Převratný případ

V dubnu 1995 bylo dosaženo významného soudního vítězství. Celá záležitost začala 28. ledna 1992, když byla čtyřiadvacetiletá Luz Nereida Acevedo Quilesová přijata do nemocnice El Buen Pastor na Portoriku, aby podstoupila volitelný chirurgický zákrok. Když ji přijímali do nemocnice, prohlásila ústně i písemně, že je svědkem Jehovovým a že nepřijme krevní transfúzi. (Skutky 15:28, 29) Nemocniční personál i její ošetřující lékař si byli jejího přání dobře vědomi.

Dva dny po operaci ztratila Luz kvůli krvácení nadměrné množství krve a projevila se u ní akutní anémie. Ošetřující lékař, doktor José Rodríguez Rodríguez, považoval za jediný způsob, jak jí pomoci, podání krevní transfúze. Proto si tedy bez vědomí Luz opatřil soudní příkaz, aby mohl transfúzi krve provést.

Přestože Luz byla plně při vědomí a mohla za sebe mluvit, doktor Rodríguez Rodríguez trval na tom, že pro naléhavost případu není čas získávat něčí souhlas. Formulář podepsal okresní návladní Eduardo Pérez Soto, a pak okresní soudce, ctihodný Ángel Luis Rodríguez Ramos, vydal soudní příkaz k provedení krevní transfúze.

Dne 31. ledna 1992 byla tedy Luz převezena na operační sál, kde dostala transfúzi krve. Během transfúze slyšela, jak se někteří z nemocničního personálu smějí. Jiní ji hubovali a říkali, že se to děje pro její vlastní dobro. Bránila se, jak jen mohla — ale zbytečně. Do konce dne Luz dostala čtyři jednotky krve.

Případ Luz nebyl první ani poslední, kdy se na Portoriku řešila otázka krevních transfúzí u svědků Jehovových. Před jejím případem bylo na Portoriku vydáno nejméně patnáct soudních příkazů k provedení transfúze, přestože si ji dospělí svědkové Jehovovi nepřáli — a od té doby byly vydány další příkazy. Je otřesné, že v jednom případě byl vydán soudní příkaz k transfúzi krve, a ta byla pacientce podána, když byla v bezvědomí.

Avšak Luzin boj neskončil na operačním sále. V říjnu 1993 byla podána žaloba proti státu Portoriko. Případ řešil vyšší odvolací soud a 18. dubna 1995 vynesl rozsudek ve prospěch Luz. Soud prohlásil, že soudní příkaz k transfúzi krve byl „protiústavní a připravil navrhovatelku o právo svobodně vyznávat své náboženství, o právo na soukromí a o právo rozhodovat o svém těle nezávisle na soudním řízení“.

Byl to velmi významný soudní výnos, protože to bylo poprvé, co soud na Portoriku rozhodl ve prospěch svědků Jehovových v případě krevní transfúze. Rozsudek měl obrovskou odezvu. Byla uspořádána tisková konference, na které byli přítomni redaktoři z předních novin, z rozhlasu a z televize.

Tentýž večer proběhlo na jedné rozhlasové stanici interview s jedním z Luziných advokátů. Posluchači byli vybídnuti, aby do studia telefonovali dotazy. Mnoho lékařů a právníků telefonovalo a vyjádřilo se o tomto případu příznivě. Jeden volající řekl: „Věda ještě nebyla schopna potvrdit, že krevní transfúze zachraňují životy — myslet si to je pošetilé.“ Dále prohlásil: „Krevní transfúze budou brzo patřit historii jako jeden z nejscestnějších omylů moderní medicíny.“

Jistý vysoce vážený profesor práva navštívil později kancelář odbočky Watch Tower Society a vyjádřil své hluboké uspokojení nad tím, čemu říkal „senzační vítězství“. Dodal, že tento soudní výnos pomůže hájit ústavní práva nejen svědků Jehovových, ale také všech občanů Portorika.