„Podmaňte ji a panujte“

Jehova Bůh řekl člověku, aby řídil Zemi a střežil ji a aby vedl všechny živé tvory. Žil však člověk ve shodě s touto důvěrou?

LIDÉ pozorují s posvátnou bázní hvězdné nebe nad hlavou. Za tmavé noci se jim zdá, že je obloha naplněna hvězdami, ale několik tisíc hvězd, jež vidí, je pouze malý zlomek triliónů hvězd, které tvoří vesmír. Tyto myriády hvězd se pohybují v přesných drahách, které jsou řízeny zákony pohybu, jež stanovil stvořitel. „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi.“ Rozsáhlost a spletitost vesmíru znepokojuje mysl lidí, kteří ho pozorují. — 1. Mojž. 1:1.

Ve srovnání s nebesy je Země pouhá skvrnka. Pro nás je však obrovská a naplněná životem. Jedna čajová lžička půdy obsahuje asi 5 miliard živých organismů, a kdo jen si umí představit, kolik tvorů je v „mořských pastvinách“? „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je učinil v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů. A to moře, jak velké a širé, tam je bezpočet hýbajících se věcí — živých tvorů, malých i velkých.“ — Žalm 104:24, 25.

Společná existence takového ohromného počtu tvorů na Zemi by mohla být problémem. Musí být zachována rovnováha, aby všechny druhy mohly mít dostatek světla, vzduchu, vody, potravy, životního prostoru a dalších opatření, která jsou potřebná pro přežití. Je to takzvaná „rovnováha přírody“, a nastane-li nerovnováha, nastoupí systém samočinného vyrovnávání. Jehova to tak uspořádal. Země patří jemu: „Jehovovi náloží Země a všechno, co ji naplňuje, úrodná země i ti, kteří v ní bydlí.“ — Žalm 24:1.

Jehova svěřil Zemi člověku: „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale Zemi dal synům lidským.“ (Žalm 115:16) Uložil lidem odpovědnost jednoduše tím, že prohlásil prvnímu lidskému páru: „Bůh stvořil člověka... muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal, a řekl jim: ‚Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.‘“ Péče člověka o Zemi měla být ochrannou péčí: „Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ — 1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:15, „Ekumenický překlad“.

Je životně důležité, aby lidé splnili tento úkol opatrování. Mají se podobat Bohu, což znamená, že byli stvořeni s určitými Jehovovými vlastnostmi, jako je spravedlnost, láska, moudrost a moc. Tyto vlastnosti je vyzbrojují k tomu, aby zastávali svoji úlohu ochránců země, jejích rostlin a zvířat. Avšak tyto vlastnosti, nepoužijí-li je nebo zneužijí, zároveň dávají lidem moc narušovat „rovnováhu přírody“. Použijí-li svoji moc nepoctivě, nelaskavě nebo nemoudře, jsou ohroženy procesy samočinného vyrovnávání zemského prostředí.

Měřítka pro zacházení se zvířaty

Člověk by měl projevovat podobný zájem o zvířata, jako Bůh, aby se Bohu podobal. Četné biblické texty slouží jako měřítka pro zacházení se zvířaty. Lidé snadno zacházejí do extrémů a není výjimečné, že zaujímají i takové postoje vzhledem ke zvířatům. Některé ovládá sentimentalita, jiné krutá lhostejnost. Lidé snad používají zvířata, aby pro ně vykonávala velmi rozmanitou práci. Používají je vhodně k tomu, aby jim poskytovala potravu — mléko, máslo, vejce, sýry a dokonce i maso — a také oblečení, nejen z jejich vlny nebo srsti, ale i z jejich kůží, i když ocelová past pro chytání kožešinových zvířat je krutá. — 1. Mojž. 3:21.

