Uctívat Jehovu s vděčností
1 Každý člověk má osobní důvody, aby Bohu děkoval za jeho milující laskavost. Máme být vděčni za to, že jsme poznali pravdu. Náš dřívější stav může být přirovnán k stavu Nežidů, kteří — dříve než se stali křesťany — byli bez Boha a bez naděje. (Ef. 2:11–13) Jako u nich tehdy, tak je i dnes u nás výrazem milující laskavosti, že Bůh nám dal možnost poznat pravdu, milovat jej a mít naději. (Ef. 1:7) Vyslovuješ Bohu dík za to, že jsi jedním z poměrně mála lidí na zemi, kteří znají pravdu?
2 Měli bychom být vděčni i za to, že jsme přijali od Boha odpuštění. (Žalm 51:3) Odpuštění je další výraz jeho milující laskavosti, protože Bůh nebyl povinen to učinit. Každý zná hříchy, kterých se dopustil v minulosti a pro které potřebuje odpuštění. (Žalm 25:7) Působí tento projev milující laskavosti tak, že děkuješ Bohu a velebíš jej?
3 Je možno uvést mnoho jiných důvodů, proč má být člověk vděčný Bohu. Proto, že má věrné bratry, s kterými smí spolupracovat a kteří při něm stojí. (Řím. 1:8) Proto, že dostává potravu potřebnou k životu. Proto, že nám Bůh dal naději na vzkříšení. (1. Kor. 15:54, 57) Tyto důvody, jakož i mnohé jiné, by měly každého jednotlivce přimět, aby jednal v souladu s žalmem 107:8, kde čteme: „Ať lidé vzdávají dík Jehovovi pro jeho milující laskavost a jeho podivuhodné skutky k lidským synům.“ Každý jednotlivec by měl zrcadlit tato slova při svém díkuvzdání Bohu.
4 Velebení Boha za to, co je a co dělá, by mělo být součástí našeho života a uctívání. (Žalm 107:21, 22) Naše služba a vedení domácích biblických studií patří také k velebení. (Hebr. 13:15) Máme životodárné zprávy o Božích předsevzetích a o tom, jak se lidé mohou smířit s Bohem. Tyto zprávy bychom si neměli nechávat sami pro sebe.
5 K naší službě patří mnohem více než jen negativní věci, jako například vyvracení falešných nauk o trojici, nesmrtelné duši, pekelném ohni a zničení země. Protože naše kázání má být „oběť chvály“, nebylo by vhodné, aby zahrnovalo více pozitivních věcí o Jehovovi? Proč nemluvit o jeho cestách, vlastnostech a předsevzetí? Je dobré přemýšlet o své službě, abychom zjistili, zda může ještě hojněji vyjadřovat vděčnost za Boží milující laskavost. Zdůrazňujeme Boží milující laskavost na příkladech, a to zvlášť při biblických studiích s vlastní rodinou nebo s jinými lidmi?
6 Část každodenní hovorové látky by měla pozůstávat z vděčnosti. (Žalm 92:2, 3) Většina lidí ve světě si myslí, že by bylo nemoderní a naivní mluvit o Bohu jako o skutečné osobě, a stydí se to dělat. Nedali jsme se ovlivnit tímto sklonem? Mluvíme rádi o Božích cestách a skutcích, dokonce o tom, jak jednal s námi osobně? Přitom však přirozeně musíme velmi dbát na to, abychom nevzbudili dojem samospravedlnosti.
7 Stvoření zrcadlí mnoha způsoby Boží milující laskavost. O tom můžeme také mluvit. (Žalm 136:5–9, 25, 26) Krása listu, květiny nebo stromu je jistě výrazem jeho milující laskavosti. Můžeme poznat Boží smysl pro humor, když pozorujeme zvířata, například koťata při hře. Též chuť jablka a vůně čerstvě posekané trávy svědčí o Jehovově laskavosti.
8 Také písněmi a modlitbami z celého srdce můžeme Bohu děkovat a velebit jej. Křesťané jsou povzbuzováni, aby zpívali Jehovovi písně ve svých srdcích. (Kol. 3:16, 17) A jejich modlitby mají zrcadlit díky a chválu, ať již se modlí za sebe, nebo zastupují rodinu či shromáždění. Neměli by mluvit jen všeobecně o Boží milující laskavosti, nýbrž měli by uvést konkrétní příklady.
9 Důvěřujeme tomu, že Bůh uvede celé stvoření prostřednictvím Krista do jednoty. Pak se skutečně naplní 6. verš 150. žalmu: „Všechno, co dýchá, ať chválí Jah. Chvalte Jah, lidé.“ Když se budeme nadále prokazovat jako ti, kteří ,projevují pozornost vůči Jehovovým skutkům milující laskavosti‘ (Žalm 107:43), budeme v pravém slova smyslu žít.