Otázky čtenářů

Může žena, která porodí mrtvé dítě, právem očekávat, že bude vzkříšeno, jestliže ona zůstane věrná Bohu?

Chceme ihned předeslat, že máme upřímný soucit s takovými ženami. Víme, jaký jim to způsobí žal, a znovu nám to připomíná, že potřebujeme Boží nový pořádek, v němž „smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více“. (Zj. 21:4) Teprve tehdy budou zahlazeny tragické následky lidské nedokonalosti.

Když žena otěhotní, znamená to, že vaječná buňka byla oplodněna mužským spermatem a tak byl předán život. Z Božího stanoviska je živé embryo neboli fetus v mateřském klíně duší, která se za normálních poměrů stane jednoho dne v jeho očích samostatnou osobou. Podle mosaického zákona byl muž, který způsobil, že žena ztratila dítě, které se vyvíjelo v jejím těle, potrestán podle pravidla: „Duši za duši.“ (2. Mojž. 21:22, 23, NS) Proto je vyhnání plodu z biblického hlediska vraždou. — 2. Mojž. 20:13; 1. Petra 4:15.

Stává se však, že embryo neboli fetus je usmrceno nemocí nebo úrazem, než se plně vyvine a narodí. Je sice mnoho příčin pro takové potraty nebo porody mrtvých dětí, ale hlavní příčinou je lidská nedokonalost; a konečné odstranění nedokonalosti je závislé na Bohu.

Je tedy v takových případech možné vzkříšení? Vzkříšení znamená opětné probuzení k životu. V Bibli uvedené příklady osob, které byly vzkříšeny, ukazují, že vzkříšený se opět ihned vrátil k životu v tom stupni tělesného a duševního vývoje, v němž zemřel. (2. Král. 4:17–36; Sk. 20:9–12) Použijeme-li toho na potraty a mrtvě narozené děti, musíme si tedy položit otázku: „Je možné se domnívat, že Jehova v budoucnosti opět vloží do lůna ženy jedno nebo snad dokonce více zčásti vyvinutých embryí?“ To se nezdá být rozumné a ženy, které byly postiženy takovým neštěstím, to pravděpodobně ani vůbec neočekávají.

Kromě toho je vzkříšení určeno pro osoby, které žily v Jehovových očích jako takové. I dítě, které žilo po svém narození jen krátký čas, existovalo jako osoba. Ale dítě, které přišlo na svět jako potrat, nebo se narodilo mrtvé, neexistovalo ve skutečnosti nikdy jako osoba nebo jednotlivá bytost, ačkoli bylo během svého vývoje považováno z biblického hlediska za „duši“. Zdá se tedy, že vzkříšení, popsané v Bibli, se nevztahuje na takové případy. — Sk. 24:15.

Je nám jasné, že někteří budou těmito vysvětleními velmi zklamáni. Můžeme však všechny ujistit, že tento názor nespočívá na bezcitnosti nebo dogmatismu, ale že dáváme prostě otevřenou a poctivou odpověď, pro kterou nacházíme odůvodnění v Božím slově. Zdůrazňujeme, že nemůžeme posuzovat zvláštní případy. Bylo by možné uvést mnoho případů, které jsou na rozhraní, a kromě toho musíme říci: Bůh je soudce a protože zná všechny okolnosti, je rozhodnutí na něm.

Víme, že Jehova je dokonalý v moudrosti, milosrdenství a spravedlnosti: „[Bůh je] pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.“ (5. Mojž. 32:4) Křesťané by v něj měli důvěřovat a spoléhat na jeho slib: „Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před obličejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.“ (Žalm 16:11) Proto povzbuzujeme všechny, kteří byli postiženi takovým žalem, aby přenechali věc Jehovovi v důvěře, že provádí právo a spravedlnost. — Job 34:10; 1. Mojž. 18:25.