V tom, jak využíváme zvířata, bychom však měli dávat najevo, že jsme si s úctou vědomi svatosti života. Zabíjení zvířat ze sportu poukazuje na necitelnou lhostejnost k životu. I lovci, kteří zajíjejí pro potravu, musí dávat najevo úctu k životu: „V takovém případě má vylít jeho /zvířecí/ krev a pokrýt ji prachem. Vždyť duše těla všeho druhu je jeho krev.“ Bůh dal člověku toto omezení kvůli svatosti života: „Nebudete jíst krev žádného druhu těla, neboť duše každého druhu těla je jeho krev.“ — 3. Mojžíšova 17:13, 14.

Používá-li se zvířat jako potravy pro udržení lidského života, zdá se, že je rozumné využívat je i k lékařským pokusům o záchranu života. Nikdo však nemá povolení k neomezeným a často bezcenným, opakovaným pokusům, doprovázeným silným utrpením. Mnozí vědci vyjadřují pochybnosti o etice krutých pokusů. Jeremy J. Stone, ředitel Federace amerických vědců, založené ve Washingtonu, řekl: „Také se musí brát v úvahu život a utrpení zvířat.“ Britský fyziolog dr. D. H. Smyth souhlasí: „Některé poznání je možné získat za příliš vysoku cenu.“ Dr. Smyth ukazuje ve své knize „Alternatives to Animal Experiments“ (Jiné možnosti pokusů se zvířaty), že se vědcům otevírá mnoho jiných možností než pokoutní pokusy se zvířaty. Cenou za poznání nesmí být krutost, jakou ukazuje tabulka na 7. stránce.

Zánik divočiny

Běda zvířatům, která jsou svěřena člověku. Vyhlazení jednoho druhu se stalo příslovím: „Je mrtvý jako pták dodo.“ Mnoho jiných druhů je na pokraji vyhlazení. Hejna tažných holubů kdysi zatemňovala oblohu Severní Ameriky. Ornitolog Audubon dokonce odhadl hejno na miliardu ptáků. Trvalo den, než při tahu přeletěli nad hlavou. Poslední tažný holub na zemi zahynul v roce 1914. Kdysi se nížiny Západní Ameriky černaly bizony. Až do roku 1900 jich bylo asi 50 miliónů marnotratně a zbytečně zabito, čímž byla původní divoká stáda téměř vyhlazena. Dnes je ohroženo mnoho volně žijících druhů. Hmotařství, pytlačení, chamtivost, znečišťování prostředí, ničení obydlí zvířat, nimrodovská marnivá touha po trofejích, to všechno jsou hlavní příčiny ničivých útoků na divočinu.

Seznam ohrožených druhů se rozšiřuje až do stovek tisíc. Odhaduje se, že dnes mizí jeden druh denně a že koncem osmdesátých let to již bude jeden druh za hodinu. V sedmdesátých letech za pouhé dva roky poklesl počet slonů v Keni ze 40 000 na 20 000 a počet zeber se snížil z 15 000 na 1 500. Na keňském jezeře Nakuru, kde se obvykle shromažďovaly milióny růžových plameňáků, zůstává jen zlomek z „této největší ptačí podívané na světě“. Milióny jich zahynuly nebo odletěly kvůli průmyslovému znečištění jezera. Nyní je zničeno mnoho tropických pralesů na Amazonce, a bude-li to tak pokračovat dál, do roku 2000 zaniknou stovky tisíc druhů rostlin a zvířat. Tak pokračuje úmrtní seznam, a to všechno proto, že člověk zanedbal svůj úkol střežit Zemi a její rostlinnou a živočišnou říši.

Marný pokus svalit vinu

Při této katastrofě se ozývají některé hlasy: „To je Boží vina!“ Jedna taková stížnost přichází od slavného historika Arnolda J. Toynbeea, který řekl, že když Bůh svěřil člověku Zemi, dal tím „Adamovi a Evě povolení, aby si s ní dělali, co chtějí“. Tak to ovšem není, Bůh jim pouze povolil, aby ji střežili, udržovali a starali se o ni. První pár však neuposlechl tohoto příkazu ani jiných Božích příkazů, tak jako to jejich potomstvo činí od té doby stále. Narušili „rovnováhu přírody“, znečistili prostředí a působí zkázu Země jako obyvatelní planety. Jak říká Bible: „Někteří lidé si působí zkázu svým vlastním hloupým jednáním, a pak obviňují PÁNA.“ Hloupé a ničivé jednání již nebude smět dále pokračovat, protože Jehova říká: „Přišel ustanovený čas..., aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“ — Přísloví 19:3, „Good News Bible“; Zjevení 11:18.

„Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.“ (Přísloví 12:10, „Ekumenický překlad“) Zlý bude odstraněn, spravedlivý zůstane: „Přímí budou přebývat na zemi... pokud jde o zlé, ti budou odříznuti ze Země.“ Země musí zůstat navždy, musí být navždy obývána a musí být navždy střežena jako ráj, muži i ženami, kteří se znovu budou podobat Bohu a budou vykonávat moc nad zvířaty správným a milujícím způsobem. — Přísloví 2:21, 22; Kazatel 1:4; Izaiáš 45:18.

Potom „vlk bude skutečně pobývat s beránkem a s kůzletem bude ležet dokonce i levhart a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře všichni společně; a pouze chlapeček je povede. A kráva a medvěd se budou pást; spolu budou ležet jejich mláďata. A dokonce i lev bude jíst slámu jako býk. A kojenec si jistě bude hrát nad kobří dírou a odstavené dítě skutečně položí svou vlastní ruku na světelný otvor jedovatého hada. Nijak neuškodí ani nezpůsobí zkázu na celé mé svaté hoře, neboť země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“ — Izaiáš 11:6–9.

Potom teprve lidstvo ospravedlní Jehovovu důvěru, kterou mu Jehova dávno vyjádřil: „Podmaňte ji a panujte.“

[Rámeček na straně 6]

BOŽÍ ZÁJEM O ZVÍŘATA

BŮH SE O NĚ ZAJÍMÁ:

„ ... vrabci ... A přece ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ — Matouš 10:29.

VYŽADUJE LASKAVÝ OHLED:

„Šest dnů máš konat svou práci, sedmý den však máš přestat, aby si tvůj býk a tvůj osel odpočinuli.“ — 2. Mojžíšova 23:12.

„Nenasadíš náhubek býku, dokud mlátí.“ — 5. Mojžíšova 25:4.

„Nebudeš orat s býkem a oslem společně.“ — 5. Mojžíšova 22:10.

„Kdybys viděl, že osel někoho, kdo tě nenávidí, leží pod svým nákladem .... zcela jistě ho musíš s ním vyprostit.“ — 2. Mojžíšova 23:5.

„Kdo z vás, jestliže mu spadne ... býk do studny, ho v sabatním dnu ihned nevytáhne?“ — Lukáš 14:5.

ČINÍ OPATŘENÍ PRO PŘEŽITÍ DRUHŮ:

„Kdyby se na cestě před tebou ... vyskytlo ptačí hnízdo ... nevezmeš matku spolu s potomky.“ — 5. Mojžíšova 22:6.

OPATŘUJE POTRAVU:

„A sabat země vám bude sloužit za pokrm ... i divokému zvířeti, které je ve tvé zemi.“ — 3. Mojžíšova 25:6, 7.

„Otvíráš svou ruku — jsou uspokojeni dobrými věcmi.“ — Žalm 104:28.

„Bedlivě pozorujte ptáky na nebi ... váš nebeský Otec je živí.“ — Matouš 6:26.

OPATŘUJE MOUDROST, KTERÁ JE POTŘEBNÁ PRO PŘEŽITÍ:

„Jsou instinktivně moudré ... v létě si připravují potravu.“ — Přísloví 30:24, 25.

VYŽADUJE, ABYCHOM PROJEVOVALI PŘIMĚŘENOU ÚCTU:

„Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.“ — 2. Mojžíšova 23:19.

[Rámeček na straně 7]

LIDSKÁ KRUTOST KE ZVÍŘATŮM

VE JMÉNU SPORTU:

VE JMÉNU VĚDY: