„To je způsob, jak by měli jednat praví křesťané“

TIBOR WOHL, který přežil Osvětim, ve své knize Arbeit macht tot—Eine Jugend in Auschwitz (Práce zabíjí — Mladí lidé v Osvětimi) z roku 1990 zaznamenal rozhovor dvou spoluvězňů. Jeden z nich, Rakušan, prohlašoval, že je „nevěřící“. Přesto chválil vězně, kteří byli označeni fialovým trojúhelníkem — badatele Bible, jak se v táboře říkalo svědkům Jehovovým.

„Oni nechodí do války,“ řekl Rakušan svému společníkovi. „Raději by se nechali zabít, než aby zabili někoho jiného. To je podle mého názoru způsob, jak by měli jednat praví křesťané. Musím ti říci o jedné velmi příjemné příhodě, kterou jsem s nimi zažil. V táboře ve Stutthofu jsme byli na jednom bloku společně s Židy i s badateli Bible. V těch dnech museli badatelé Bible vykonávat tvrdou práci venku v kruté zimě. Nemohli jsme pochopit, jak to přežili. Oni říkali, že jim sílu dal Jehova. Byli velmi vyhladovělí, a proto se potřebovali najíst. Ale víš co udělali? Dali dohromady všechen svůj chléb, polovinu si nechali a druhou polovinu dali svým bratrům, svým duchovním bratrům, kteří přijeli vyhladovělí z jiných táborů. A vítali a líbali je. Před jídlem se pomodlili a potom se jejich tváře rozzářily štěstím. Říkali, že nikdo už nemá hlad. Tehdy jsem si řekl ‚to jsou praví křesťané‘. Tak jsem si vždy představoval pravé křesťany. Jak by to bylo hezké, kdybychom i my takto vítali své vyhladovělé kamarády zde v Osvětimi!“