Hlasatelé Království vyprávějí

Mladí lidé v Konžské lidové republice chválí Boha

PŘED staletími žalmista vřele vybízel mladé lidi, aby se připojili ke chvále Krále věčnosti: „Mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko.“ (Žalm 148:12, 13) Na následujících zážitcích z Konžské lidové republiky je tato vynikající výsada jasně patrná:

• Na správce domu, v němž bydlí jeden zvláštní průkopník, zapůsobilo chování svědků Jehovových. Svolil tedy, aby svědkové studovali Bibli s jeho pětiletou dcerkou Fifi. Když otec viděl, jaké dělá Fifi pokroky při studiu Mojí knihy biblických příběhů,a dovolil jí, aby chodila na shromáždění do sálu Království. Tam se malá Fifi naučila ze zpěvníku písně Království. Obzvlášť se jí líbila píseň č. 4 „Boží slib ráje“.

Jednoho dne se Fifin otec rozhodl, že ji vezme s sebou do kostela. Přítomné překvapilo, když Fifi odmítla zpívat církevní písně. Proč? Protože si uvědomila, že písně zpívané v otcově církvi nejsou v souladu s tím, co poznala při studiu Bible. Místo toho tedy odvážně zpívala svou oblíbenou píseň Království.

Po několika neúspěšných pokusech změnit názor dívky se církevní představitelé rozhodli pětiletou Fifi exkomunikovat! Její otec jí to však nijak nevyčítal. Byl hrdý, že se Fifi pevně postavila za to, čemu věří. Fifin otec a matka chtějí, aby se Fifi dále scházela se svědky Jehovovými.

• Když se Lukodi, dospívající chlapec, rozhodl, že bude studovat Bibli se svědky Jehovovými, jeho otec se proti tomu silně postavil. Když jednou Lukodi odcházel na shromáždění do sálu Království, otec mu vyhrožoval s mačetou v ruce. Jindy ho otec uhodil holí, čímž mu způsobil hluboké zranění na zádech. Navzdory intenzívnímu odporu Lukodi pevně stál za svým rozhodnutím, že se stane svědkem Jehovovým. Dělal pokroky a nechal se pokřtít. Nyní slouží jako pravidelný průkopník.

Sona, Lukodiho mladší sestra, byla ovlivněna postojem svého bratra a také začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Její otec jí však chtěl ve studiu zabránit, a proto ji poslal do školy, která byla ve vesnici, kde nebyli žádní svědkové. Sona však pravidelně mluvila s jinými lidmi o tom, co poznala. Díky tomu projevila zájem také její sestřenice.

Když se svědkové ze sousední vesnice dověděli o Sonině kazatelské činnosti, navštívili ji a zařídili pro ni pravidelné domácí biblické studium. Dále dělala pokroky a podobně jako její bratr se stala zasvěceným a pokřtěným Jehovovým svědkem. Její sestřenice je nyní nepokřtěnou zvěstovatelkou a v té vesnici se koná studium knihy.

Je skutečně pěkné a povzbudivé vidět mladé lidi, jak se připojují ke chválení Jehovova jména.

[Poznámky pod čarou]