Když ‚vane protivítr‘

Marek, pisatel evangelia, ve svém vyprávění o tom, co prožívali Ježíšovi učedníci, když se snažili přeplavit se na člunu přes Galilejské moře, napsal, že ‚se jim těžko veslovalo, neboť byl protivítr‘. Ježíš byl ještě na břehu a viděl, v jaké jsou obtížné situaci. Proto se za nimi vydal a zázrakem přitom kráčel po moři. Když k nim vystoupil do člunu, vítr opadl. (Marek 6:48–51)

Tentýž pisatel Bible vypráví o tom, jak ještě předtím jednou „vypukla . . . prudká větrná bouře“. Tehdy Ježíš „přísně napomenul vítr . . . a vítr opadl a nastal velký klid“. (Marek 4:37–39)

My dnes sice nemáme tu výsadu, že bychom mohli být svědky takových zázraků, ale můžeme se z nich velmi poučit. Jsme nedokonalí lidé a žijeme v nebezpečných dobách, a proto se nemůžeme vyhnout nepříznivému větru. (2. Timoteovi 3:1–5) Někdy můžeme mít dokonce pocit, že úzkost, která je spojena s našimi osobními zkouškami, je prudká jako bouře. Můžeme však dosáhnout úlevy! Ježíš nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Matouš 11:28)

Když se nám zdá, že ‚vane protivítr‘, můžeme přesto v srdci pociťovat „velký klid“. Jak je to možné? Stane se to tehdy, jestliže důvěřujeme ve spolehlivé sliby Jehovy Boha. (Srovnej Izajáše 55:9–11; Filipanům 4:5–7.)