Milujete život?
„UKAŽTE mi světlo.“ Tato slova údajně řekl italský básník Giacomo Leopardi těm, kdo s ním byli těsně před tím, než zemřel. Naznačuje to, jak zoufale člověk lpí na životě, který je představován světlem.
To, že lidé lpí na životě, je drahocenný instinkt, který většinu lidí podněcuje k tomu, aby se vyhýbali nebezpečí a aby pro zachování svého života dělali všechno, co mohou. V tomto ohledu se člověk příliš neliší od zvířat, která také mají silný pud sebezáchovy.
Avšak jaký život stojí za to žít a milovat? Ne život ve smyslu pouhé fyziologické existence — což je dýchání a pohyb. Ani život, který se vyznačuje postojem „získat od života, co se dá“; tento postoj totiž nepůsobí, že jsou lidé šťastní. Ale ani epikurejská filozofie — „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“ — nepřináší většině lidí spokojenost. (1. Korinťanům 15:32) Člověk má jistě řadu základních hmotných potřeb, nicméně zároveň má také kulturní a společenské zájmy, nemluvě o duchovních potřebách, jež souvisí s vírou v nějakou nejvyšší bytost. Žel, pro stamiliony, či dokonce miliardy lidí není život vzhledem k velmi špatným sociálním a životním podmínkám, které panují v mnoha částech světa, téměř ničím jiným než holou existencí. Všichni, kdo se omezují hlavně na uspokojování svých tělesných potřeb — na jídlo, pití, získávání majetku nebo ukájení sexuální touhy —, vedou více méně život ovládaný smyslovými vjemy, a takový život přináší jen málo spokojenosti. V podstatě vůbec nevyužívají něco významnějšího, co život nabízí k uspokojení intelektu a citů. Kromě toho všichni, kdo se snaží uspokojovat pouze své sobecké touhy, nejen maří svůj život, ale zároveň poškozují společnost, v níž žijí. Nedělají nic pro druhé.
To potvrzuje i jeden soudce, který se zabývá případy mladistvých provinilců. Říká, že „krize hodnot, vyzdvihování záporných vzorů a úspěch dosažený rychlým a snadným zbohatnutím“ směřují k „přehnanému duchu soutěživosti“. Ten zase vede k chování, jež působí škody společnosti a ničí mladé lidi, zvláště ty, kteří se uchýlí k drogám.
Jistě víte, že život nabízí mnoho věcí, které nás přitahují — dovolenou na nějakém nádherném místě, poutavé čtení nebo zajímavý výzkum, příjemnou společnost a krásnou hudbu. A jsou i jiné činnosti, které přinášejí větší či menší uspokojení. Ti, kdo hluboce věří v Boha, a zejména v Boha Bible, Jehovu, mají více důvodů milovat život. Pravá víra je zdrojem síly a vyrovnanosti, které mohou lidem pomoci, aby zvládli obtížné období. Ti, kdo věří v pravého Boha, mohou s důvěrou říci: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.“ (Hebrejcům 13:6) Lidé, kteří se poučí o Boží lásce, ji pak sami zažívají na sobě. Reagují na ni, a to jim přináší hlubokou radost. (1. Jana 4:7, 8, 16) Mohou vést aktivní a nesobecký život, jenž je zdrojem uspokojení. Je to přesně tak, jak řekl Ježíš Kristus: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)
Žel, v současnosti jsou i jiné stránky života. Je to rozšířené utrpení, bezpráví, chudoba, nemoci a smrt — uvedeme-li jen některé z bolestných rysů, které často činí život sotva snesitelným. Šalomounovi, bohatému, mocnému a moudrému králi starověkého izraelského národa, nechybělo nic z toho, co může lidi obšťastnit. Nicméně tu bylo něco, co jej trápilo — vědomí, že při smrti bude muset někomu jinému přenechat všechnu ‚svou tvrdou práci‘, kterou vykonal „s moudrostí a poznáním a s dovedností“. (Kazatel 2:17–21)
Většina lidí si podobně jako Šalomoun uvědomuje, že život je krátký — že život všech pomíjí příliš rychle. Písmo říká, že Bůh ‚vložil věčnost do naší mysli‘. (Kazatel 3:11, Byington) Toto vědomí věčnosti lidi podněcuje, aby uvažovali o krátkosti života. Nenachází-li člověk přesvědčivé odpovědi na otázky týkající se života a smrti, mohou jej nakonec přemoci pocity pesimismu a marnosti. Život pak může být naplněn pocity mrzutosti.
Existuje odpověď na otázky, které člověka trápí? Dočkáme se někdy podmínek, díky kterým bude život přitažlivější a trvalý?