SKOŘICE

[hebrejsky qin·na·mónʹ; řecky kin·naʹmo·mon].

Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum) patří do čeledi vavřínovitých, k níž se řadí i kafrovník. Nejlépe se mu daří na světlém místě v písčité, vlhké půdě a hodně roste na Srí Lance a na Jávě. Hebrejské jméno má možná cizí původ a zdá se, že kůra skořicovníku se do Zaslíbené země dovážela.

Skořicovník dorůstá maximálně do výšky přibližně 9 m a má hladkou, popelavě zbarvenou kůru a košatou korunu. Kopinaté, neopadavé listy jsou shora zelené, vespod bílé, jsou dlouhé asi 20 až 23 cm a široké asi 5 cm. Jeho malé, bílé nebo nažloutlé květy rostou v trsech. Vnější část kůry nemá takřka žádné aróma a má jen nepatrnou cenu. Skořice určená pro trh se získává z vnitřní, tmavší části kůry. Z kůry se také získává aromatický olej.

Skořice se používala k přípravě svatého oleje pomazání jako jedna z ‚nejvybranějších vonných látek‘. (2Mo 30:23) Ve formě voňavky se kropila na lůžka (Př 7:17) a v obrazném významu byla použita k popisu Šulamitky (Pís 4:13, 14); patří ke zboží, které cestující obchodníci země prodávají „Velkému Babylónu“ před jeho zničením. (Zj 18:2, 11–13)