Útěcha během čtyř let války

BĚHEM čtyř let války na území bývalé Jugoslávie mnoho lidí strádalo a bylo ve velké nouzi. Mezi nimi byly i stovky svědků Jehovových, kteří dále věrně uctívali ‚Boha veškeré útěchy‘. (2. Korinťanům 1:3)

V Sarajevu lidé kromě jiného zakoušeli utrpení, které s sebou nesl život ve velkém městě, jež bylo po celou dobu války obleženo. Ve městě byly výpadky elektrického proudu, nedostatek vody, paliva i potravin. Jak za takových extrémních podmínek fungoval sarajevský sbor svědků Jehovových? Křesťané ze sousedních zemí jim s nasazením života přiváželi velké množství humanitární pomoci. (Viz Strážnou věž z 1. listopadu 1994, strany 23–27.) A sami bratři v Sarajevu se spolu o své věci dělili, a největší důraz přitom kladli na duchovní věci. V době obléhání podal jeden křesťanský dozorce z tohoto města následující zprávu:

„Velmi si vážíme našich shromáždění. Moje manželka a já společně s dalšími třiceti lidmi chodíme na shromáždění pěšky. Je to odsud patnáct kilometrů. Někdy je oznámeno, že dodávka vody bude právě v době, kdy máme shromáždění. Co bratři dělají? Zůstávají doma, nebo jdou na shromáždění? Naši bratři jdou raději na shromáždění. Vždy si vzájemně pomáhají; o všechno se dělí. Jedna sestra z našeho sboru bydlí na kraji města blízko lesa; proto je pro ni snazší získat dřevo na topení. Tato sestra také pracuje v pekárně a jako výplatu dostává mouku. Kdykoli může, upeče velký bochník chleba a přinese ho na shromáždění. Po shromáždění pak každému odcházejícímu dá krajíc.

Je důležité, aby se nikdo z bratrů nebo sester necítil opuštěný. Nikdo neví, kdo bude příště potřebovat pomoc v nepříjemné situaci. V době, kdy byly silnice zledovatělé, jedna sestra onemocněla. Mladí, silní bratři ji na shromáždění tahali na saních.

Všichni se účastníme kazatelské služby a Jehova našemu úsilí žehná. Vidí naši zoufalou situaci v Bosně, ale požehnal nám růstem — takovým, jaký jsme před válkou nepoznali.“

I v jiných částech bývalé Jugoslávie zmítaných válkou se svědkové Jehovovi navzdory krajním těžkostem těší z růstu. Z chorvatské kanceláře svědků Jehovových přišla tato zpráva o jedné skupině svědků: „Bratři, kteří bydlí ve městě Velika Kladuša, se museli potýkat s nesmírně náročnou situací. Město bylo opakovaně pod palbou. Bratři museli svůj neutrální postoj vysvětlovat chorvatské i srbské armádě a různým armádám muslimským. Museli toho hodně vytrpět — věznění, bití, hlad a nebezpečí smrti. Přesto všichni zůstali věrní a mají tu vynikající výsadu, že mohou vidět, jak Jehova žehná jejich činnosti.“

Navzdory těmto těžkostem se svědkové Jehovovi ve městech Velika Kladuša a v sousedním městě Bihać nadále těší z růstu a horlivě se s druhými dělí o Boží poselství útěchy. Dvacet šest zvěstovatelů Království, kteří slouží na těchto dvou místech, vede dohromady třicet devět biblických studií!