Bylo později, než si mysleli!
PSAL se rok 609 př. n. l. V Jeruzalémě hovořil prorok Jeremjáš. Předpovídal zničení svého milovaného svatého města, Jeruzaléma. Mělo přijít proto, že se Židé obrátili zády k Jehovovi a zabrali se do uctívání falešných bohů. Pěstovali necudné uctívání sexu na výšinách, předkládali tekuté oběti pohanským bohům, uctívali slunce, měsíc a hvězdy, pálili kadidlo Baalovi a obětovali své děti Molechovi. — 1. Královská 14:23, 24; Jeremjáš 6:15; 7:31; 8:2; 32:29, 34, 35; Ezekiel 8:7–17.
Jeremjáš byl v jejich očích sýček, fanatik, nespokojenec se vším a s každým. Jeremjáš je varoval již osmatřicet let; osmatřicet let se mu obyvatelé Jeruzaléma posmívali. Lidé až do této doby Jehovu opomíjeli, říkali, že není silou, s níž je třeba počítat. Říkali „Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné“ a „Jehova opustil zemi a Jehova nevidí“. — Sefanjáš 1:12; Ezekiel 9:9.
Proroci Jeremjáš a Ezekiel kázali zničení Jeruzaléma, ale nic se nedělo. Proto Izraelité nepřipouštěli, že by se nějaké takové vidění splnilo v jejich dnech, a říkali: „Dny se prodlužují a každé vidění pominulo.“ Jehova však na to odpověděl: „Přiblížily se dny. . . Já, Jehova, totiž promluvím to slovo, které promluvím, a bude vykonáno. Už nebude žádný odklad, neboť za vašich dnů, vzpurný dome, promluvím slovo a jistě je vykonám.“ — Ezekiel 12:22–25.
V roce 609 př. n. l. nastal čas, aby Jehova splnil své slovo. Téměř po čtyřiceti letech Jeremiášových výstrah bylo město Jeruzalém obklíčeno babylónskými vojsky. Osmnáct měsíců nato byly prolomeny hradby, chrám spálen a většina lidu odvedena do vyhnanství v Babylóně. Jak bylo předpověděno, město bylo zničeno mečem a hladem a morem. — 2. Královská 25:7–17; 2. Paralipomenon 36:17–20; Jeremjáš 32:36; 52:12–20.
Pravdu měl Jeremjáš. Lid byl na omylu. Bylo později, než si mysleli! Vidění nebylo pro vzdálené roky. Bylo pro jejich dny.
To nejsou pouhé dějiny. To, co se stalo Jeruzalému, bylo prorocké. Předstiňovalo to cosi budoucího. Dnešní křesťanstvo na sebe bere jméno Krista a tvrdí, že je ve smluvním vztahu s Bohem; přesto chodí ve stopách obyvatel starého Jeruzaléma. Církve křesťanstva vesměs vyučují pohanským naukám, jsou nakaženy sexuální nemravností, zastávají se politických plánů, podporují války ve světě, přijímají evoluci a odsouvají Boha jako stvořitele, zavírají oči před obětováním miliónů nenarozených na oltáři pohodlí a obecně přijímají lidské filozofie, přičemž tvrdí, že Bible je mýtus nebo legenda.
Stejně jako se jeruzalémský lid posmíval Jeremjášovi, posmívá se dnes křesťanstvo svědkům Jehovovým. Výstrahy svědků, že přichází zničení v Armagedonu, jsou opomíjeny jako bezcenné. ‚Bůh se o zemi nezajímá,‘ říká křesťanstvo. ‚Ať si spravuje nebe; my budeme spravovat zemi. A jestliže přijde Armagedon, nebude to v naší generaci. Tu historku jsme již slyšeli. Nedáme se jí oklamat.‘
Mají se dějiny opakovat? Má to snad být jiná doba, kdy milióny lidí zjistí, že je později, než si myslí?