Jindřich VIII. a Bible

WINSTON CHURCHILL ve svém díle Dějiny anglicky mluvících národů (2. díl) napsal: „Zásadní změnu přinesla reformace na poli náboženské věrouky. Bible se nyní těšila nové, hluboké vážnosti. Starší generace byla ovšem přesvědčena, že Písmo svaté v rukou nevzdělanců je nebezpečné, a proto by je měli číst pouze kněží.“

Zpráva pokračuje: „Na konci podzimu roku 1535 se však objevila první kompletní tištěná bible, kterou do angličtiny přeložili Tyndale a Coverdale, a brzy po ní následovalo několik dalších vydání. Vláda nakázala kléru, aby podporoval biblická čtení.“ Lidé v Anglii po celá staletí Bibli neznali, nyní však s ní měla být Anglie obeznámena. Zásluha za to ovšem nepatřila církvi, ale vládě Jindřicha VIII.a

„Další úder zasadila vláda staré církevní škole tím, že v Paříži objednala vytištění velikého množství biblí, mnohem bohatěji vypravených, než bylo kterékoli z předchozích vydání, a v září 1538 nařídila, že tuto nejobjemnější anglickou bibli musí zakoupit každá farnost v zemi. Tyto bible měly být k dispozici ve všech kostelích, aby si v nich věřící mohli pohodlně číst. Šest výtisků bylo určeno pro chrám svatého Pavla v londýnské City a do katedrály proudily po celý den davy lidí, aby si v nich četli, zvláště, jak zdůrazňují kronikáři, podařilo-li se jim najít nějakou osobu se zvučným hlasem, aby jim nahlas předčítala.“

Je smutné, že mnoho lidí v celé řadě zemí má možnost pravidelně číst Bibli, ale nedělá to. Je to vážná věc, která vede k zamyšlení, protože pouze Bible ‚je inspirována Bohem a je prospěšná k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti‘. (2. Timoteovi 3:16)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 32]

Jindřich VIII: Malba v Royal Gallery v Kensingtonu, převzata z knihy The History of Protestantism (sv. I)