Když zazvoní svědkové Jehovovi

CO BY měli katolíci dělat, když je navštíví někdo ze svědků Jehovových? Národní katechetická kancelář italské biskupské konference nedávno vydala publikaci, ve které se uvádí: „Laskavé, ale pevné odmítnutí rozhovoru v tomto případě není nedostatkem lásky.“

Všichni katolíci s tím ovšem nesouhlasí, jak ukazuje dopis, který do deníku Gazzetta del Mezzogiorno zaslal jeden muž, který žije v Itálii ve městě Foggia:

„Nepatřím ke svědkům Jehovovým. Jsem katolík. Ale jsem ohromen některými pravidly, která církev vkládá na svoje členy, když jim říká, aby si na dveře nalepili cedulku, která posílá svědky Jehovovy pryč. Vždyť ti lidé kážou Boží slovo a pomáhají druhým, aby hlouběji poznali Bibli. Tyto pokyny mi připomínají dobu, kdy v Itálii řádila cholera a my jsme dostávali rady, jak se vyhnout nákaze.

Podle mého názoru to ukazuje, že církev určuje svá vlastní pravidla, aniž bere v úvahu přání svých členů. Ale posledních několik let vidím, jak i katolíci chodí dům od domu a navštěvují svědky Jehovovy; a oni je pozvou dovnitř, hovoří s nimi a nikoho neodmítají.“

Svědkové Jehovovi nenutí lidi, aby přijali jejich poselství. Spíše se snaží rozdělit se s druhými lidmi o naději z Božího slova, která je samotné v této obtížné době utěšuje. Tím, že chodí dům od domu, a také tím, že mluví s druhými lidmi na ulicích, se svědkové Jehovovi dělí o dobrou zprávu o Božím Království s těmi, kdo jsou ochotni naslouchat. (Matouš 24:14; Skutky 5:42; 17:17)