Ať září vaše světlo!

TEN starý člověk mohl konečně pohlédnout na slíbeného Mesiáše! Díky božskému zjevení Simeon věděl, že „neuvidí smrt, dokud neuvidí Jehovova Krista“. (Lukáš 2:26) Když vkročil do chrámu, Marie a Josef mu dali děťátko Ježíše do náruče. Simeon byl velmi dojat! Chválil Boha těmito slovy: „Svrchovaný Pane, nyní propouštíš svého otroka, . . . protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany . . . , světlo, aby byl odstraněn závoj z národů, a slávu tvého izraelského lidu.“ (Lukáš 2:27–32; srovnej Izajáše 42:1–6.)

Ježíš po celou dobu od svého křtu, kdy mu bylo třicet let, až do své smrti dokazoval, že je „světlo“ světa. Jak? Duchovní světlo vyzařoval tím, že kázal o Božím Království a o Božím záměru. Také odhalil falešné náboženské nauky a jasně označil skutky, které patří tmě. (Matouš 15:3–9; Galaťanům 5:19–21) Ježíš tedy mohl oprávněně říci: „Jsem světlo světa.“ (Jan 8:12)

V roce 33 n. l. Ježíš zemřel. Znamená to, že se světlo tehdy vytratilo? Vůbec ne! Když byl Ježíš ještě na zemi, řekl svým učedníkům: „Ať září vaše světlo před lidmi.“ (Matouš 5:16) Po Ježíšově smrti tedy svítili jako světlo Ježíšovi následovníci

Dnešní křesťané napodobují Ježíše tím, že odrážejí Jehovovo světlo svou účastí na kazatelském díle. Chodí „dále jako děti světla“ a jsou zářivými příklady křesťanského způsobu života. (Efezanům 5:8)