Daniel a jeho sjezdová jmenovka

SAMOSPRAVEDLIVÍ náboženští vůdci se při pohledu na chlapce, kteří veřejně chválili Boha, rozhořčili a Ježíš je za to přísně napomenul. Položil jim příhodnou otázku: „Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“ (Matouš 21:15, 16)

Mladí lidé chválí Jehovu i dnes, jak to dokazuje příklad šestiletého Daniela, který chodí do jednoho ruského sboru v Německu. Se svou maminkou a sestrou se zúčastnil sjezdu svědků Jehovových, který se konal v Duisburgu. Na takovém velkém sjezdu byli poprvé. Všechno pro ně bylo nové — hotel, množství posluchačů, třídenní sezení na místě, křest a také dramatizace. Jak to Daniel zvládl? Jeho chování bylo příkladné.

V pondělí po sjezdu, když už zase byli doma, Daniel brzy vstal, aby šel do školky. Ale co měl stále připnuté na kabátku? Sjezdovou jmenovku, kterou nosili všichni delegáti! Maminka mu řekla: „Sjezd skončil. Dnes už si můžeš jmenovku sundat.“ Ale Daniel odpověděl: „Chci, aby všichni věděli, kde jsem byl a co jsem se tam učil.“ A tak celý den ve školce jmenovku hrdě nosil. Když se ho učitelka zeptala, co to má, vyprávěl jí o sjezdu a o tom, co se tam dělo.

Tak Daniel následoval příklad tisíců chlapců a dívek, kteří po mnoho staletí veřejně chválili Jehovu.