Hlasatelé Království vyprávějí

Využíváme každou příležitost

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou po celém světě známi svou biblickou vzdělávací činností. Uskutečňují však také programy, které jsou pro společnost užitečné i v jiných směrech. Tato veřejná služba se setkává s dobrou odezvou, což názorně ukazují zprávy z Ekvádoru.

◻ Vedení jedné velké sklárny chtělo pro své zaměstnance uspořádat kurs o rodině a mravních hodnotách. Vedoucí osobního oddělení pozval několik katolických kněží, aby se na kursu podíleli, ale ti na pozvání nereagovali. Jeden kněz mu řekl, že o tomto námětu by mohlo mluvit tak málo kněží, že patrně žádný nebude k dispozici. Doslechla se o tom jedna zaměstnankyně, svědkyně Jehovova, a postarala se o to, aby továrnu navštívil bratr, který často pracuje v obvodu, kde jsou obchody a podniky.

Hned příští den navštívil tento svědek vedoucího osobního oddělení a předložil mu návrh studijního kursu. Seznam námětů byl vybrán z různých publikací vydaných Watch Tower Society. Vedoucího to velmi zaujalo. Vybral tři náměty, o kterých by se mělo pojednávat — mezilidské vztahy, etika na pracovišti a etika v rodině. Byla učiněna opatření, aby byly tyto otázky rozebrány se všemi pracovníky.

Zaměstnanci byli rozděleni do sedmi skupin po třiceti a tři kvalifikovaní bratři jim pak předkládali informace. K čemu to vedlo? Mnoho zaměstnanců požádalo o návštěvu u nich doma a bylo rozšířeno 216 biblických studijních pomůcek. Na vedoucí pracovníky podniku zapůsobil kurs tak dobrým dojmem, že požádali svědky o další řadu přednášek.

◻ V Ekvádoru byl nedávno vydán zákon, který dovoluje, aby se ve škole učilo náboženství. Jedna misionářka navštívila ředitelku jisté základní školy a zeptala se jí, jak se tento nově vydaný zákon uplatňuje. Ředitelka jí vysvětlila, že byl učiněn pokus zahájit program týkající se uctívání Marie, ale že z toho vůbec nic nebylo. Když sestra poznamenala, že by tento druh uctívání mohl způsobit problémy nekatolickým dětem, ředitelka s ní souhlasila. „Naproti tomu však máme program,“ řekla misionářka, „podle kterého je možné vyučovat morální zásady z Bible, aniž je někdo nucen přijmout určité náboženství.“ Ředitelka odpověděla: „Kdy můžete přijít? Pozítří?“ Misionářka jí ukázala knihu Naslouchat velkému Učiteli a bylo rozhodnuto, že se bude rozebírat kapitola „Šťastní jsou pokojní“.

Když tam misionářka přišla znovu, během tří hodin navštívila sedm různých tříd a ředitelka byla při hodinách přítomna. Po vyučování v páté třídě jeden žák řekl: „Paní učitelko, prosím vás, určitě běžte do šesté třídy. Ti nás pořád chtějí mlátit a začínají rvačky!“ Jedna učitelka poznamenala: „Násilí je opravdu velký problém. Potřebovali bychom víc času, abychom si tuto otázku rozebrali.“

Bylo domluveno, že se ve škole budou konat opětovné návštěvy, při nichž se bude pojednávat o námětech, jako je poslušnost a lhaní. Až dosud byly výsledky velmi dobré. Dnes se stává, že když jde misionářka po ulici, děti k ní přibíhají, zdraví ji a kladou jí biblické otázky. Jiné děti ji hrdě představují svým rodičům. Kromě toho bylo se dvěma ze žáků zavedeno domácí biblické studium.