ukazuje, že Ježíš přesto zůstal poddán svým rodičům a že „nadále prospíval v moudrosti a tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí“. — Luk. 2:41–52, NS.
16. Čím se vyznačoval mladý Timoteus, jak to ukazují slova apoštola Pavla v 1. Korintským 4:17 a Filippenským 2:19, 20?
16 Apoštol Pavel měl v živé paměti všechny tyto příklady z Hebrejských písem a Ježíšovo jednání a jeho způsob života, a proto mohl dát dobrou radu Timoteovi, jinému mladému muži: „Staň se pro věrné příkladem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“ (1. Tim. 4:12, NS) Že tento mladý muž byl dobrým příkladem, vyplývá ze slov, která o něm Pavel řekl v 1. Korinským 4:17 (NS). Pavel adresoval korintskému sboru slova: „Proto vám posílám Timotea, protože je mým milovaným a věrným dítětem v Pánu; a připomene vám mé způsoby ve spojení s Kristem Ježíšem, jak učím všude v každém sboru.“ Sboru ve Filippech napsal apoštol Pavel o tomto mladém muži: „Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych se rozveselil, až se dozvím o věcech, které se vás týkají. Neboť nemám nikoho jiného, kdo by smýšlel jako on a tak upřímně se staral o věci, které se vás týkají.“ — Fil. 2:19, 20, NS.
17. Jaká otázka nyní vzniká ve spojení s mládeží a jak zní správná odpověď?
17 Je tedy možné, aby příklady z minulosti ještě nějak pomohly mládeži dnes, ve dvacátém století, v době, kdy všude panuje nepokoj a napětí? Zcela jistě! Protože život těchto a jiných mužů, o kterých se zde nemluvilo, může sloužit mladým lidem jako ukazatel, aby ‚nikdo nepohlížel pohrdavě na jejich mládí‘. Skutečně, dnes jsou na celém světě příkladní mladí lidé, kteří opravdu nikomu nedávají podnět, aby na jejich mládí bylo pohlíženo pohrdavě, ale naopak, svou řečí, svým chováním, svou láskou, svou vírou a čistým chováním vyvolávají příznivý dojem. Následující článek ukáže, co dělají tito mladí lidé, aby působili ke cti svého velkého stvořitele, Jehovy Boha, a jakým způsobem mohou ještě více pomáhat svým rodičům a starší generaci.